Článek
Je mi jasné, že si tímto textem rozhážu část populace, která vidí v neziskovkách jen podvod a zmar. A víte co? Je mi to fuk. O tak zabedněné lidi ve svém okolí stejně nestojím. Jsem tu proto, abych otevírala oči každému, kdo není zaslepený záští a lží, ať už z řetězových mailů nebo telefonů, do kterých píší kamarádi v hospodě. Pokud ale přece jen jeden jediný z nich otevře oči a mysl a podívá se na to, jak je neziskový sektor v naší zemi zásadní a zcela nepostradatelný, pokud pochopí jeho význam, nebo se snad k pomoci jiným lidem přidá, budu vážně šťastná. V dnešním případě ale nejde vůbec o mně, ale o Izabelku. Holčičku s příběhem, který má jedno z tisíce dětí v naší zemi. Možná i to vaše, nebo vašeho souseda.
Alopecie areata je onemocnění, kdy imunitní systém napadá vlasové folikuly, jejichž buňky začne posuzovat jako organismu cizí a zkrátka je vypudí. Onemocnění můžou vyvolat různé zdravotní problémy, včetně těch psychických. Někdy stačí jen krátkodobý, zato velmi intenzivní stres. Při správném dodržování a užívání léčiv a pokynů lékařů je v takovém případě pravděpodobné, že se všechny vlasy dítěti zase vrátí. To ale bohužel není případ Izabely.
Jeden z tisíců podobných příběhů
„Vše začalo pomalu, v roce 2018, kdy Izabelce prořídlo obočí a objevila se první lysinka. Zda byl spouštěč to, že byla na jaře v roce 2016 hospitalizovaná s rotaviry a následně na podzim znovu v nemocnici se zlomenou rukou, je jen domněnka, ale oba pobyty hodně těžce nesla. Nakonec jí vypadly vlasy v celém pruhu nad oběma ušima a ztratila celé jedno obočí. Za čas se začaly jemné chloupky objevovat a všichni si mysleli, že je vyhráno. Bohužel se vše vrátilo o rok později a ve větší míře,“ tak začíná podle rodiny příběh slečny, které se před 4,5 lety složili lidé na dárcovské platformě Znesnáze na paruku, která jí vrátila sebevědomí a radost z nového dne. Dnes už je Izabelce třináct let. Je to nádherná slečna se spoustou snů a zájmů, stejně jako její kamarádi a kamarádky. Vlasy ale pořád nemá. A paruku, která jí dávala jistotu, už nosit nemůže, jednoduše z ní vyrostla a obnosila ji.
„Před čtyřmi lety k nám do Pramene pomoci přišla milá a společenská holčička, která se trápila kvůli alopecii. Ztráta vlásků pro ni byla psychicky velmi bolestivá, ale díky úspěšné sbírce na paruku z pravých vlasů se vše změnilo. Nová vizáž Izabelku nabila životem a okamžitě jí dodala odvahu i chuť vrátit se mezi kamarády a ke všem svým koníčkům. Dnes se k nám Iza vrátila. Stále ve stejné paruce, na které jsou už znát všechny ty roky zážitků, ale hlavně se změnila ona sama. Do dveří vešla krásná, sebevědomá a nesmírně milá třináctiletá slečna, která se v životě neztratí. Ale aby mohla jít dál s hlavou vztyčenou, potřebuje naši pomoc,“ vysvětluje na Znesnáze důvody založení sbírky zakladatelka Pramenu pomoci Michaela Losová.
Iza je nádherná mladá slečna.
Iza je neuvěřitelně akční. Hraje na flétnu a klavír, miluje koně a nově propadla florbalu. V týmu Medvědi Žacléř válí na hřišti spolu s kluky. V zápalu hry má na hlavě kšiltovku, tak si jí možná někdo neznalý s klukem splete, ale když jdou společně slavit vítězství, chce být Izabela za tu slečnu, která se blýskla přesnou přihrávkou nebo vstřelila vítěznou branku. To je Iza. Tvrdá holka s křehkou duší, která chce být stejně krásná a holčičí jako její vrstevnice a užívat si dospívání bez pocitu, že jí něco chybí.
