Článek
Právě v těchto dnech sama prožívám dvě „výročí“ úmrtí nejbližších, které mi vzala rakovina. Samozřejmě nejen mně, ale i všem ostatním, kteří je milovali. O to víc cítím potřebuju přiložit ruku k dílu tam, kde se dny krátí a je potřeba udělat je klidnější a veselejší pro ty, co odchází - i ty, co zůstanou. Asi nejsem sama, kdo má pocit, že s rakovinou bojuje stále více lidí. I statistiky mluví jasně. Každý třetí člověk se s ní do křížku dostane. Někdy vyhraje, jindy ne. V případě Martiny je bohužel jasné, že patří do té druhé skupiny lidí a každičký den je pro ni vzácnost. Místo toho, aby ho prožila v klidu s těmi, se kterými jí je dobře, musí řešit neustále trápení s bydlením a vodou v domě.
Když se život hroutí jak domeček z karet… a do kterého navíc teče
Martina, máma čtyř dětí, se těšila, že po ukončení rodičovské dovolené začne pracovat a vydělávat na opravy domu, který rodině poškodil ničivý požár. Místo toho jí ale lékaři zjistili agresivní formu rakoviny – synoviální sarkom. Vzácný, vysoce zhoubný nádor měkkých tkání, který nejčastěji postihuje mladé dospělé (20–50 let) v okolí velkých kloubů, typicky kolene. I přes název nevzniká ze synovie kloubů, ale z mezenchymálních buněk. Projevuje se hmatnou, někdy bolestivou bulkou či omezením pohybu. Bohužel jí lékaři řekli, že rakovina je už v posledním stadiu s metastázami. Léčba je v této fázi už pouze paliativní.
Nemoc připravila Martinu téměř o veškerou sílu. O ni, o děti i o chod domácnosti se proto nyní celodenně stará její partner. Kvůli nutné péči ale nemůže chodit do práce, rodina se postupně zadlužuje a oprava zničené střechy po požáru se zdá být v nedohlednu. Místo ní dům kryje jen provizorní plachta a rodina musí po každém dešti vynášet kyblíky s vodou.
Místo klidně prožitých vzácných dní musí Martina řešit starosti se střechou a strach o budoucnost dětí.
Aby byl domov znovu domovem, jsou potřeba peníze, které rodina s nemocnou maminkou nemá.
Pomoc přišla, ale je jí třeba ještě mnohem víc
„Jsme studenti sociální práce na Caritas VOŠ a naším posláním je pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba. Rozhodli jsme se proto uspořádat na Znesnáze21 sbírku pro Martinu, maminku čtyř dětí, které osud uštědřil hned dvě těžké rány po sobě. Ať mají děti i hezké vzpomínky, ne jen požár, nemoc a konec…,“ vysvětlují důvody houževnaté pomoci Vanda Peterková. Ze všeho nejvíce si Martina přeje strávit poslední společné chvíle s rodinou v klidu. Chce svůj vzácný čas věnovat dětem, a ne strachu z toho, jak zvládnou fungovat v poškozené domácnosti. Jejím velkým přáním je vzít všechny na výlet mimo domov – ideálně na samotu do přírody, kde jí vzhledem k oslabené imunitě nehrozí nebezpečí infekce.
Martiny tři ze čtyř dětí. Jejím největším přáním je užít si s nimi krásné a klidné dny.
Zatímco léky a nejnutnější spotřebiče se rodině daří řešit v rámci jiné sbírky, my se chceme zaměřit na to, co Martina považuje za nejdůležitější pro budoucnost svých čtyř dětí. Vybrané finance půjdou primárně na nezbytnou opravu střechy, aby po požáru mohly opravy vůbec pokračovat a děti měly do budoucna bezpečné, suché a důstojné zázemí. Část prostředků pak rodině umožní odjet na vytoužený společný pobyt do přírody a vytvořit si krásné vzpomínky navzdory všemu těžkému, čím si prochází. Děkujeme za každou korunu, která Martině a její rodině pomůže vrátit kousek klidu a bezpečí," vzkazuje s vděčností Vanda.
Martina si nejvíce přeje možnost prožít klidný poslední čas se svou rodinou a bezpečný domov pro své děti.
Rakovina mladých, která přichází tiše a skrývá se za obyčejné pohmoždění
Synoviální sarkom se projevuje hmatnou, dlouho nebolestivou bulkou nebo otokem. Rychlejší či pomalejší růst nebolestivého nádoru v měkkých tkáních, nejčastěji končetinách. S růstem nádoru se objevuje bolest, tlak na nervy nebo svaly, někdy noční bolest. Omezení ohybu v blízkém kloubu. Pozdními příznaky pak jsou patologická zlomenina nebo kašel (při metastázách do plic). Jakákoli bulka větší než 5 cm nebo trvající déle než 4 týdny už je varovný signál, po kterém je třeba vyhledat lékaře. Neodkládat, nepodceňovat, nesvádět na úraz ze sportu a podobně. Tato nemoc se týká převážně mladých a lidí ve středním věku, kteří jsou často velmi aktivní a nějaká ta rána do kolena s následným otokem se zdá být jako malichernost. A nemusí být.
Obecně se pětileté přežití u lokalizovaných synoviálních sarkomů měkkých tkání pohybuje v rozmezí 50–70 %, nicméně u metastazujícího onemocnění (rozšíření do plic či jiných orgánů) jsou vyhlídky výrazně horší. Při včasné diagnostice a radikální chirurgické léčbě (často v kombinaci s radioterapií) je šance na dlouhodobé přežití vyšší. Pokud se sarkom rozšíří, možnosti léčby se mění na paliativní, s cílem prodloužit život a zmírnit obtíže. U metastatických forem sarkomů je pětileté přežití méně časté. Synoviální sarkom má tendenci k recidivě (návratu), a to i po několika letech od původní léčby, proto je nezbytné dlouhodobé sledování. Počet pacientů s touto nemocí kontinuálně stoupá, výsledky léčby však na rozdíl od jiných nádorů v posledních 15–20 letech stagnují.
