Myslivci odmítli fenu odstřelit, a tak se majitel rozhodl ji ubít. Další nechtěný pastevecký pes

„Farida je náš nejnovější přírůstek, přijali jsme ji na prosbu jiného spolku, který se dozvěděl o jejím pohnutém osudu. Bývalý majitel se rozhodl Faridy zbavit a to jakýmkoliv způsobem. Poté, co neuspěl u myslivců s žádostí o její odstřel, poléval ji studenou vodou a chtěl ji ubít k smrti. Naštěstí v neštěstí nebyl její osud lhostejný všem a tak se podařilo s bývalým majitelem dohodnout, že Faridu daruje. Při nakládání vrčela - na bývalého majitele. Zjevně byla dost záhy po štěňatech, která se nepodařilo dopátrat. Celkově ve špatném stavu, vyhublá, se střapatou srstí, úporně se drbající. U nás je zatím v karanténě, proběhlo ošetření proti vnějším a vnitřním parazitům, vstupní prohlídka. Jeví se jako velmi vděčná a milá fena, která zbytečně nevyvolává konflikty, ale umí se ozvat. Prudkých pohybů se bojí, je tedy jasné, že v minulosti byla fyzicky trestána. Pokud to dovolí její fyzický a psychický stav, bude i Farida hledat nový domov. Jen ji musíme opravdu dobře poznat, abychom mohli vybrat správně a byli féroví k ní i případným zájemcům,“ stojí v nejnovějším popisu psů Azylu Heidrún.

„V prosinci k nám přibylo několik dalších pejsků a tak máme radost, že se sbírka tak rozběhla. A protože já sama nemám rodinu kromě té zvířecí, i na Štědrý den přemýšlím, jak zlepšit pro zvířátka zázemí. Třeba kdyby se vybralo dost peněz, bude možné pořídit i stavební buňku, kde by mohla část chlupáčů najít teplo a bezpečí. Protože tu máme i pejsky s traumatem z války, cítím současně velký vděk, že je u nás klid a jejich duše se znatelně hojí. Kéž by na světě mohl být mír. Kéž bychom se my lidé uměli více chovat hezky k sobě, k druhým, k prostředí, ve kterém žijeme. Mír ale určitě přichází zevnitř a z hloubi duše. A Vánoce mohou být tím momentem, kdy si dovolíme prožít smíření a dobro. Hodně světla a sil do příštího roku,“ vzkázala o Vánocích s vděčností všem dobrým lidem majitelka Azylu Heidrún Anna Saxlová. Jsou to oni, kteří jí dávají naději, ale hlavně pomocnou ruku v péči o psy, které ostatní odmítají.

„Zvířata mě zajímala, kam až moje paměť sahá. Protože pocházím z Prahy, musela jsem podniknout cestu z města a hledat místo, kde bychom mohli žít se zvířaty. Nejdříve jsme se usadili na Příbramsku, ale člověk míní a vyšší síly mění. Museli jsme opustit krásný nový dům, do kterého zahučela většina mých úspor, a hledat narychlo místo k životu. Abych udržela azyl, stěhovali jsme se do poloruiny bez koupelny, odpadů, záchodu, se starými rozvody a starými kamny na tuhá paliva. Inu Sudety. Co se z dálky jeví jako romantika, to je z blízka mrznoucí zadek a spousta těžké práce. V zimě jsem musela ráno roztápět kamna a u kamen rozmrazovat hadice, aby šla vůbec napustit voda a napojit zvěř. Z jediného kohoutku se studenou vodou, který v té naší sudetské barabizně byl. Prasátka tehdy také začala vyrývat poklady doby válečné, takže jsem Velikonoce 2020 trávila s pyrotechniky. Aspoň máme hodně dobrodružných historek a ještě víc vděčnosti, že jsme dnes už jinde.
Naštěstí se postupně daří to tu zvelebovat. Dostavěly se nové výběhy, kotce, přístřešky. Máme k dispozici cca 8500 m2 a dalších cca 5000 m2 pastvy v pronájmu. Protože jsou zvířata moje vášeň, snažím se dále vzdělávat a rozvíjet v práci s nimi. Za ty roky se začaly různé kurzy hromadit způsobem, že vyjmenovat všechny by bylo na dlouhý seznam, který by možná působil okázale, ale to je tak vše. Zásadní je, že se snažím jít cestou moderního etického přístupu, který stojí na poznatcích etologie a respektu k živým tvorům,“ ohlíží se za sedmi lety láskyplné práce.

Když být moc velký znamená nedostatek pochopení a místa na světě

Azyl pomáhá především velkým psům, zejména pastevcům. Tito psi jsou často odmítáni v jiných útulcích a hledání nových domovů bývá zdlouhavé, náročné a ne vždy úspěšné: „U nás nacházejí domov i psi, kterým hrozilo utracení, bez nadsázky jsme tak jejich poslední šance na život. Dlužíme jim to, protože nejsou viníky, ale oběťmi. Péče o ně je však nákladná. Potřebují více prostoru, více krmiva a máme vyšší výdaje za veterinární péči. Dražší je také vybavení a speciální pomůcky. A právě proto se na vás obracíme s prosbou o pomoc.Většina psích boudiček dosluhuje. Chybí nám funkční oblečky a máme obrovskou spotřebu dřevité vlny. Nemalá část psů trpí ortopedickými potížemi, které se v chladu zhoršují, a někteří potřebují i fyzioterapii.Všem psům se snažíme dát víc než jen dožití v útulku, vysvětluje Anička důvody založení sbírky na dárcovské platformě Znesnáze.

Azyl psům zajišťuje tu nejlepší možnou veterinární péči, resocializaci, pracuje s trenéry a používá etické metody. Díky hospodářským zvířatům v azylu mohou pastevečtí psi žít ve výbězích se stády a alespoň částečně dělat to, k čemu byli určeni. Nikdo nad nimi už neláme hůl. Nikdo o ně už neláme hůl… Konečně dostávají pocit lásky a „oprávněnosti“ být na světě. Pro někoho samozřejmost, pro velké zatracené psy nejcennější dar.