Článek
Turnaj se hraje od roku 1877 a prvním Čechem, který Wimbledon vyhrál, byl Jaroslav Drobný. Stalo se to před sedmdesáti lety. Ve finále 2. července 1954 porazil australskou hvězdu Kena Rosewalla po dvou a půl hodinách 13:11, 4:6, 6:2 a 9:7. Drobný ovšem startoval v dresu Egypta. Jednoduše proto, že po emigraci po finále Wimbledonu v roce 1949 mu tato země nabídla občanství. Reprezentoval ji v letech 1950 až 1959, kdy získal všechny tři své grandslamové tituly. Ještě před Wimbledonem totiž v roce 1951 a 1952 triumfoval v Paříži. Jako jediný egyptský občan vyhrál tenisový grandslamový turnaj. Byl nejen prvním Čechem, ale i reprezentantem Afriky, který tento nejslavnější tenisový turnaj vyhrál.
Emigrací se patrně zachránil před vězením, které postihlo úspěšný československý hokejový tým v roce 1950. Drobný byl totiž sportovním obojživelníkem a hrál na vrcholné úrovni i hokej. Dokonce si o sobě myslel, že je lepším hokejistou než tenistou. V roce 1947 se stal s Československem mistrem světa v hokeji a na zimní olympiádě v roce 1948 vybojoval stříbro.
„Kdybych neemigroval, seděl bych v base stejně jako všichni kamarádi. Nedokážu popsat, co jsem cítil. Směsici bezmoci, lítosti, vzteku. Já hrál v klidu tenis a kamarádi byli zavřeni v kriminále,“ vzpomínal později. Měl nabídku z Bostonu hrát NHL, čímž by se v ní stal úplně prvním Evropanem. Dal však přednost tenisu.
V roce 1983 vstoupil do Mezinárodní tenisové síně slávy. Dne 14. června 2012 mu byla na pražské Štvanici slavnostně odhalena pamětní deska. Mezinárodní tenisová síň slávy mu připsala 133 titulů z dvouhry. V Londýně se oženil, provozoval obchod se sportovními potřebami a před 23 lety také zemřel.
Druhým Čechem - prvním i s československým občanstvím (a doposud jediným) - který vyhrál Wimbledon, je Jan Kodeš. S tenisem začínal v sedmi letech v Karlíně a od jedenácti let působil v tenisovém klubu na Štvanici. Wimbledonský turnaj v roce 1973 byl ve stínu bojkotu některých hráčů, avšak Kodeš už v té době byl dvojnásobným grandslamovým vítězem z dvorců na Roland Garros v Paříži (1970 a 1971). Nejvíce se zapotil v pětisetové náročné bitvě v semifinále s domácím Rogerem Taylorem. O titul si zahrál s Gruzíncem, tehdy reprezentantem Sovětského svazu Alexandrem Metrevelim. Kodeš vyhrál 6:1, 9:8 a 6:3 a získal pro Československo oficiálně první titul.
Celkem osm grandslamových titulů a 270 týdnů na čele tenisového žebříčku byl Ivan Lendl. Třikrát vyhrál Australian Open, dvakrát triumfoval v Paříži, jednou na US Open. Wimbledon mu však chybí. Dvakrát byl ve finále (s Borisem Beckerem a Patem Cashem), pětkrát v semifinále, ale wimbledonskou kletbu tento skvělý tenista neprolomil.
Skvělý Wimbledon sehrál v roce 2010 Tomáš Berdych. Zdolal Rogera Federera i Novaka Djokoviče a dostal se do finále. Zde ztroskotal na Rafaelu Nadalovi.
Rekordmanka Martina Navrátilová
České ženy jsou v tenise podstatně úspěšnější. Platí to jak pro současnost, tak i minulost. V Praze se 16. října 1956 narodila jedna z nejlepších tenistek historie vůbec - Martina Navrátilová. Celkově vyhrála padesát devět grandslamových turnajů, z toho osmnáctkrát dvouhru, jedenatřicetkrát ženskou čtyřhru a desetkrát smíšenou čtyřhru, což ji v otevřené éře řadí na 1. místo. S Margaret Courtovou a Doris Hartovou je jednou ze tří tenistek historie, které zkompletovaly grandslamové tituly ze všech soutěží čtyř Grand Slamů. Ve dvouhře získala celkově 167 titulů, čímž vytvořila rekord okruhu WTA Tour. Ve čtyřhře dosáhla rovněž nejvyššího počtu 177 trofejí. Celkovým počtem 354 titulů WTA drží absolutní rekord tenisu.
