Článek
Loučení se s blízkým člověkem je vždy bolestné a liší se nejen v různých kulturách, ale i čase a generacích. Dnes stále více rodin hledá rituály, které jsou na hony vzdálené neosobnímu řečníkovi, jehož monotónní slova se odrážejí o zdi studeného krematoria s ústředním bodem směřovaným na tmavou rakev. Bolesti a prázdnoty je v danou chvíli už tak dost, nač ji umocňovat. Blízcí dnes hledají stále více osobitější a lidštější cestu rozloučení. Barevnější cestu. Dvě Češky, Miroslava a Markéta na tento požadavek společnosti zareagovaly neobyčejném projektem Malovaná rakev. Přišly s možností, jak se rozloučit důstojně, lidsky a s respektem k přáním zesnulého, i těch, z jejichž života odchází.
„Když někdo, koho milujeme, zemře, svět se rozpadne na kusy. Všechno se změní – čas, prostor, celé naše bytí. A přesto se někde v té prázdnotě rodí potřeba vytvořit něco krásného. Poslat skrze barvu a dotek vzkaz tam, kam už slova nedosáhnou. Malovaná rakev může být tímto vzkazem. Není to jen předmět. Je to dřevo, které nese příběh. O životě, který byl prožit. O lásce, co stále proudí. Každý tah štětce, symbol a odstín barvy může nést vzpomínku, ozvěnu toho, co člověk na tomto světě miloval. Můžeme malovat sami. Můžeme pozvat přátele, kteří mají cit, ruce od barvy a srdce otevřené. A možná i zesnulého znali. Můžeme dovolit tvořivosti, aby se stala naším průvodcem. Vzít si čas a prostor a proměnit ho v tvořivý rituál loučení. Protože všechno, co v té posvátné době mezi smrtí a pohřbem vzniká z lásky, má hlubokou léčivou sílu. Prostřednictvím našich rukou se naše srdce učí nést vše, co to znamená ztratit. Pomáhá dotknout se tajemství smrti a dát mu tvar, který nese i krásu,“ vysvětlují své poslání umělkyně.
Miroslava Kosečková a Markéta Pešková jsou výtvarnice, kamarádky a spolupracovnice. Miroslava se věnuje malování, řezbářství a mozaice, Markéta maluje obrazy inspirované přírodou a její vášní je také umělecká malba nábytku. Svůj talent a kreativitu spojily v projektu s názvem Malovaná rakev poté, co jednoho dne u kuchyňského stolu zabředly do tématu krize, války a smrti. Tam to všechno začalo, v teoretické rovině, vše ale umocnil osobní prožitek Markéty při pohřbu milované babičky - v klasicky černém ladění. Věděla, že tak by si to její babička nepřála. A tak se zrodil projekt, který dává příležitost dopřát každému odcházení, jaké by si přál. A rodině možnost rozloučit se tak, aby to zanechalo o něco barevnější vzpomínky na odchod.
Pro malé andělské duše, nejen ve stylu Malého prince, ale třeba i medvídků, ptáčků, co si budete přát. Zmírnit bolest nedokážu, ale pokud mohu jakékoliv duši pomoci vnést trochu světla a barev, pak to svůj účel splní," stojí pod obrázkem na facebooku Malovaná rakev.
Jako první poradci byli kamarádi. Skvělé ohlasy ale přicházely také z řad široké veřejnosti
„Předvedly jsme malované rakve lidem v období blížících se Dušiček a bylo vidět, že jim to pomohlo více se otevřít, vnímat smrt trochu jinak a nebát se mluvit o tom, jak by si představovali svůj pohřeb,“ vyprávěly své první dojmy. Jejich první zakázky přišly od lidí, kteří očekávají úmrtí v rodině, protože mají nemocného příbuzného, nebo těch, kterým právě někdo zemřel. Zájem ale projevily i pohřební služby, kterým se nápad zalíbil. Během několika hodin po zveřejnění projektu se ozvali první zájemci o spolupráci a přicházela pozvání na veřejné akce. Poprvé se umělkyně z Brna veřejně představily na začátku listopadu na ostravské přehlídce s názvem K smrti dobrý festival, který se snaží lidem přiblížit nejrůznější aspekty smrti, umírání i loučení, včetně emocí a vděčnosti.
Markéta a Miroslava.
Všechny návrhy malovaných rakví dostanou lidé k dispozici v katalogu, z něhož si mohou vybírat. V nabídce je ale také možnost vytvoření vlastního návrhu, i možnost spolupodílet se na samotné tvorbě obrázku nebo malby. Ceny malovaných rakví začínají na 28 tisících korun, záleží na náročnosti malby. Ačkoli se někomu může zdát cena vysoká, je tu i možnost, že se rodina, kterou postihne ztráta někoho blízkého, s pocitem sounáležitosti na malovanou rakev složí. Jako na poslední dárek. Poslední společné hmatatelné spojení. Není pak vlastně ani třeba hromady neosobních věnců, které by tohle kolektivní láskyplné dílo stejně jen zakrývaly. Není potřeba už nic víc, než se společně rozloučit v barvách, které mají připomínat radost ze společně prožitých chvil. Namísto ubíjející černé a nicneříkající šedi, které bude nějaký čas ještě víc než dost. Někdo váže poslední vzkazy na šňůrky odlétajících balónků. Někomu stačí říct své sbohem na břehu řeky nebo na oblíbeném místě. Tohle je způsob, jak se naposledy spojit jako rodina, jako přátelé, a hledat ve vzpomínkách slova a barvy, co mají poslední cestu provázet.
Být duší toho, kdo odchází, musí to být shora ta nejkonejšivější podívaná…
zdroje:
https://www.denik.cz/pro-zeny/peskova-koseckova-malovane-rakve.html
Komunikace s výtvarnicemi
