Článek
Lenka je člověk, který nezapadá do škatulky. Je výrazná, je zábavná, je chytrá a také vnímavá a laskavá. A nebojí se být sama sebou. Zamilovala jsem se do ní jako do člověka během prvních pár hodin angličtiny ve firmě, kam nás chodila učit. Staly se z nás kamarádky a užívaly jsme si každou lekci nad rámec požadovaných povinností. Její láska k angličtině je opravdu inspirativní: „Ano, angličtinu miluju, věnovala jsem jí 6 let studia, zajímala mě nejen gramatika, ale i ostatní lingvistické vědy a hlavně i kreativní psaní, které teď můžu v hudbě využít. Mám ale ráda i spoustu jiných jazyků, nejen evropských. Učím celý život, spíš nezávisle, než v systému, neb jsem vždy chtěla učit motivované lidi, ale párkrát jsem vypomohla na státních školách. A to byla jízda,“ usmívá se Lenka Procházková z Jihlavska. Současnou generaci se snaží neškatulkovat. Už proto, že má opravdu pestré zkušenosti: „No, teď jsem zažila to, že na mě student křičel - Co si to dovolujete po mně chtít práci? Budu si stěžovat! Ale všichni takoví nejsou! Pak za vámi přijdou studenti a poděkují vám za vaši práci a přístup. Ve společnosti bude více a více vidět, jak rodiny ve výchově předaly nějaké hodnoty. Spousta rodičů si myslí, že to za ně udělají média. Jsem zvědavá, jak budou fungovat, tvořit dohromady společnost,“ říká.
Chodím k řece povídat si sama se sebou a s řekou, stromy, s volavkou, ledňáčkem… nestydím se za to. Kdyby to dělalo víc lidí, nemuseli by chodit k psychologům… Je to pro mě forma sebe-reflexe a meditace, prostor, kde se zase můžu vrátit sama do sebe. Často mě napadnou i nějaké motivy, které pak napíšu.
Foto z natáčení Jinxed - nejúspěšnější singl z repertoiru.
Hranice vytvořené člověkem nepotřebuju uctívat
„Žila jsem na západě, na jihu a daleko na východě. To člověka tak změní, že už není a nemůže být čistokrevným „čecháčkem“. Cítím se být více univerzální (vesmírnou) duší, která hranice vytvořené člověkem úplně nepotřebuje uctívat. Když cestuju (většinou sama), tak mě baví vnímat tamní lidi, jejich podstatu - jejich ducha, každodenní rytmus života, jazyk, tanec a hudbu, jídlo… Ráda tyhle momenty i fotím. Je mi jedno, jestli tam uctívají Allaha, Ježíše nebo nic. Strašně jsme se ve jménu náboženství jako lidstvo vůči sobě vyhranili, takový paradox, to zvířata neumí. Já se k žádnému nehlásím, i když jsem loni náboženství v angličtině učila, mám svoje vnitřní. Prostě - May the Force be with you!“ Zamýšlí se Lenka, které z cest po světě zůstává v životě mnoho přátel.
„To je to nejvíc, co člověk může získat. Jsem za ně strašně vděčná.“
Už tento pátek zažije Jihlava parádní jízdu
Legenda jihlavského Avant Garde - Roman Procházka aka Shadowplay se s Lenkou dal hudebně dokupy na konci loňského srpna a od té doby společně složili asi 20 songů. Pohybují se žánrově v post punku, new wave, dark wave, goth synth, synth grunge, synth punk, neo industrial … některé věci ale je, jak říkají, těžké zařadit. V jihlavském muzeu budou hrát o něco „jemnější“ věci - romanticko-gotické, dark synth a shoegaze. Hudbu, na které oba vyrostli a v dospělosti se společně vrátili ke kořenům.
„S Romanem jsme se potkali hudebně už když mi bylo asi 14 nebo 15, ale brácha mi to tenkrát zatrhl a tak se naše cesty produkčně rozešly, teď jsme se po strašně dlouhý době zase potkali a člověk může zužitkovat spoustu zkušeností a tak se nám pracuje rychle, rozumíme si, jsme taky nějakým vyšším smyslem propojený. Když Roman něco složí, já většinou napíšu nějaký text a pak jsme na zkoušce mile překvapený, protože jsme to vůbec neplánovali - a navíc si ty věci spolu sednou. Pure Magic, který si užíváme,“ těší se ze spolupráce, která přišla hrou osudu až v dospělosti Lenka.
Lenka s Romanem Procházkou - alias Shadowplay.
„Já pak ještě vystoupím sólově akusticky se svými věcmi, či pár coversongy (od Cranberries, možná Sinead). Vesměs to bude alternative rock, fusion, world music, indie hudba = nezávislá hudba - to je to, co jsem celý život dělala,“ těší se na páteční půl osmou večerní v jihlavském Muzeu Vysočiny hudebnice Lenka Procházková.
Bez hudby nedokážu vůbec existovat!
„Já jsem tomu věnovala celý život, strašně dlouho jsem dřela na to, abych si vydělala na hudební konzervatoř v cizině, pak jsem dlouho dřela, cvičila 8 - 12 hodin denně. No a pak jsem s tím pár let vystupovala, než přišla rodina. Bez hudby ale nedokážu vůbec existovat, nepotřebuju alkohol, cigarety, potřebuju hudbu. To je moje drogová závislost, regulace mého nervového systému. Inspirujou mě hudebníci ze všech žánrů, jsem otevřená mysl,“ uzavírá Lenka, která tímto zve všechny milovníky hudby a života na páteční koncert v rámci Muzejní noci v Jihlavě.
