Článek
Práce pro českou firmu NEWE: moje zkušenost ze zakázky v Polsku
Když člověk nastupuje do nové práce, očekává, že podmínky, na kterých se předem domluvil, budou odpovídat skutečnosti. Moje zkušenost s českou společností NEWE industrial assembly s.r.o. však byla jiná. Během krátké pracovní zakázky v Polsku jsem narazil na několik problémů, které mě nakonec vedly k rozhodnutí pracovní poměr ukončit.
Rád bych se o tuto zkušenost podělil, protože podobnou práci může v budoucnu zvažovat i někdo další.
Nechci tvrdit, že takto fungují všechny zakázky společnosti. Popisuji pouze to, co jsem osobně zažil během svého působení na jednom konkrétním pracovišti v Polsku a při následném ukončování pracovního poměru.
První překvapení přišlo hned po příjezdu
NEWE industrial assembly s.r.o. je česká společnost se sídlem ve Stříteži u Třebíče, která se zabývá průmyslovými montážemi.
Po nástupu do zaměstnání jsem byl vyslán na pracovní zakázku do Polska.
Ještě před odjezdem jsme byli domluveni na tom, že běžná pracovní doba bude osm hodin denně. Další čtyři hodiny měly být možností dobrovolného přesčasu.
Po příjezdu jsme se však dozvěděli něco jiného. Bylo nám oznámeno, že se bude pracovat dvanáct hodin denně, pět dní v týdnu. Šestý pracovní den měl zůstat dobrovolný.
Právě tento rozdíl mezi původní domluvou a skutečnými podmínkami mě nepříjemně překvapil.
Jak vypadal běžný pracovní den?
Každodenní režim byl poměrně náročný.
Z ubytování jsme odjížděli přibližně v 5:15 ráno. Z pracoviště jsme odjížděli kolem 18:30 a na ubytování přijížděli zhruba v 19:15.
A to pouze v případě, že se cesta nijak neprodloužila.
Často jsme se totiž po práci zastavovali v obchodech, protože jednotliví pracovníci si potřebovali nakoupit potraviny. Chápu, že ne každý má možnost nakoupit všechno potřebné na několik dní dopředu.
Výsledkem však bylo, že jsme se na ubytování někdy vraceli ještě později.
Po příchodu následovala sprcha, příprava jídla a základní osobní potřeby. Na skutečný odpočinek tak zbývalo velmi málo času.
Samozřejmě rozlišuji dobu strávenou na pracovišti a čas potřebný k dopravě. Přesto takový režim výrazně ovlivňoval celý den.
Těžká práce není problém. Zbytečně těžká práce ano.
Nemám problém s fyzicky náročnou prací. Když člověk nastupuje na průmyslové montáže, musí počítat s tím, že nebude celý den sedět v kanceláři.
Co mi ale vadilo, byla organizace některých pracovních činností.
Po příjezdu na pracoviště nám bylo sděleno, že nemáme potřebné dokumenty a oprávnění k některým činnostem. Já osobně jsem neabsolvoval příslušná odborná školení, která se později objevila v dokumentech společnosti.
Během práce jsme ručně přenášeli nářadí, těžké kovové konstrukce a části lešení. V některých případech bylo nutné tyto předměty vynášet až do vyšších částí konstrukce.
Nešlo přitom vždy o lehké věci.
Pro pracovní skupinu byla k dispozici pouze jedna pracovní plošina. Vzhledem k tomu, že ji potřebovali využívat i další pracovníci, byla její dostupnost omezená.
Měl jsem dojem, že se někdy volilo ruční přenášení těžkého materiálu místo toho, aby se lépe zorganizovalo jeho vyzdvižení vhodnou technikou.
Podle mého názoru by dobrá organizace práce měla zbytečnou fyzickou zátěž omezovat.
Pracovní oblečení a hygienické podmínky
Další nepříjemnou zkušeností byly podmínky na samotném pracovišti.
V Polsku jsme pracovali také během deštivého a vlhkého počasí. Vhodné pracovní oblečení do těchto podmínek nám nebylo poskytnuto.
Pokud chtěl mít člověk odpovídající oblečení, musel si ho podle mé zkušenosti zajistit na vlastní náklady.
Za ještě větší problém však považuji hygienické zázemí.
Toalety na pracovišti byly ve velmi špatném stavu a jejich úklid mi připadal nedostatečný. Chyběla také vhodná možnost pořádně si umýt ruce.
Při práci s kovovými konstrukcemi, nářadím a dalšími materiály považuji možnost základní hygieny za samozřejmost.
Na některých místech pracoviště se navíc povalovaly obaly, zbytky potravin a další odpadky.
Nepovažuji za přehnaný požadavek, aby lidé měli k dispozici čistou toaletu a možnost umýt si ruce.
Přestávka na oběd? Nejdřív si musíte najít místo.
Samostatnou kapitolou bylo zázemí pro přestávky.
Pro skupinu přibližně 15 až 20 pracovníků byl určen malý kontejner, ve kterém nebyl dostatek míst k sezení.
Pokud se člověk nevešel mezi prvními, měl v podstatě dvě možnosti: najíst se vestoje, nebo počkat, než se místo uvolní.
Někdy to mohlo znamenat čekání přibližně další hodinu.
Po několika hodinách fyzicky náročné práce bych očekával, že každý pracovník bude mít možnost se během přestávky v klidu posadit a najíst.
I takové zdánlivé maličkosti mají podle mě velký vliv na celkovou spokojenost lidí.
Rozhodnutí odejít a nepříjemné překvapení
Po těchto zkušenostech jsem se rozhodl ukončit pracovní poměr během zkušební doby.
Zaměstnavatele jsem předem písemně informoval, že se již na pracoviště v Polsku nedostavím, vracím se do České republiky a po návratu chci osobně přijet vyřídit ukončení pracovního poměru.
Uvědomuji si, že samotné oznámení nepřítomnosti automaticky neznamená její schválení. Přesto jsem považoval za důležité firmu o svém rozhodnutí informovat.
Následně mi společnost zaslala k podpisu dokument nazvaný „Dohoda o srážkách ze mzdy“.
V tomto dokumentu byla uvedena částka 7 260 Kč za údajné zajištění odborných průkazů a oprávnění.
Problém spočíval v tom, že jsem příslušná školení neabsolvoval a uvedené průkazy mi nebyly předány.
Proto jsem s navrženou srážkou nesouhlasil a dokument nepodepsal.
Chci zdůraznit, že netvrdím, že mi společnost tuto částku skutečně strhla. Popisuji pouze dokument, který mi byl předložen k podpisu.
Během následné telefonické komunikace zazněla také možnost finančních sankcí za mou nepřítomnost v práci.
Jak rychle se může změnit přístup k člověku
Jedním z největších zklamání pro mě nebyly jen pracovní podmínky, ale také změna přístupu v okamžiku, kdy jsem oznámil, že chci odejít.
Dokud jsem pracoval, komunikace působila poměrně normálně. Jakmile jsem však oznámil svůj záměr ukončit pracovní poměr ve zkušební době, měl jsem pocit, že se přístup ke mně okamžitě změnil.
Při telefonickém rozhovoru se mnou bylo jednáno zvýšeným hlasem. V některých chvílích na mě komunikace působila téměř jako křik.
Místo klidného vysvětlení postupu ukončení pracovního poměru jsem měl pocit, že musím své rozhodnutí neustále obhajovat.
Podle mého názoru by se slušné a profesionální jednání nemělo změnit jen proto, že se zaměstnanec rozhodne odejít.
Podobně nepříjemně jsem vnímal také svou osobní návštěvu společnosti dne 18. listopadu 2026.
Přijel jsem osobně vyřídit ukončení pracovního poměru a vrátit veškeré pracovní vybavení, které mi bylo svěřeno.
Na místě mi bylo řečeno, abych čekal venku, než budu moci své pracovní věci předat do skladu.
Zároveň jsem požádal o vydání dokumentů souvisejících s ukončením zaměstnání. Dokumenty mi však na místě vydány nebyly. Bylo mi sděleno, že mi budou zaslány poštou.
Samotné zaslání dokumentů poštou nepovažuji za problém. Nepříjemný pro mě byl především celkový způsob komunikace a jednání při ukončování pracovního poměru.
Od zaměstnavatele bych očekával, že i v případě odchodu zaměstnance bude komunikace probíhat klidně, věcně a s respektem.
Abych byl spravedlivý: ubytování bylo opravdu dobré
Nechci ale psát pouze o negativních zkušenostech.
Jednu věc musím skutečně pochválit, a tou bylo ubytování zajištěné během pracovní zakázky v Polsku.
Bydleli jsme v menším, nově zrekonstruovaném a vybaveném bytě.
K dispozici byly dvě samostatné ložnice. Jedna byla určena pro jednoho člověka a druhá pro dvě osoby.
Koupelna i toaleta byly čisté, udržované a ve velmi dobrém stavu.
Celkově bylo bydlení příjemné a v této oblasti nemám žádné výhrady.
Považuji za důležité to zmínit, protože i pozitivní zkušenosti si zaslouží uznání.
Zvláštní poděkování paní Andree Popkové
Samostatné „poděkování“ bych rád věnoval paní Andree Popkové, která mi před nástupem představila pracovní podmínky opravdu lákavě.
Všechno znělo téměř dokonale, jako krásně zabalený dárek, uvnitř kterého člověk očekává něco opravdu hodnotného.
Po příjezdu do Polska jsem však zjistil, že skutečnost je výrazně jiná. Pracovní doba, organizace práce i podmínky na pracovišti se od původní prezentace podle mé zkušenosti značně lišily.
Mrzí mě především to, jak velký rozdíl byl mezi tím, co mi bylo před nástupem prezentováno, a tím, co jsem následně osobně zažil.
Krásný obal totiž ještě neznamená, že stejně kvalitní bude i jeho obsah.
Co bych doporučil lidem, kteří o této práci uvažují?
Moje krátká zkušenost s touto společností mě naučila jednu důležitou věc: nestačí se pouze ústně domluvit na pracovních podmínkách.
Před odjezdem na zahraniční zakázku bych doporučil nechat si písemně potvrdit pracovní dobu, podmínky přesčasů, dostupnost pracovního vybavení, zajištění potřebných oprávnění a případné finanční závazky.
Stejně důležité je podle mě předem vědět, jak bude vypadat každodenní režim a jaké zázemí bude na pracovišti k dispozici.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že mi nevadí fyzicky náročná práce. Vadí mi především zbytečná fyzická zátěž, špatná organizace, nedostatečné hygienické podmínky a rozdíl mezi původní domluvou a skutečností.
Stejně důležitý je pro mě také přístup zaměstnavatele k lidem. Rozhodnutí odejít ze zaměstnání by podle mého názoru nemělo znamenat konec slušné komunikace a vzájemného respektu.
Ubytování hodnotím pozitivně, ale moje celková zkušenost s pracovní zakázkou byla bohužel negativní.
Tento článek jsem napsal proto, abych se podělil o vlastní zkušenost a pomohl dalším zájemcům lépe se rozhodnout, zda jim podobné pracovní podmínky vyhovují.
Text byl jazykově a stylisticky upraven s pomocí AI. Popisované zkušenosti a názory pocházejí od autora.