Článek
Nedávno se mi dostala do ruky knížka Můj soused je čaroděj od afrikanistky Kateřiny Mildnerové. Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale hned mě inspirovala k zamyšlení. Tradiční léčitelství a víra v zázračnou moc bylin, kouzel a magie hraje u místních obyvatel obrovskou roli. A s tím i obrovská víra v léčitele, kouzelníky a čaroděje. A tak mě napadlo, málo platné, lékaři se svojí vědou mohou jít do háje. Samozřejmě přeháním, ale něco pravdy na tom je. Že se jedná o výnosný byznys? Ale jděte. To byste v tamní komunitě moc nepochodili.
V Evropě platí zákony, které se týkají zdravotnických pracovníků a také vymezují zdravotní služby, které osoby, jež nemají lékařské vzdělání poskytovat nemohou a nesmí. Neplatí ani studium nejrůznějších kurzů, léčitelských škol, ani náročné zasvěcování u šamana domorodého kmene v Amazonii. Ale zakázat se nesmí. Žijeme v demokratické společnosti, a pokud se za nemocného přítele chodím modlit za jeho uzdravení, nemohu ani zakázat léčiteli, aby neuplatnil své praktiky. Tedy pokud o ně nemocný dobrovolně požádá.
Nechci se rozepisovat o nejrůznějších metodách, jako je fototerapie, homeopatie, akupunktura, akupresura, aromaterapie, Reiki, a pořád ještě nejsem u konce. Mojí sestře kdysi dávno jeden z léčitelů prodal DVD, které své vážně nemocné dceři měla pouštět dvakrát denně a on jí prý přes obrazovku posílal svoji sílu. Nebylo mi z toho dobře, ale chápala jsem to. Tonoucí se stébla chytá. A o to vlastně jde. Pro záchranu svých blízkých se spojím třeba s čertem. Jen aby to fungovalo. Ale ono mezi námi nic moc. Sama jsem pila bylinky, když jsem trpěla těžkou nespavostí. A nic. Byla jsem vzhůru třeba celou noc, a byla protivná sama sobě. Nápoje jsem pila den, co den, protože to nebyla zrovna levná záležitost.
A tak se dostávám k jádru pudla. Nejsou tito zázrační lidé ve skutečnosti jen zdatní obchodníci? Napadá mě s tím i případ jedné mé známé. Prodávala jakýsi lektvar, mimochodem hodně drahý a v podstatě ho vnutila všem na pracovišti. Byla milá, v kolektivu oblíbená, jak bych to řekla, a nikdo jí nedokázal odmítnout. Pak už jen kontrolovala, jestli náhodou nápoj nedošel. To, aby mohla prodat další. Jednou jsem s ní vedla debatu, jelikož jsem byla jednou z těch, kteří jejímu kouzlu odolali. „Jak jsi k tomu byznysu přišla?“ ptala jsem se jí. Urazila se: „To není byznys, já těm lidem pomáhám s jejich zdravotními problémy,“ odpověděla. „Jo, promiň,“ omlouvala jsem se, i když jsem si myslela své. „No, představ si, že jsem byla na nějaké přednášce člověka, od kterého produkty kupuji a prodávám dál. Říkal, že také on byl na jakémsi sezení, které ho nezaujalo a už se chystal odejít. Až teprve zmínka, že si přednášející vydělal na mercedesa, které parkovalo před budovou, ho vrátila zpět na sedadlo. A začal prodávat. „Hm,“ reagovala jsem na slova mé kolegyně. „Takže to byl auťák, a ne pomoc těm nemocným.“ Mávla rukou: „Samozřejmě, že na prvním místě je pomáhat! A k tomu si ještě vyděláš,“ dokončila a zvedla se ze židle. Pochopila, že se mnou se daleko nedostane.
A jsem zpátky u byznysu. Je starý jak lidstvo samo. Obchodní praktiky jako výměnný obchod existovaly již dávno před vznikem peněz. Byznys se mění stejně rychle jako roční období. Ale jedno pořád hraje prim. A tím je zisk. A proto ten, kdo má trochu „filipa“ místo, aby hákoval ve fabrice, nebo seděl deset hodin v kanceláři, jde obchodovat. Stačí se porozhlédnout kolem sebe a vyhodnotit, o co lidé mají v současnosti zájem… A rozjede podnikání na plný plyn. No, já to nikomu neupírám. Ale nějaká morálka by tam být měla. Nemyslíte? Proto si vzpomínám na porevoluční časy a slova kamaráda: „Etika, a co to je?“ Takže pár slovy řečeno, obchodovat se dá se vším. Ale s tím zdravím se mi to dvakrát nelíbí. Leč nezměním to. Vždy je ten, kdo prodává, a ten kdo kupuje. Ten, kdo víru dává, a ten, kdo věří. A je úplně jedno, jestli to je v Evropě, Americe nebo v Africe. Snad jen, že vzdělání v tom hraje přece jen jakousi roli. Vzdělaný člověk jen tak někomu na lep neskočí. A ještě bych chtěla dodat, že dnes nabídka daleko převyšuje poptávku. Já se už bojím zvednout občas telefon, když neznám číslo. Moje zkušenost je taková, že mi pořád někdo něco nabízí. A fakt docela vtíravě. A já přece nic nechci. Pokud ano, tak se ozvu sama. Divná doba, kdy vládne zisk. I když tak to bylo asi vždy, jen možnosti nebyly takové, jako dnes.
„Čím to je, že z těch nejšpinavějších obchodů bývá obyčejně největší čistý zisk.“ – Vlasta Burian.
A jak to vidíte vy?
