Článek
„Až vyrostu, tak budu slavný fotbalista,“ říká Toník babičce. „Já zase slavná režisérka,“ překřikuje Toníkova sestra Věra. Babička přikyvuje, ale myslí si své. Hodnoty se totiž s věkem mění. A také pro každého z nás znamenají něco jiného. Někdo touží po fungující rodině a dětech, jiný dává zase přednost kariéře. Laicky řečeno, každý jsme z jiného těsta a každý ve svém životě přisuzujeme význam něčemu jinému. To, co považuji za prvořadé já, vidí můj soused úplně jinak. Jde tak o individuální naplnění potřeb a zájmů.
Vyprávěl mi jeden známý, že šel se synem a se psem na procházku. „Víš, tati, já fakt nevím, na jakou vysokou školu se mám po gymnáziu přihlásit. Nějak mi uniká, co bych chtěl v životě dělat.“ Můj kamarád, aniž by se zamyslel, mu odpověděl: „Milý synku, v podstatě zase tolik na tom nezáleží. Jasně, byl bych moc rád, kdyby ses našel a dělal v životě to, co tě bude naplňovat. Ale úplně nejdůležitější je, abys byl dobrým člověkem. Určitě pro mě a pro mámu.“ Tak si říkám, jak by asi svět vypadal, kdyby tato slova řekl svým dětem každý táta. Možná by si lidé neházeli klacky pod nohy a spíš by si pomáhali. No, kdo ví? Stejně je to utopie. Protože ne každý rodič se k tomu takto postaví.
Hodnoty vycházejí ze základních potřeb člověka. Pokud je zná, ví, jakým směrem se vydat a jak dosáhnout svého cíle. Vlastně to vypovídá o tom, kdo jsme. Samozřejmě záleží i na výchově, společnosti a také na době, ve které jsme vyrůstali. Záleží i na našem zaměření a životním stylu. Když se to vezme kolem dokola, tak pro alkoholika může být tou největší hodnotou pravidelný přísun alkoholu a to už vůbec nemluvím o závislosti na drogách. Ten postavil na první příčku hodnot právě ji. Drogu. Má známá je manažerkou v jedné korporaci. Neustále pracuje a míří stále výš. Patřit mezi lidi, kteří mohou rozhodovat je pro ni na prvním místě. To, že nemá čas na nic ostatního, natož se vdát a mít děti, jí nevadí. Její hodnotový žebříček je jiný než její kamarádky Marušky z dětství. Ta už je dávno vdaná a je na mateřské dovolené se třetím dítětem. „Jsem spokojená a šťastná,“ říká Kamile, té manažerce, když se s ní vídá na třídních srazech. Inu, proč ne? Každý je jiný a nemá smysl někoho předělávat. Stejně by to nemělo cenu a dotyčný by se v nové roli necítil dobře.
Znám jednu babičku. Má prima vnučku, která již od dvou let navštěvuje snad všechny kroužky na světě. No samozřejmě přeháním. Ale chodí na angličtinu, gymnastiku, běhá, plave, píše a čte, aniž by ještě dosáhla školního věku. A pokud se v jejím narvaném životě vyskytne chvilka na babičku a ta se jí zeptá: „A co tě baví víc, Adélko, plavání nebo gymnastika?“ Smutně se usměje a odpoví: „Já nevím, babi.“ A pak ji zašeptá do ucha: „Taky bych si někdy hrála, víš?“ Babička je z toho nešťastná, protože by si s Adélkou také ráda hrála, ale rodiče si stojí za svým. Jejich hodnotový systém má na první příčce výkon. Jednou jim prý poděkuje. No nevím. Možná by nebylo od věci se jí zeptat. Ambiciózní rodiče jí totiž můžou zkazit nejen dětství, ale i celý život.
Pro někoho jsou na prvním místě peníze. Druhý dává přednost zážitkům. Divadlo, film, cestování. A tak někdo investuje peníze do chaty, další je procestuje po světě. Nechci upřednostňovat ani jednoho. Ať si každý dělá, co chce. Hlavně, aby byl spokojený. Já vím, vypadá to, jako bych spolkla Šalamounovo moudro. Tak to v žádném případě. Jen chci upozornit, jak by to bylo ideální, kdybychom byli k sobě tolerantní a nezáviděli sousedům chatu nebo cestu do Kanady. Pro některé lidi je hlavní hodnotou láska k lidem. Touží pomáhat druhým, umí se vcítit, jejich cílem je konat dobro. To jsou všichni ti dobrovolníci v nejrůznějších charitách. Řekla bych to úplně jednoduše. Jsou prospěšní pro druhé. A zaplať pánbůh je jich hodně.
Já mám nejvíce strach z lidí, jejichž hodnotou je moc. Touží vládnout, ovládat, řídit a podřídit si druhé a někdy dokonce i svět. Tito lidé byli, jsou a budou. S tím je potřeba se smířit. Lidé, kteří chtějí ovládat, cítit moc, převahu a mít vliv, nejsou jen v politice. Stačí se podívat do některých firem, spolků, ale najdou se i v církvi nebo v podsvětí. Ne, že bych je znala osobně. V těch firmách možná i ano. Jedno mají společné. Pravdu má silnější.
Každý to máme jinak. A jsem zase na začátku. Chcete se naučit tancovat a ostatní o vás říkají, že jste jako poleno? Tak tancujte, vykašlete se na ně, důležité je, že vám to udělá radost. Chcete se naučit francouzsky, aniž to po vás někdo vyžaduje? Udělá vám to radost? Tak jděte do toho! Udělejte si svůj žebříček hodnot a vydejte se za ním. Cesta to bude občas klikatá, ale vaše!
„Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě odpočinek.“ – Hérakleitos, řecký filozof. A jeden citát přidám. „Nesnaž se být úspěšný. Snaž se být člověkem, který má hodnotu.“ A kdo tohle řekl? Nikdo větší než Albert Einstein, německo-americký fyzik.
Tak jsme na konci. A jaké hodnoty máte vy?
