Článek
Na podzim se český les mění v barevnou a mimořádně rušnou arénu, ve které vrcholí příprava na zimu. Drobná zvířata a ptáci usilovně sbírají bukvice, žaludy, semena a bobule, aby si vytvořili tukové zásoby nebo úkryty na zimu. Zvěř se intenzivně pase, aby nabrala sílu. Kvůli hledání potravy a klidu se však často více pohybuje, stejně tak kvůli páření. Je to naprosto přirozený přírodní jev. Na rozdíl od silnice, kterou jsme jim postavili přes domov. Ohleduplnost je proto třeba zejména z naší strany.
Největší riziko srážky se zvěří
Podle statistik se stanou až dvě třetiny nehod se zvěří přes den. Ale jak víme - s podzimem i přes den je dříve tma. Nejvyšší riziko střetu se zvěří je dvě hodiny po západu slunce a hodinu před jeho východem – v podzimních ranních hodinách, tedy od září do podzimu - dokonce roste počet střetů až čtyřnásobně. V těchto časech jsou nejaktivnější srnky, které se stanou účastníky až 80 procent všech nehod. Každé desáté sražené zvíře jsou pak divoká prasata.
V České republice skončí pod koly aut každoročně odhadem 8 000 až 15 000 divokých prasat. Přesné číslo v oficiálních statistikách Policie ČR je sice výrazně nižší. Řidiči policii hlásí jen zlomky nehod. Menší střety nebo situace, kdy zvíře z místa uteče a uhyne v lese, se do policejních statistik nedostanou.
Nebezpečí může číhat i ve městě
Riziko je vysoké nejen na lesních úsecích, ale i ve městech. Největší výskyt lesní zvěře musíme čekat ale právě v jeho blízkosti, či v blízkosti polí a v místech, kde přechází silnici při cestě za potravou. K nejvíce nehodám se zvěří dochází na silnicích 2. třídy, následují silnice 1. třídy. V období říje se zvěř řídí pudy a nebojí se přecházet i rušnější komunikace. A často ne sama - vidíte-li jedno zvíře, velmi pravděpodobně je za ním minimálně jedno dvě další. Určitě na ně netroubíme a neblikáme - to zvíře vyděsí ještě více. Zvěř nevnímá auto jako riziko, protože to není živý organismus, který nemá pach. Vědí, že se tam pohybuje něco, co je ruší.
Ilustrační obrázek
Je dobré jet pomaleji a pozorovat okolí krajnice, jestli nejsou vidět světélkující oči. My si to při cestě lesními úseky, zejména pak v šeru, jako posádka auta vždy rozdělíme - každý si hlídá „svou stranu“ a informuje. Nejednou se nám to velmi vyplatilo - jsme z Vysočiny, tady jsou podle policistů nehody se zvěří nejčastější v ČR.
Když dojde na nejhorší
Když se zvíře na cestě před našim autem objeví, není dobré zapínat dálková světla. Ta zvěř oslní a doslova ,,přimrazí" k silnici. Určitě není na místě nestrhávat volant, to by mohlo mít katastrofické následky nejen pro nás.
Je nutné pouze brzdit. Držet pevně volant oběma rukama, varovat posádku vzadu, jet rovně a brzdit. Ideálně nedupnout přímo na brzdu. Tady bych taky moc ráda po zkušenostech apelovala na řidiče, aby se tzv. „nelepili na zadek“ autům před sebou. Protože v takové situaci je to opravdu průšvih. Když prudce zastavím, abych zmírnila následky srážky se zvěří, může následovat srážka s autem „v zádech“. Na rozdíl od zvířat by si ale měli řidiči hrozící riziko uvědomovat a chovat se podle toho - tedy udržovat dostatečnou vzdálenost. Což se většinou opravdu neděje.
Nešťouchat, nenakládat, jednat s klidem a rozumem
Ke sražené a zraněné zvěři není podle pokynů myslivců dobré se přibližovat, protože může člověka napadnout a ublížit mu. Ruku ale na srdce, kdo z nás to neudělá. Většina má potřebu pomoci alespoň tím, že zavolá na pomoc myslivce. Je jasné, že poraženou mrtvou zvěř si řidič nesmí odvézt „na guláš“. Jedná se o majetek místních mysliveckých spolků nebo lesnických organizací, takže by se takový řidič dopustil pytláctví, potažmo krádeže.
Většinou za každou srnou na cestě musíte očekávat další. U prasat to platí stejně tak.
V první řadě musíme zkontrolovat posádku, jestli je v pořádku, zapnout výstražná světla, obléct si reflexní vestu, umístit výstražný trojúhelník a vyfotit si následky pro pojišťovnu. Pojišťovně nemusíme nehodu hlásit okamžitě z místa, ideálně ale do několika dnů. Mnohem důležitější je okamžitě z místa nehody zavolat Policii. Přestože k menším škodám (do 200 tisíc a bez zranění) už od loňského dubna nemusí fyzicky vyslat hlídku, telefonické nahlášení přímo z místa střetu je naprosto zásadní. Operátor s vámi situaci sepíše, dá vědět myslivcům (kteří se o zvíře postarají) a vygeneruje vám potvrzení pro pojišťovnu - které je nezbytné. Střet se zvířetem je z pohledu zákona posuzován jako nezaviněná nehoda. Finanční postih, nebo dokonce trestní stíhání nehrozí.
Pomoc zraněnému zvířeti
Ti, kdo mají po střetech vozidel se zvěří opravdu hodně práce, jsou pracovníci Záchranných stanic Národní sítě koordinované Českým svazem ochránců přírody. Téměř dva tisíce hlášených případů bývají každoročně právě zvěř zraněná silniční dopravou. Zejména pak těch nejmenších savců, jakou jsou zajíci, ježci, lišky a další. Úmrtnost takto zraněných zvířat je přes veškerou péči obrovská. Do přírody se jich už nevrátí ani 20 procent. Ale i to je úžasné a díky za takovou práci každému, kdo ji odvádí. Jak záchranářům, tak lidem, kteří nejsou při nálezu zraněného zvířete lhostejní.
Pro někoho je srnka nebo divočák hlavně maso na talíři. Někteří mají z takové srážky a krádeže ve výsledku vlastně radost a s radostí zvou partu ke stolu. Pro takové bych měla jedno malé varování- Konzumace divočáka může být velmi nebezpečná, pokud maso neprošlo povinnou veterinární kontrolou a nebylo dostatečně tepelně upraveno. Hlavní rizika se skrývají v závažných onemocněních a parazitech, které divoká prasata přenášejí. To vůbec největší riziko je Svalovec stočený. Mikroskopický parazit, jehož larvy žijí ve svalech divočáka. Pokud člověk sní nakažené a málo tepelně upravené maso, larvy se usídlí v jeho svalech. Onemocnění je mimořádně bolestivé a v krajním případě může skončit smrtí. Srnčí může přenášet např. Escherichia coli, salmonelózu nebo kampylobakteriózu, které způsobují těžké průjmy, zvracení a horečky.
Zdroje:
