Článek
Elišce ještě nebylo ani 2,5 roku, když viděla svou maminku a sestřičku naposledy. Když si koupily zmrzlinu u parkoviště před supermarketem, začalo z něj vyjíždět velké auto, které holčičku na místě usmrtilo. O takových případech slýcháme v poslední době až příliš často.
Eliška zemřela náhle, tiše – a s ní se zastavil celý náš svět.
Fatální následky pro celou rodinu
Rodina bydlela v rušném městě, kde to měla ráda, kde se rozhodla zahnízdit a pustila se do výstavby domu. Po téhle tragédii se ale svět zastavil. Ani jeden z rodičů není kvůli psychickým následkům celé události schopen chodit do práce ani zůstat v místě, kde se pohledy sousedů setkávají se zemí až příliš často. V domě, který stavěli pro svoje dvě děti. Rozhodli se proto odejít. Na klidné místo, k lesům Vysočiny. Utéct od vzpomínek i nenaplněné budoucnosti. Jenže překlenutí tohoto těžkého období stojí nemalé peníze. Nejen na psychologickou péči, ale také na zajištění nákladů na život pro ně a čtyřletou sestřičku Elišky, která přišla o nejlepšího parťáka.
„Sama se se ztrátou stále vyrovnává – stejně jako my. Momentálně jsme v pracovní neschopnosti a soustředíme se na to, abychom jako rodina zvládli každý další den. Vaše pomoc nám umožní postupně se zvednout z bolesti, vrátit se k běžnému životu a hledat cestu k novému začátku. A právě v tom je pro nás důležité, aby odkaz naší Elišky nezůstal jen vzpomínkou, ale žil dál a pomáhal i ostatním. Po Elišce zůstalo jen prázdno, které se nedá vyplnit. A přesto tu stále je obrovská láska – a s ní i přání, aby její jméno pomáhalo. I v tak těžké životní situaci, do níž jsme se dostali ne vlastní vinou, se snažíme hledat sílu pomáhat i druhým, kteří procházejí podobným osudem. Za Elišku. Za všechny ztracené děti. Za jejich rodiče, kteří kráčejí dál – nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli nim,“ říká maminka Elišky a děkuje každému, kdo jim v tomto těžkém období na dárcovské platforma Znesnáze pomůže.
Eliška
Příliš mnoho podobných tragédií
Auto v tomto případě najelo při couvání do skupinky lidí u lavičky před znojemským hypermarketem. Eliška nikde sama nepobíhala, nešlo o to, že by se jí rodina málo věnovala, nehlídala ji. Mezi lidmi, do kterých auto nacouvalo, byla Eliška s maminkou a sestřičkou, která utrpěla jen lehčí zranění, ale byla svědkem úplně všeho. I to je důvod, proč je teď rodina spolu a chce žít mimo centrum událostí a vzpomínek.
Svědků takových katastrof je bohužel daleko více. Jen o pár dní později v České Třebové došlo ke stejné tragédii na parkovišti v Riegerově ulici, kdy malé dítě při couvání zajel 64 letý řidič. Policisté provedli dechovou zkoušku i test na jiné návykové látky a oba tyto testy byly negativní. A o pár měsíců dříve, opět na Znojemsku, další řidič při couvání srazil dítě, které do příjezdu záchranky vyprošťoval kolemjdoucí z pod auta heverem. I v tomto případě byli alkohol i drogy u řidiče na místě vyloučeny. Stejně jako v případě otce, který nacouval do vlastního dítěte položeného za autem v autosedačce. A takových příkladů jen v posledním roce bychom mohli jmenovat hned několik dalších. Jejich společným jmenovatelem je nepozornost.
Děti za nic nemůžou. Je to na nás dospělých
Dítě je nejohroženější účastník silničního provozu a je závislé na ukázněnosti a svědomitosti dospělých, především svých rodičů. Dopravní psychologové doporučují vysvětlovat některá základní pravidla i velmi malým dětem. A řidiči musí předvídat, že zpoza zaparkovaného auta dítě nevidí blížící se nebezpečí. Má jiné vnímání než dospělí. V zápalu hry podcení situaci, vůbec ho nenapadne, že řidič ho ze svého pohledu za autem nemůže vidět. Důležitá je prevence a výchova dětí zábavnou formou, ale také apel na řidiče a neustálé připomínání, že při couvání je třeba nejvyšší opatrnosti. Asi nemůžeme každý při usednutí za volant po zařazení zpátečky troubit. Například na velkém parkovišti by to bylo asi podivné divadlo. Určitě ale můžeme být vždy o kousek víc opatrní, pomalejší a soustředěnější. Protože tohle je jeden z případů, kdy není na vině neštěstí rychlost, ale právě nepozornost.
