Článek
Důvodem tohoto kroku je, že jeho obliba po deseti letech vlády je nízká a průzkumy předpovídají liberálům porážku od konzervativců, a to dosti výraznou. Až o dvacet procentních bodů. Končící premiér vsadil na politiku zvyšování práv původních obyvatel či větší emancipaci žen. U moci se udržel i přes korupční aféry lidí ze svého okolí. Jeho politika však v Kanadě vyvolávala stále větší odpor. „Nemůžeme si dovolit, aby naši vládu vedl chaotický klaun. Je jasné, že Justin Trudeau nemá důvěru parlamentu,“ uvedl dle ČT opoziční lídr Pierre Poilievre, předseda Konzervativní strany, který je největším favoritem nadcházejících voleb. Kdy se však budou konat zatím není jasné. Nejpozději to však bude letos na podzim.
Justin Trudeau je 23. premiérem Kanady od 4. listopadu 2015. Ve své funkci prosazoval multikulturní politiku a masovou migraci do Kanady z ostatních částí světa. Vysoké procento členů jeho vládního kabinetu tvořili imigranti a příslušníci menšin. V roce 2015 sestavil první vládní kabinet, jehož polovinu tvořily ženy. Opoziční Konzervativci Trudeaua kritizovali, že dává přednost diverzitě před schopnostmi.
Vláda podporovala migraci
Podle interních dokumentů, zveřejněných v lednu 2024, státní úředníci v roce 2022 varovali Trudeauovu vládu, že velký nárůst imigrace negativně ovlivní dostupnost bydlení, zdravotní péče a dalších služeb pro Kanaďany, ale navzdory tomu v listopadu 2022 jeho vláda oznámila, že bude dál navyšovat počet přijatých imigrantů až na rekordních 500 000 ročně. Ve srovnání s březnem 2022 procento Kanaďanů, kteří uvedli, že chtějí, aby země přijala více imigrantů, než tomu bylo v minulosti, kleslo v roce 2023 ze 17 procent na devět procent.
Během své vlády prosadil Justin Trudeau i uhlíkovou daň, legalizoval rekreační kouření marihuany a eutanázii. V době covidu však jeho vláda prosazovala velmi restriktivní opatření. Jako jedna z prvních zavedla povinné očkování nejen pro zdravotníky, policisty, hasiče a přepravce, ale i pro všechny státní zaměstnance. Vyústilo to až v protesty nazývané Konvoje svobody. Rozbuškou k nim se stalo nařízení o povinném očkování řidičů kamionů, kteří překonávají hranici mezi Kanadou a USA. V polovině ledna 2022 se konvoje kamionů na západním pobřeží daly do pohybu a v půlce února zablokovaly hlavní město Ottawu. Aby mohla potlačit protesty proti vládním covidovým opatřením, nechala vláda Justina Trudeaua v roce 2022 zablokovat účty protestujícím, a to bez soudního rozhodnutí. Se způsobem jakým vláda potlačovala protesty vyjádřili nesouhlas premiéři provincií Alberta, Québec, Manitoba a Saskatchewan, ale Trudeauovu politiku podpořil šéf Nové demokratické strany Jagmeet Singh a vláda tak získala v parlamentu většinu na použití zákona o nouzovém stavu, aby mohla demonstrantům zmrazit účty a snadněji je zatýkat.
Trudeavův konkurent a největší favorit na příštího kanadského premiéra vzešlého z nadcházejících voleb Pierre Poilievre je jeho pravým opakem. Média mu přezdívají Trump s vlídnou tváří. Vzývá selský rozum a svobodu jednotlivce, před třemi lety podpořil protesty kamioňáků proti pravidlům očkování. Slibuje podporu ropného průmyslu, snižování daní, masivní tažení proti kriminalitě. Liberály obvinil z autoritářského socialismu. „Nejdříve si říkali komunisté, pak se z nich stali socialisté, pak liberálové. Ale oni to slovo ukradli a zničili ho,“ uvedl dle iDnes v podcastu Jordana Petersona.
Rezignaci současného kanadského progresivně liberálního premiéra přivítali i konzervativně naladění politici v Česku. „Kanadský premiér Justin Trudeau strávil skoro deset let v čele své země tím, že se omlouval: za chyby z mládí, za chyby, které se staly před 100 lety, dokonce i za chyby, které nebyly chybami. Jediné za co se neomluvil, byla vlastní slabost, k níž svou vládou úspěšně dovedl i dřív silnou Kanadu. Držím palce téhle krásné zemi, ať se z toho co nejdřív vzpamatuje,“ sdělil například na sociální síti Jiří Čunek, senátor za KDU-ČSL.
