Článek
„Když byl malý, jedl skoro pořád to samé. Chleba s tatarkou. Ne proto, že by to měl rád, ale proto, že nic jiného doma nebylo a máma nevěděla, co jiného dát. Byl živý, divoký, často nevyzpytatelný. A když se ptali, proč je takový, odpověď byla jednoduchá - když dítě roste jen na nejlevnějším jídle a stresu, těžko může vyrůst v klidu. Lucka, jeho máma, sama vyrůstala v dětském domově. Stejně tak i jeho táta Petr. Toužili po rodině, po domově, který nikdy neměli. Když se jim narodil syn, chtěli pro něj všechno udělat jinak. Jenže nevěděli jak. Nikdo je nikdy neučil, co znamená být normální rodinou. Petr to nezvládl a odešel. Lucka zůstala sama s malým klukem. Nikdo ji neučil, jak vypadá doma, kde je teplo, klid, oběd na stole a máma, která ví, co dělat, když dítě pláče. Nikdo ji nenaučil vařit, hospodařit, ani to, že zlost se dá zvládnout i jinak než křikem nebo útěkem. Byla na dně. A hrozilo, že její syn skončí tam, kde kdysi ona – v dětském domově.“ Tak začíná vyprávění jednoho z mnoha příběhů ústy pracovníka organizace HOST. Tedy Home Start ČR. Možná jste o ní také ještě neslyšeli. Možná je čas to napravit. Dělají totiž velmi důležitou práci.
Právě díky HOSTu příběh dopadl dobře. Lucie tam našla pomoc u Elišky, která s ní seděla u kuchyňské linky, když malý dupal a křičel. Ukázala jí, jak připravit jednoduché teplé jídlo. Jak udělat ve věcech pořádek. Jak zvládnout vztek. Jak mluvit se synem. Jak být máma, která to zvládne. Krok za krokem přicházely malé zázraky. Na stole se objevila poprvé uvařená polévka, jedli společně teplé jídlo u stolu. Křik vystřídal smích a přišla poprvé i věta „mami, mám tě rád“. Napětí, ticho a chleba s tatarkou nahradil pro většinu lidí běžný chod rodiny. Dnes malý chodí do školy, má kamarády a vyrůstá s plným bříškem – i plným srdcem. Není v ústavu, je doma. Jakkoli to z ní neuvěřitelně, není to příběh opsaný z filmu, ale ze života lidí v Česku. Za dveřmi domova, kam jiní nevidí. Takových domovů je u nás hodně a je třeba na jejich dveře včas zaklepat.
Škola rodičovství
Říká se, že na rodičovství neexistuje škola ani manuál, že je to na každém z nás, jak si s ním poradíme. Není to ale tak docela pravda. Organizace HOST pomáhá na složité cestě těm, kteří na ní klopýtají. Jaké dětství dětem připravíme, totiž určuje, jaký bude jejich svět. A tak tito odborníci přicházejí s principy a know-how, kde významným pilířem služeb je dobrovolnictví založené na předávání dovedností více zkušeným na méně zkušeného rodiče. Vytvářejí nové efektivní přístupy k práci cílené na pomoc dětem a rodinám v komplikovaných životních situacích a labilním psychickém stavu. Například pomocí terapeuticko-edukativního programu, metodou Rodina hrou a do značné míry i asistovanými kontakty.
„Jsme respektovaným odborníkem v oblasti práce se specifickým klientem v sociálně právní ochraně dětí. Dětí nemotivovaným, manipulativním, agresivním. Poskytujeme služby, které jsou pevně zakotveny v systému péče o děti a rodiny v ČR (terénní sociální práce v režimu SPOD, sociálně aktivizační služba a psychoterapii). Vzhledem ke komplexnosti našich služeb je pro nás klíčová podpora našich zaměstnankyň i dobrovolnic. Velkou roli hraje týmová spolupráce, ale zároveň se soustředíme na podporu individuálních dovedností každé z nich,“ vysvětlují své poslání veřejnosti, kterou aktuálně žádají na dárcovské platformě Znesnáze o podporu, protože dětství nepočká.
Když chybí dobrý rodičovský vzor, jen těžko můžeme jednou sami být dobrým rodičem. /Ilustrační obrázek
Včasná odborná pomoc dokáže zastavit odebrání dítěte
Každý měsíc se v Česku ocitnou stovky rodičů v situaci, kdy „ještě umí přežít“, ale neumí se postarat, vést, vychovávat, vařit, milovat beze strachu. Do rodin s mámami, které nikdo mámou být nenaučil, vstupují právě lidé z organizace HOST. Neodsuzují, nevytrhávají děti z náruče, jen s laskavou trpělivostí a zkušenostmi učí rodičovství tak, aby děti mohli v náručí držet dál, aby nemusely do dětského domova, do náhradní péče. Odsoudit rodiče, který nezvládá svou roli, umí každý. Pomoci mu s ní je mnohem těžší. Důležité je vědět, že taková pomoc existuje. O tom, jak moc dostupná všem potřebným bude, můžeme po kapičkách podpory rozhodnout i my sami.
