Článek
Začalo to jako slunečný páteční den a končilo jako ještě prosluněnější sobotní odpoledne. V časovém úseku 24 hodin přicházeli do útrob divadla na Holešovické tržnici lidé z neziskových organizací, široká veřejnost, moderátorské špičky i skvělí hudebníci. V době, kdy obvykle mívají nejvíce pracovních zakázek si našli čas, aby nezištně přišli podpořit dobrou věc. Aby pomohli organizátorům Dobrého dne Radiožurnálu nasvítit potřebnost neziskovek v Česku, práci sociálních pracovníků, nasazení dobrovolníků, dobré srdce filantropů… Přišli, aby ukázali význam, transparentnost a dosah jejich práce, ale také proto, aby se poznali, aby poděkovali. Každý, kdo v tu chvíli na místě nebo u rozhlasového přijímače byl, mluvil o neobyčejné a dobíjející atmosféře. A nemýlil se.
Mnozí měli v tento den svou moderátorskou premiéru, jiní přišli jako ostřílení „spíkři“. Janek Rubeš se své role chopil s úžasnou lehkostí a humorem. Na fotce se po příchodu rozhlíží s uvědoměním, do čeho se to vlastně pustil. První minuty mu prý bušilo srdce o sto šest, ale s moderátorskou parťačkou Míšou van Erne si skvěle sedli.
Nespočet rozhovorů a příběhů z neziskovém sektoru, slova dobrovolníků, významných filantropů i těch, kterým se díky pomoci nadací a veřejnosti změnil život od základu. To byla náplň druhého ročníku Dobrého dne Radiožurnálu. Do speciálního studia na Jatkách78 (které vedení poskytlo projektu bezúplatně) přišli například Klára Šplíchalová z Fóra dárců, Jarmila Baudišová z Nadačního fondu Abakus, Jolana Voldánová z Nadačního fondu Charty 77, zástupci organizací Nevypusť duši, Dejme šanci dětem, Žlutá stužka, Světluška, Český červený kříž, Dům pro Julii, Linka bezpečí, Znesnáze a řady dalších.
Své moderátorské poprvé měl např. Jirka Burýšek. Proslulý svou precizní přípravou ve spojení s ostřílenou Patricií Strouhalovou nezklamal.
Součástí vysílacího maratonu byla i živá vystoupení hudebních skupin a zpěváků – přišel například Xindl X, Pokáč, Chinaski, Ráchel Skleničková, Kateřina Marie Tichá, speciální uskupení Police Symphony Orchestra nebo trio Symfonického orchestru Českého rozhlasu, a to v době, kdy jim pod rukama utíkaly „placené kšefty“. Zkrátka dali přednost nezištné podpoře dobra.
Překvapením pro posluchače byly speciální moderátorské dvojice, kdy známé moderátory Radiožurnálu – například Jana Pokorného, Petra Krále, Tomáše Pancíře nebo Zuzanu Burešovou – doplnili Kovy, Daniela Brzobohatá, Emma Smetana, Čestmír Strakatý, Marcela Augustová nebo zmiňovaný Janek Rubeš. Šlo většinou o první setkání, a někdy i první moderátorkou zkušenost osobností, které se všichni chopili naprosto skvěle. Posluchači Radiožurnálu mohli být přímo u toho, na místě, a zažívali tak nejen atmosféru živého vysílání Radiožurnálu, ale také neopakovatelná osobní setkání.
Největší koncentrace objetí na jednom místě v jednom dni. Na obrázku Marie Abelová z organizace Úsměv nejen pro Kryštofa s moderátorkou Míšou van Erne
Jedním z hostů Dobrého dne byl i Čestmír Horký ze Znesnáze, kde na podporu organizace Úsměv pro Kryštofa dlouhodobě sbírka běží.
Zakladatelé Nadačního fondu Úsměv nejen pro Kryštofa (na fotce) proměnili osobní tragédii v pomoc druhým. Po ztrátě svého syna čelili chaosu a bezmoci při onkologické diagnóze, a právě tato zkušenost je vedla k založení nadace, která podporuje lidi v kontaktu s vážně nemocnými. Po založení nadace se potýkali s finančními problémy. „Bod zlomu byl, když nás Lucie Výborná pozvala do vysílání,“ řekli v Dobrém dni Radiožurnálu Marie a Tibor Abelovi. „Nestihli jsme ujet ani čtyři zastávky a na kontě sbírky bylo více než 400 tisíc korun.“ Jeden z dalších důkazů toho, jak velký význam mediální podpora neziskového sektoru má. A proč je nezbytné jí čas a péči věnovat.
Hlediště se plnilo diváky z řad nezisku, veřejnosti, ale i osobnostmi, kterých se ve 24h vystřídaly za mikrofonem desítky. Včetně Veronika Arichteva.