Pierre Trudeau byl charizmatickou postavou
Justin Trudeau je synem jiného kanadského premiéra Pierra Trudeaua. Ten byl také předsedou Liberální strany a Kanadě jako 15. premiér vládl od 20. dubna 1968 do 4. června 1979. Pierre Trudeau byl charizmatickou postavou, jež – od pozdních 60. let až do poloviny let osmdesátých – dominovala kanadské politické scéně a vyvolávala vášnivé reakce. „Jeho odkaz s námi zůstává i nadále,“ napsali Trudeauovi životopisci Christina McCall a Stephen Clarkson v roce 1990.
Obdivovatelé vyzdvihovali sílu Trudeauova intelektu a přiznávali mu politickou prozíravost v procesu zachování národní jednoty. Rovněž oceňovali jeho práci na zakotvení Kanadské listiny základních práv a svobod do kanadské ústavy. Kritické hlasy pak Pierra Trudeaua obviňovali z chabé úrovně administrativních praktik, arogance a nedostatku porozumění pro potřeby území Kanady mimo Quebec. Nesporným faktem však zůstává, že se Pierre Trudeau stal jedinečnou osobností, jež se zasloužila o obnovu Kanady a kanadského postavení ve světě. Média a veřejnost v šedesátých letech fascinoval natolik, že tento jev získal označení trudemánie. Na zahraničních cestách se mu dostávalo zacházení jako se světovou popstar. Podporoval nezávislost Kanady v zahraniční politice, což zahrnovalo i to, že byl kritický k politice USA ve Vietnamu, nebo ve Střední a Jižní Americe. Neodmítl také možnou ideu vystoupení z NATO, nikdy k tomu ale nedošlo.
Druhá největší země světa
Kanada je rozlohou druhá největší země světa (9,98 milionu kilometrů čtverečních), rozkládající se v severní části Severní Ameriky. Vznikla na území osídleném indiány a Inuity jako unie britských zámořských teritorií a kolonií, z nichž některé byly předtím součástí francouzské koloniální říše. Nezávislost na Velké Británii získala mírovou cestou Zákonem o Britské Severní Americe z roku 1867 a Canada Actem v roce 1982. Navzdory své obrovské rozloze má Kanada poměrně málo obyvatel, asi 38 milionu lidí, a tedy i nízkou hustotu osídlení. Hlavním městem Kanady je Ottawa, nejlidnatějšími městy jsou Toronto, Montreal a Vancouver.
Je federací deseti provincií a tří spolkových teritorií. Je též parlamentní konstituční monarchií. Hlavou státu je britský monarcha Karel III. Sama sebe definuje Kanada jako zemi dvoujazyčnou (oficiální jazyky jsou angličtina a francouzština), navíc je kupříkladu v teritoriu Nunavut oficiálním jazykem domorodá inuitština.
Funkce premiéra náleží vůdci strany, jež získá důvěru většiny dolní komory kanadského parlamentu. Generální guvernér zastupující krále formálně jmenuje vládu i premiéra. Podle konvencí však volbu premiéra respektuje. Kanadská vláda tradičně sestává ze členů strany prvního ministra, jež mají křeslo v parlamentu, většinou v dolní sněmovně. Premiér má širokou politickou moc především při jmenování dalších vysokých úředníků.
Kanadský parlament je složen ze dvou komor, z volené dolní komory parlamentu, sněmovny lidu, a jmenovaného senátu. Každý ze členů sněmovny lidu je volen většinovým volebním systémem. Všeobecné volby vypisuje generální guvernér na žádost předsedy vlády. Nové volby musí být vypsány do pěti let od posledních voleb. Členové senátu, jejichž křesla jsou přidělována na regionálním základě, jsou vybírání premiérem a formálně jmenováni generálním guvernérem. Svou funkci pak zastávají až do věku 75 let.
Čtyřmi hlavními kanadskými politickými stranami jsou Conservative Party of Canada (Konzervativní strana Kanady), Liberal Party of Canada (Liberální strana Kanady), New Democratic Party (Nová demokratická strana) (NDP) a „Bloc Québécois“ (Quebecký blok). Současná vláda je sestavena Liberální stranou.
Zdroj:
