Článek
Nedávno jsem zašla s kamarádkou Lidkou na kávu. Přiběhla úplně splavená, a když jsem se jí zeptala, co se děje, jen mávla rukou: „Jsem fakt uštvaná, měli jsme tento víkend na chalupě dceru s rodinou.“ Tedy nejen dceru, ale i její dvě malé děti. „Abych všechno stihla, vstávala jsem už v šest ráno a prakticky celý den jsem se nezastavila,“ pokračovala. No to víte, že jsem se divila. Jenže ona trpí syndromem dokonalé matky. Tedy ona ne, abych to upřesnila. Její dcera je v tom až po uši. Nevím, jestli si to někde vyčetla (zatracené sociální sítě) nebo je o tom skálopevně přesvědčená, že to tak má být. No, asi to bude tak trochu obojí. Podle ní správná babička hlídá vnoučata, peče, smaží, vaří, dusí, zavařuje, a k tomu pořád má dobrou náladu a neví, co je únava.
Slavili narozeniny staršího vnoučka. Budík se mé přítelkyni jí rozezněl už v půl šesté a ještě s nedospalky v očích se jala míchat těsto na domácí dort. No zkuste se jí zeptat, proč ho neobstará její dcera nebo proč se neobjedná třeba u Hájka. Že je tam výběr obrovský, to ona dobře ví. Ale pečou ho cukráři. Není holt domácí. A o tom je její dcera přesvědčená, že dort pečený doma s láskou je ten nejlepší. No, že občas padá na stranu a poleva není nic moc, nevadí. Důležité je to slůvko „domácí“. A tak bych mohla pokračovat.
Že starší vnouček docela dost zlobí? Nad tím mávne dcera Dáša rukou: „To je ale úplně normální, děti Magdy a Lucky zlobí ještě víc.“ Chcete pomoci radou? Opovažte se. Následují výčitky, co všechno jste udělala v jejím dětství špatně, a abych to zkrátila, nevíte vůbec nic a nakonec jen zoufale pláčete v koutě. Aby to dcera neviděla, samozřejmě. To by vám naložila ještě víc. Nakonec místo pohody máte v žaludku knedlík úzkosti, a pokud vše proběhne v klidu a v míru slavíte večerní sklenkou vína. Hm doby, kdy dcery žádaly matky o radu, jsou milí zlatí dávno pryč. Jednak dnešní omladina má přátel jak much a ti vědí všechno, jednak stačí hodit problém do googlu a můžete číst od rána do večera. Kam se hrabe máma se svými životními postoji a zkušenostmi?
A teď to zkusíme trošku jinak. Co když nechce být některá z nás dokonalá matka? Co když jí vaření, pečení a dokonce ani smažení vůbec nebaví? Co když neumí štrikovat ani háčkovat? Co když místo hlídání vnoučátek jezdí radši na kole nebo se s batohem na zádech toulá světem? Je to možné. Doba se změnila natolik, že každý z nás může mít úplně jiné zájmy. I ty netypické, jak by řekly dokonalé dcery. Ale co je dnes netypické? Dokonce ani to, že jsem viděla potetovanou babičku s kruhem v nose. Zarazilo mě to, to je pravda, ale zase tolik ne. Ať si každý dělá, co chce, ne? Další moje známá to vymyslela dobře. Jakýsi jízdní řád. Svoji dceru ujistila, že je tu pro ni a samozřejmě i pro vnoučata. Ale že si občas potřebuje dobít baterky. Třeba zajít s kamarádkou do kina, do divadla, nebo jen tak na skleničku. Že ve čtvrtek má jógu a v pondělí francouzštinu.
Být v kontaktu se svými vnoučaty je určitě dobře. Prospívá to nejen babičce, ale i dětem. Obohatí to obě dvě strany. Čas strávený s vnoučaty vede prarodiče k pozitivnějšímu myšlení a upevňuje rodinná pouta. Znám jednoho dědečka, který posílá každý týden vnukovi balíček s dobrotami, které už on nemusí. Vnuk studuje na vysoké škole a jeho chutě se jaksi změnily. Ale dědovi vždycky moc děkuje a vlastně je docela rád. S dědou ho pojí totiž láskyplný vztah už od dětství. Jiná babička zase podporuje vnučku ve všech jejích rozhodnutích a plánech. Nikdy nezapomene poslat SMS nebo jinou zprávu, že jí drží palce. Ale všeho s mírou, přátelé. Ano, je tu moje rozrostlá rodina, ale jsem tu i já. A moje zájmy a potřeby.
Jenže jak je prosadit? Aniž bychom se dostali do konfliktu? V některých rodinách to jde jako po másle. Jinde je to horší. Třeba u té mé kamarádky. Má strach. I když mezi námi, možná je zbytečný. Je třeba sebrat odvahu a pak se nestačit divit, že ho druhá strana poslouchá a dokonce se i na něčem dohodne. Tak, aby to vyhovovalo všem. No, nevím…
A proto než ukončím dnešní povídání citátem, tak jen tak na okraj. Lidka, tedy ta má kamarádka, si šla koupit kabát. Nakonec si místo něho koupila hrnec. Kabát sice potřebuje, ale letošní zimu ještě odnosí v tom starém a hrnec potřebuje víc. V sobotu bude dělat totiž svíčkovou a to přijede i syn s rodinou. Tak vidíte… A teď ten citát od Haliny Pawlowské: „Dokonalá matka miluje i spratka.“
A jak to vidíte vy?