Já na ségru, ségra na mě
„Do pomoci se zapojila i její mladší sestra Joli, která se rozhodla věnovat své vlastní dlouhé vlásky na výrobu nové paruky. Je to dojemné gesto sesterské lásky, které nás posunulo o velký kus blíž k cíli. Společně jsme už vybrali i odstín – budou to opět vlnité, světle hnědé lokny, které Ize tak sluší,“ těší se Michaela Losová, která věří, že i tentokrát se Iza pomoci od okolí dočká. Poslouží na výrobu nové, kvalitní paruky z pravých vlasů přímo na míru pro Izabelu. Půjde na pokrytí nákladů na náročnou ruční práci vlásenkářů a doplatek materiálu. Paruky pro dospívající dívky musí být precizně zpracované, aby vydržely každodenní zátěž, sport i běžné aktivity, a přitom vypadaly přirozeně. Výroba na míru z pravých vlasů trvá obvykle 4 až 6 týdnů. Proces je velmi náročný na čas a preciznost, zahrnující ruční poutkování vlasů do podkladu, což může zabrat přibližně 50–60 hodin čisté práce.
Výroba kvalitní paruky je otázka desetitisíců korun.
Pomoc pojišťovny
Říkáte si, proč na paruky dětem s alopecií nepřispívají pojišťovny? Přispívají! Jenže jen částkou, která nevyřeší ani pětinu nákladů. České zdravotní pojišťovny přispívají na paruky pro děti (i dospělé) s alopecií, nejčastěji formou příspěvku z fondu prevence ve výši 1 000 až 4 000 Kč. Nejčastěji jen 2 000 korun. Příspěvek je obvykle podmíněn diagnózou alopecie potvrzenou lékařem a doložením dokladu o koupi paruky. Jenže výroba kvalitní paruky pro dítě z pravých vlasů stojí průměrně 25 000 až 35 000 Kč. U ručně vyráběných modelů na míru se celkové náklady mohou pohybují kolem padesáti tisíc korun a více. Na jednu paruku jsou potřeba vlasy zhruba od pěti dárců, které musí barevně i strukturou ladit. Výkupní cena například vhodných půlmetrových vlasů se pohybuje od 4 000 do 6 000 Kč za 150 gramů. Proto díky všem organizacím propojeným s kadeřnictvími, kam chodí úžasní lidé své vlasy nemocným věnovat. Je jejich stále více a příspěvky na jejich sítích vždy mnohé prozradí také o naší podceňované mladé generaci, která stále častěji darovat vlastní vlasy přichází.
Léčba vypadávání vlasů u dětí vyžaduje komplexní přístup k pacientovi. Při některých poruchách vlasů neexistuje účinná léčba, někdy není léčba 100% úspěšná. Někdy se vlásky do roka opět plně vrátí. Pokud u dětského pacienta nelze naordinovat účinnou léčbu vypadávání vlasů, je důležitý i kosmetický přístup k problému. Produkty na přírodní bázi bez syntetických složek, různé pokrývky šátky či paruky, které nejen zajistí, že problém nebude na první pohled patrný, ale také ochrání hlavu před sluncem. A hlavně - vrátí sebevědomí a radost z každého dne. Vlásky jsou pro malé slečny, ale stejně tak i chlapce, nejvíce důležité právě v dětství. Dodávají jim pocit normálnosti a náležitosti. Víme všichni, jak dokáže být dětský kolektiv nemilosrdný a dětská duše křehká.
Člověk v tísni, Dětské krizové centrum, Klub svobodných matek, Dům tří přání, Čtyřlístek dětem, Nadace Leontinka, Vigvam, Centrum Bazalka, Zdravotní klaun, Sanitka splněných snů, Dobré víly dětem… mohla bych dál a dál pokračovat ve výčtu neziskových organizací, které dělají pro děti to, na co stát ani rodiče z vlastních zdrojů a sil nemůžou stačit. Prosím, až zas bude někdo „kydat špínu“ na neziskovky a zpochybňovat jejich důležitost, vzpomeňte si na ně. ♥
