Článek
Například kde jsou brýle.
Protože bez nich není důležité vůbec nic.
Ve dvaceti ráno vyskočíte z postele a život čeká za dveřmi. V šedesáti nejdřív opatrně zjistíte, jestli všechny části těla souhlasí s tím, že se dnes bude vstávat. Některé mlčí. To je dobré znamení. Některé protestují. To je normální. A některé vydávají zvuky, které jste naposledy slyšeli při startování starého traktoru.
Ale člověk získává zkušenosti.
Například už ví, že když ho něco začne bolet, není dobrý nápad hledat příznaky na internetu.
Protože po pěti minutách máte rakovinu, selhání ledvin a vzácnou tropickou nemoc, kterou objevil jeden lékař v roce 1897 v Belgickém Kongu.
Dalším krásným aspektem stárnutí je paměť.
Pamatujete si naprosto přesně, co se stalo v roce 1978.
Jen si nemůžete vzpomenout, proč jste před třiceti sekundami vešli do kuchyně.
To není zapomnětlivost. To je selektivní archivace.
Mozek jednoduše dospěl k názoru, že informace „proč jsem šel do kuchyně“ nemá historickou hodnotu.
A vztahy?
Ty se s věkem také nádherně zjednodušují.
V mládí chcete lásku, vášeň, dobrodružství a někoho, kdo vás bude milovat navždy.
Později vám stačí někdo, kdo vás nebude srát, nebude chrápat a pochopí, že dnes opravdu nemáte náladu nikam jít.
Romantika nezmizela. Jen dostala praktičtější podobu.
Také člověk postupně zjišťuje, že není potřeba všem dokazovat, jak je úžasný.
To je jedna z výhod věku.
Ve dvaceti chcete být obdivován.
Ve čtyřiceti chcete být respektován.
V šedesáti chcete hlavně, aby na vás nikdo nemluvil, když právě pijete kávu.
A přesto má stárnutí jednu skutečně nádhernou vlastnost.
Člověk začne chápat, že nemusí všechno stihnout.
Nemusí všechno vyřešit.
Nemusí každému vysvětlovat, proč má pravdu.
Nemusí se účastnit každé hádky.
A dokonce nemusí být pořád šťastný.
To je možná největší luxus stáří.
Už víte, že život není projekt, který musíte úspěšně dokončit.
Je to spíš dlouhodobá improvizace, během které postupně zjišťujete, že jste si původně špatně přečetli návod.
A pak přijde ta nejlepší část.
Jednoho dne už vás přestanou bolet záda.
Přestanete zapomínat, kam jste dali brýle.
Přestanete řešit, co si o vás kdo myslí.
Přestanete se stresovat prací.
Přestanete plánovat dovolenou.
Přestanete řešit hypotéku.
Přestanete řešit úplně všechno.
Protože už nemusíte.
Život vás totiž konečně osvobodil od všech starostí.
Ještě vás čeká jen poslední fáze osobního rozvoje:
nebýt.
A na rozdíl od většiny předchozích životních etap je na ni člověk dokonale připravený.
Takže ano.
Stárnutí je nádherný proces.
Pomalu ztrácíte sílu, paměť, zuby, přátele, iluze a nakonec i důvod kupovat si nový kabát.
Ale hlavně získáváte něco neocenitelného:
čím méně vám zbývá času, tím méně času musíte předstírat, že vás to celé baví.
To je skutečná moudrost věku.