Americká tenistka Billie Jena Kingová ji v roce 2006 charakterizovala slovy: „Je nejlepší tenistkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“ Za Československo získala v roce 1975 týmovou trofej Pohár federace a probojovala se do finále Australian Open a French Open. V témže roce v září však emigrovala a všechny její úspěchy tak už nejsou oficiálně pod českou, respektive československou vlajkou. Později získala americké občanství.
V roce 1976 vyhrává ve Wimbledonu čtyřhru s americkou tenisovou superstar Chris Evertovou. Od dva roky později se utkají ve finále dvouhry. Tady začíná jedna z prvních kapitol jedné z největších rivalit v historii tenisu. Martina Navrátilová poprvé vítězí ve dvouhře Wimbledonu a přijímá gratulace od soupeřky, na jejíž plakát se dívala v pražské klubovně. O rok později se utkají obě rivalky ve finále nejslavnějšího turnaje znovu a opět vítězí Navrátilová. Celkem ve dvouhře vyhrává Wimbledon devětkrát (což je mezi ženami rekord), z toho je ve finále její nejčastější soupeřkou Chris Evertová. Sedmkrát ještě přidává vítězství ve čtyřhře a čtyřikrát v mixu.
Osudovým turnajem byl Wimbledon i pro Janu Novotnou. Travnatý povrch ji vyhovoval díky jejímu agresivnímu způsobu hry s častými přechody na síť. Do srdcí tenisových fanoušků na celém světě se brněnská rodačka zapsala při finále ve Wimbledonu v roce 1993, kdy vedla v rozhodujícím setu na světovou jedničkou Steffi Grafovou 4:1 a 40:0. Závěr však psychicky nezvládla, začala kazit lehké míče. Grafová daný game zvrátila, získala pět her v řadě i wimbledonskou trofej. Při ceremoniálu finalistek se pak Novotná rozplakala vévodkyni z Kentu na rameni. Ta ji utěšovala, že jednou jistě turnaj vyhraje. V roce 1997 prohrála druhé finále s Martinou Hingisovou ve třech setech. Až třetí účast ve finále roku 1998 proměnila v titul, když porazila za velkého fandění publika Francouzku Nathalii Tauziatovou. Na cestě za wimbledonskou mísou porazila ve čtvrtfinále Venus Williamsovou a v semifinále pak oplatila minulou porážku Martině Hingisové. Z 12 grandslamů vyhraných v ženské čtyřhře zvítězila čtyřikrát právě ve Wimbledonu.
Kometa Kvitová a senzace Vondroušová
Jako kometa vlétla do Wimbledonu Petra Kvitová. Při své finálové premiéře v roce 2011, kdy jako nasazená osmička nejdříve v semifinále přehrála Viktorii Azarenkovou a ve finále pak Marii Šarapovovou 6:3 a 6:4. O tři roky později - v roce 2014 - svůj úspěch zopakovala. V cestě do finále vyřadila tři krajanky - Hlaváčkovou, Strýcovou a v semifinále Šafářovou. Nejvyrovnanější duel svedla ve třetím kole s Venus Williamsovou. Ve finále smetla za 55 minut Eugenii Bouchardovou 6:3, 6:0. Po svém tenisovém vzoru Martině Navrátilové byla druhou Češkou, která Wimbledon vyhrála opakovaně. Do semifinále juniorky se toho roku dostala patnáctiletá Markéta Vondroušová.
Sokolovská rodačka na sebe poprvé výrazně upozornila v roce 2019, kdy se probojovala do finále French Open. Podruhé na olympijských hrách v Tokiu v roce 2021, kdy získala stříbrnou medaili ve dvouhře. V roce 2023 však doslova šokovala tenisový svět. Ve svém druhém grandslamovém finále jako v té chvíli 42. hráčka světa porazila šestou nasazenou Tunisanku Uns Džabirovou dvakrát 6:4. Tenisový zázrak byl dokonán. Vondroušová totiž uspěla na trávě, což byl její do té doby nejslabší povrch.
Uvidíme, jaké další zázraky nás budoucnu od českých tenistů a pravděpodobněji tenistek čekají.
