Článek
„Lidí málo, všichni jsou pryč,“ postěžoval si Marek, vedoucí hospody v centru Liberce ve chvíli, kdy mi čepoval výborný Radegast dvanáctku. „A kdo by sem jezdil, přehrada vypuštěná, bazén zavřený, co by tu kdo dělal?“ otázal se skepticky. Jeho hospoda se zatím drží, má výborné pivo, hospodu má ve svém objektu, takže nemusí platit nikomu nájem. Teplá jídla se tu nikdy nedělala. Není na tom tedy jako hospoda v mém sousedství, která byla obědová. Po dlouhých letech zavřela po covidu, nová parta se ji snažila oživit od začátku roku, vydrželi jen do půli června. Lidé se nevrátili.
Žralok bílý není krvelačná bestie
Není úplně pravda, že není v Liberci co dělat, návštěvníci mohou chodit či jezdit na kole po okolních horách, ale je fakt, že co se týče vodních radovánek je to tu omezené. První polovina července je však vždycky slabší, a to i v médiích co se týče zpráv. Je jich méně a redaktoři se zapotí, aby si našli témata. Proto se do médií nyní dostanou i takové informace, že nějaký bohatec byl viděn s milenkou na koncertu známé kapely. Což je zpráva, která mě vůbec, ale vůbec nezajímá. Naopak jsem si s chutí početl v článku pojednávajícím o žralocích bílých, nazývaných též lidožraví. Uškodil jim film Čelisti, který z nich udělal krvelačné bestie, kteří útočí na kořist krátce za sebou. Pravda to není, když uloví potřebnou dávku třiceti kil masa, dají si od lovení pár dní oddech. Loví hlavně ryby, nikoliv lidi. Ty za svoji potravu nepovažují. Mají však špatný zrak a zvláště mladší žraloci si někdy spletou surfaře s tuleněm. Omyl zjistí až při zakousnutí a odplují pryč. Údajně je za rok méně žraločích kousnutí lidí než v newyorském metru od spolucestujících. No to je úleva…
Ale i mediálně se přeci jen stále něco děje. Dalo by se i říci, že bohužel. Pokračují války. Na Ukrajině i na Blízkém východě, v Gaze a nyní je neklid i v Sýrii. Jako vrchol nestoudného pokrytectví mi přišlo, když se v Sýrii k moci dostal současný vládce Šara, že byl líčen pomalu jako demokrat. Zatímco předchozí prezident Asad byl autokrat, Šara je islámský terorista. Bývalý šéf al Káidy v Sýrii. Drúzové, potažmo Izrael se ho právem obávají. Jak prozradila bývalá česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi Syřané tvrdí, že zatímco Asad byl chřipka, Šara je rakovina. Výstižné.
Levice se spojuje, Motoristé se radí
U nás doma se utlumila i předvolební kampaň. Jen Motoristé sobě uskutečnili kongres, aby se poradili jak vylepšit své preference, aby vůbec překročili pět procent. Šanci na to však stále mají. V jejich programu jsou body, které mohou některé voliče zaujmout. Nejsou pro czexit, ale pro Unii svobodných států, či chtějí zrušit emisní povolenky. Obojí také podporuji. Jinak jsou na mě však příliš pravicoví, jejich ekonomický program jim pochválil i Miroslav Kalousek.
Na levici zase došlo k posunu, který vyvolal určitý humbuk. Sociální demokraté se domluvili, že budou na kandidátkách Stačilo! Já se jim nedivím. Když se může spojovat středopravice, protestní strany, proč by nemohla i levice? Ano, je tu pro mnohé problém s komunisty. Nicméně strana, která má v preferencích dva a půl procenta, je prakticky k ničemu. Co může prosadit ze svého programu? Vůbec nic. Navíc většina lidí, která proti této dohodě protestovala, by stejně nikdy žádnou levicovou stranu nevolila.
Zpátky však k okurkově sezoně. Označuje období, kdy je v médiích méně zpráv, což vede k tomu, že se média zaměřují na zprávy méně významné. Termín je analogický s obdobím sklizně okurek. Což mohu potvrdit. Letos jsem poprvé v matčině skleníku sám zasadil a pravidelně zaléval okurky a nyní je sklízím. A úroda je opravdu veliká. Ještě však čekám na něco daleko ostřejšího. Zasadil jsem a pečuji i o velmi ostré papričky zvané habanero. Jedná se o jedny z vůbec nejpálivějších papriček. Původně jsou z Kuby, odtud se dostali na Yucatán, do Střední Ameriky, Texasu či Kalifornie. Když jí dáte maličký kousíček do guláše či omáčky, stane se velmi ostrou až pusa pálí. Větší množství raději ani nezkoušejte.
