Článek
Zhruba 100 sirotků a dětí vietnamských vojáků označovaných i jako Chrastavské děti zde pobývala v letech 1956 až 1959. Děti byly v Chrastavě ubytované v dnešním výchovném ústavu a učily se v nedaleké škole ve Školní ulici. Šlo o první početnější skupinu z Vietnamu, která v Česka žila. Bývalý vietnamský prezident Ho Či Min navštívil Chrastavské děti v červenci roku 1957.
„Ty černovlasé děti byly při hodinách tak pilné, že čeští učitelé, kteří tam vyučovali, říkali: ‚Ve své pedagogické kariéře jsme nepoznali pilnější žáky. Měli svůj soubor a pro své slušné vystupování, byli místními lidmi velmi oblíbeni. Když se po mnoha letech v roce 1999 sešli doma v Hanoji, byli ještě schopni mluvit mezi sebou česky a zpívali spoustu českých písní, které se tehdy u nás v Chrastavě naučili,‘“ píše na stránkách města Chrastavy.
Pobyt vietnamských dětí souvisel s válkou, která probíhala v letech 1946 až 1954 na území Vietnamu, oficiálně součásti tehdejší Francouzské Indočíny. Jejím výsledkem došlo k vytvoření nezávislého státu vydobytého místními obyvateli na francouzské koloniální nadvládě. Konflikt si vyžádal stovky tisíc civilních obětí. V rámci navázání mezinárodních vztahů s Československem, rovněž vedeným komunistickým režimem, došlo k uzavření vzájemné dohody o převozu stovky osiřelých dětí ve věku od osmi do třinácti let do dětského domova v Chrastavě nedaleko Liberce a zajištění základní školní docházky ve zdejší základní škole spolu s místními dětmi.
Tento program stál na počátku prohlubujících se vztahů obou vzdálených zemí. V dalších letech následně docházelo k četným studijním pobytům vietnamských studentů na československých univerzitách či stážím vietnamských pracovníků v průmyslových podnicích (mj. v automobilce v Mladé Boleslavi). Rozvoj vazeb Vietnamců v Československu přispěl následně k tomu, že zde tato národnost představuje komunitu v řádech desetitisíců lidí, tvořící největší mimoevropskou etnickou skupinu v Česku.
Pamětní deska vznikla na žádost vietnamské strany, umístěná bude u infocentra. „Celkově máme s vietnamskou komunitou v Chrastavě dobré zkušenosti. Nikdy nezapomeneme na pomoc při povodních v roce 2010, když zástupci komunity dodali kromě financí i kamion instantních polévek,“ uvedl starosta Chrastavy a senátor Michael Canov.
Ho Či Min byl znám svým jednoduchým životním stylem a pokorou
Ho Či Min se narodil 19. května 1890 vesnici Hoàng Trù v provincii Nghe An v severní části Vietnamu v rodině konfuciánského učence a císařského soudce Nguyen Sin Hua. V letech 1919–1923 žil ve Francii. Byl zakládajícím členem francouzské komunistické strany. V roce 1923 odešel z Paříže do Moskvy, kde pracoval pro Kominternu. V letech 1924–1927 pobýval v Číně.
Roku 1941 se po třiceti letech vrátil do Vietnamu, kde vedl osvobozenecké levicové hnutí Vieth Minh proti Vichistické Francii a japonským okupačním silám. Po Srpnové revoluci vyhlásil Ho Či Min 2. září 1945 v Hanoji vietnamskou nezávislost a byl zvolen doživotním prezidentem. V letech 1945–1955 zároveň zastával funkci premiéra. Během války v Indočíně vedl Ligu za nezávislost Vietnamu v boji proti francouzské koloniální nadvládě. Stál v čele Severního Vietnamu během války ve Vietnamu proti vojskům Jižního Vietnamu a expedičním armádním silám Spojených států a jejich spojencům.
Byl také spisovatelem, novinářem a básníkem. Mluvil plynně francouzsky, anglicky, rusky, kantonsky a mandarínsky. Jako prezident bydlel v domku zahradníka vedle bývalého paláce francouzského guvernéra, pozdějšího vietnamského Prezidentského paláce. Zemřel 2. září 1969 na srdeční selhání ve svém hanojském domě ve věku 79 let.
Historikové si dodnes nejsou jisti, zda byl Ho Či Min přesvědčeným zastáncem marxismu-leninismu, či zda tuto ideologii jen využil při boji za nezávislost. Doma totiž vystupoval jako obhájce svobod všech náboženství i národnostních menšin, ctil asijské tradice a dokonce hájil roli vietnamské buržoazie v celonárodním úsilí o dosažení nezávislosti. V socialistickém Vietnamu nikdy nedošlo k politickým monstrprocesům nebo brutálnímu komunistickému teroru pod praporem třídního boje, jakkoli i zde mělo budování socialismu své oběti.
Ho Či Min byl znám svým jednoduchým životním stylem a pokorou, přesto byl už za svého života, ale zejména po smrti centrem silného kultu osobnosti. V Hanoji bylo na náměstí Ba Đình postaveno tzv. Ho Či Minovo mauzoleum ve stylu Leninova mauzolea. Otevřeno bylo v roce 1975, stojí poblíž místa, kde Ho Či Min 2. září 1945 veřejně přečetl Deklaraci nezávislosti.
Jeho nabalzamované tělo je vystaveno v mauzoleu na náměstí v Hanoji navzdory tomu, že si přál zpopelnění a rozptýlení svého popela v Severním, Středním a Jižním Vietnamu. 8. května 1978 bylo bývalé hlavní město jižního Vietnamu Saigon přejmenováno na Ho Či Minovo Město, na jednom z hlavních bulvárů ve městě, Đường Nguyễn Huệ, je v jeho severozápadní části umístěna jeho socha nadživotní velikosti.
Rovněž je již po desetiletí vyobrazen na všech bankovkách státní měny, vietnamského dongu.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chrastavsk%C3%A9_d%C4%9Bti
http://www.chrastava.cz/mesto/hocimin.htm
https://www.chrastava.eu/o-meste/aktuality/pozvanka-na-slavnostni-odhaleni-pametni-desky-3566cs.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ho_%C4%8Ci_Min
https://plus.rozhlas.cz/ho-ci-min-komunista-z-presvedceni-nebo-z-nutnosti-8073959