Ženská síla v obraze. Poslouchat Veroniku Arichteva a šéfku Domu Ronalda McDonalda, ve kterém můžou být s nemocnými dětmi jejich rodiny, to je… těžké a krásné zároveň. Jeden z mnoha rozhovorů plných emocí a informací. Například i té, která mnohé často zajímá - Ano, všechny drobné, co naházíte do pokladniček v „Mekáči“, zůstanou v Česku. Na chod krásného domu poblíž Motola, kde můžou být s nemocnými dětmi jejich rodiny - rodiče a sourozenci. V domě s velkými okny, kde jsou i další rodiny nemocných dětí, co se vzájemně podporují. Týdny, měsíce (ale třeba i rok, jako v případě batolete čekajícího na transplantaci srdce).
Šimon Opp, loňský předskokan Bryana Adamse. I zájem takových muzikantů dokázal hudební dramaturg Radiožurnálu Petr Král (vpravo) pro projekt získat.
Mezi hosty Dobrého dne Radiožurnálu nechyběl ani tatínek malé Madlenky, kterou zná v Česku snad každý.
Příběh malé Madlenky loni pohnul celým Českem. Vážně nemocné dívence chtěli lidé napříč zemí. Desítky tisíc se jich zapsaly do registrů dárců kostní dřeně a přestože ona sama ji nakonec nepotřebovala, využili ji jiní nemocní. Ale i Madlenčina cesta má šťastný konec. „Naštěstí se jí daří dobře,“ popsal její otec Lukáš Přibyl během vysílacího maratonu Dobrý den Radiožurnálu, který přinesl příběhy dobrovolníků i filantropů v neziskovém sektoru, ale i zpětnou vazbu pro ty, kteří kdy některému z příběhů zaslali finanční pomoc.
Otec celé myšlenky charitativního maratonu Radiožurnálu - jeho šéf Ondřej Suchan. Důkaz toho, že za velkými věcmi musí stát pokora a laskavost.
Pokud chcete vidět malé ohlédnutí za dobrem nabitým víkendem, tady je ideální možnost. Celý 24 hodinový záznam je možné vidět na youtube rozhlasu nebo v aplikaci můjRozhlas. A jak mi řekla s úsměvem bývalá šéfka Nadačního fondu Českého rozhlasu (má milá kamarádka a parťačka z Ježíškových vnoučat) a současná ředitelka DofE v České republice Gabriela Drastichová - jde to na jeden zátah, jako ta nejlepší série na Netflixu! A má pravdu. Pokud hledáte něco informačně cenného, inspirativního a laskavého, pak tohle je bezpochyby zaručený tip. Pevně věřím, že se už dnes můžeme těšit na třetí ročník Dobrého dne Radiožurnálu. Přejí si to všichni, se kterými jsem se tak potkala. A že to byla nezapomenutelná setkání, která navíc přinesla další společné plány pomoci a podpory. Potkali se ti, kteří se potkat měli, aby společně mohli pomáhat těm, kteří to potřebují. Tohle je za mě to největší kouzlo celé akce, jejímž primárním cílem je ukázat to, jak důležité pro naši společnost neziskové organizace jsou.
Bylo mi nesmírnou ctí být zase u toho. Nevyspat se 40 hodin je sranda, když máte kolem sebe tak úžasné, namotivované lidi. Když vidíte ten obrovský přesah, který celá akce má. Všechna ta objetí, podpora, domlouvání další pomoci a spolupráce, respekt a vděčnost ke všem, kteří přišli, aby podpořili neziskový sektor. Aby o něm mluvili. Aby viděli/ukázali ty, co za současnou vládou zpochybňovanými neziskovkami skutečně stojí. Krásně to řekla Klára z Fóra dárců - „jen ať si nás prolustrují, z toho mám tu nejmenší obavu. Kéž by všechny organizace v ČR byly tak transparentní jako právě my.“
Tahle akce vznikla, aby lidi z nezisku „nasvítila“. Aby ukázala, jak moc by bez nich naše společnost byla ztracená. Neziskovky jsou tu proto, aby pomáhaly na místech, kam stát nedosáhne, kde nestačí. Milionům lidí den co den. Nám všem, aniž bychom si to často vůbec připouštěli nebo uvědomovali. Kdo plive na neziskovky, podléhá často jen vlivu současné politické scény, řetězovým mailům a dezinformacím facebookových skupin, protože skutečnou pravdu nechce vidět, neumí ji hledat, sám ji na vlastní kůži neměl šanci poznat.
Dobrý den Radiožurnálu je 24h hodinový maraton pomoci - lidem, kteří jsou v těžké životní fázi, ale i těm, kteří je z toho bláta dennodenně tahají. Nebuďme povýšení a podezíraví, buďme jen obyčejně vděční, že je máme. ❤
