Článek
Asi 20 tisíc lidí je v Česku zcela bez střechy nad hlavou. Ve věku 18 až 27 let jich pak na ulici žije asi 1 500. „Končí tam často lidi z dětských domovů, nemají záchrannou síť,“ řekl na rádiu Wave analytik Mikoláš Opletal z Platformy pro sociální bydlení. „Jedna věc se jim v životě pokazí a najednou na té ulici jsou. Na ulici se také snáze dostanou mladí z nefunkčních rodin. Samozřejmě chudoba se dědí. Rodiče v bytové nouzi mají výrazně větší šanci, že jejich děti následně budou v bytové nouzi,“ říká. Prohlubující bytová krize podle něj tak může přivést více lidí do bytové nouze, potažmo až na ulici.
Faktorem při ztrátě domova může být zároveň i queer identita, ačkoliv v Česku neexistují šetření, která by to dokazovala. „Každá příslušnost k minoritní skupině je přitěžující. Ve Spojených státech je z lidí na ulici třetina queer,“ uvádí Opletal.
Inspirací může být finský model „housing first“
Finsko uplatňuje přístup Housing First (Bydlení především) jako hlavní celostátní strategii v bojích proti bezdomovectví od roku 2008. Program zásadně změnil dosavadní filozofii - místo postupného přechodu přes noclehárny a azylové domy dostává člověk bez domova byt jako první, a teprve poté se řeší jeho další sociální, psychické nebo pracovní problémy
Klient uzavírá standardní nájemní smlouvu a platí nájem (z vlastních příjmů nebo sociálních dávek), čímž získává stabilitu a důstojnost. S bydlením je spojena mobilní podpora sociálních pracovníků, kteří klienta navštěvují přímo v bytě (pomáhají s dluhy, úřady, závislostmi nebo psychickým zdravím). Pomoc není v čase ohraničená, trvá tak dlouho, jak ji člověk potřebuje.
Roky praxe ukázaly, že tento model skutečně funguje. Dlouhodobě ve Finsku klesá počet lidí bez domova, výrazně se snížil počet lidí v nouzových noclehárnách a azylových domech a podle analýz je tento model nejen lidštější, ale dlouhodobě i ekonomicky výhodnější, protože stabilní bydlení snižuje náklady na zdravotní péči, policii a záchranné služby. Potvrdil to na Rádiu Wave také analytik Mikoláš Opletal z Platformy pro sociální bydlení.
„Když člověku pomůžete odbavit tu nejzásadnější věc, můžete se věnovat dalším problémům,“ říká s tím, že podle světových dat zajištění bydlení funguje. „Celosvětově máme 85 procent úspěšnosti zabydlení – tedy že si to bydlení udrží a zvládnou to bez ohledu na to, v jak špatném stavu byli předtím,“ dodává.
Český pokus ukázal stejně slibné výsledky
Český vědecký experiment (který vedl tým Melanie Zajacové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy spolu s organizacemi jako Neposeda) sledoval stovku lidí bez domova rozdělených do několika skupin, z nichž část dostala jednorázově 100 000 Kč bez podmínek a pokynů. Část měla sociálního pracovníka, část kombinaci obojího a zbytek zůstal v běžném režimu.
Většina obdarovaných s penězi naložila racionálně – využili je k rychlému řešení nejnutnější situace, zaplacení kauce, nájmu či pokrytí základních potřeb. Podle výsledků sdílených například serverem Svět neziskovek se výrazné části účastníků (v některých dílčích skupinách kolem dvou třetin) podařilo postavit se na vlastní nohy a odejít z ulic.
Samotné peníze sice pomohly s rychlým startem, ale v delším časovém horizontu se jako zásadní ukázala průběžná podpora sociálního pracovníka. Lidé, kteří měli vedle peněz i odbornou pomoc, dokázali bydlení a stabilitu udržet výrazně lépe než ti, kteří dostali pouze finanční obnos.
mezi4steny
Zima je pro lidi žijící na ulici každoročně bojem o holé přežití. Zatímco většina z nás řeší teplo domova, stovky lidí v našem okolí čelí mrazům v improvizovaných přístřeších squatech nebo přímo na studené zemi
„Jako pracovníci a peeři ze spolku Mezi4stěny – PomocPotřebným, z.s. se v terénu pohybujeme celoročně. Známe kritické mrazivé noci a moc dobře víme, jak rychle se situace na ulici může stát fatální. Minulou zimu jsme v terénu zažili to nejhorší – byli jsme přímo u tragické události, kdy muž bez domova v na jednom ze squatů umrzl. Je to zkušenost, na kterou se nedá zapomenout, a posiluje naše odhodlání udělat vše pro to, aby se nic podobného neopakovalo,“ přibližují smutnou situaci pracovníci spolku Mezi4stěny.
Potřeby lidí na ulici se podle nich liší případ od případu. Někdy rozhodují okamžité drobnosti, jindy administrativní kroky, které člověka posunou zpět do bezpečí. „Naši terénní pracovníci budou v ulicích Brna pomáhat bez ohledu na to, jaké panuje počasí,“ plánují.
Ke své práci ale potřebují podporu okolí. Pro tuto příležitost založili na dárcovské platformě Znesnáze21 sbírku, která pomůže k přímé a okamžité pomoci tam, kde je to nejvíce potřeba. „Nakoupíme nezbytné mrazové vybavení, jako jsou kvalitní zimní spacáky, karimatky, teplá obuv a termofolie. Každá koruna nám umožní mít v terénním batohu dostatek lístků na nocleh i prostředků na vyřízení dokladů přesně ve chvíli, kdy jde o čas.“
Peníze ze sbírky pomohou uhradit akutní nocležné v krizových zařízeních pro lidi v nejhorším zdravotním stavu. Budou moci také zajistit základní životní potřeby v podobě teplého jídla, horkého čaje, potravinových balíčků a hygieny. Část financí navíc pokryje správní poplatky za vyřízení ztracených osobních dokladů, které jsou pro lidi bez domova nezbytným odrazovým můstkem k získání pomoci, lékařské péče a stabilního ubytování: „To vše nám pomůže přesně ve chvíli, kdy jde o čas. Mockrát každému, kdo nám pomáhá chránit lidské životy i v těch nejkrutějších mrazech,“ uzavírají s vděčností k dárcům.
Nejčastěji lidé bez domova umírají kvůli otravám nebo nemocem dýchací soustavy. V průměru bezmála šest osob se zkušeností s bezdomovectvím měsíčně a přes 70 ročně umře v Česku podle oficiálních statistik přímo na ulici. Celkově jich pak bylo 845 v rozpětí let 2010 až 2022. Jde přitom jen o oficiálně zaznamenaná úmrtí lidí, kterým zdravotníci přidělili speciální diagnózu Z59 skrývající „problémy spojené s bydlením a ekonomickými okolnostmi“.
Každou zimu v Česku umrznou desítky lidí
Z nové analýzy Platformy pro sociální bydlení například vyplývá, že téměř každý den umrzne v Česku jeden člověk jen proto, že nemá stabilní domov. Kromě prosazování systémových řešení, která mají zajistit, aby už nikdo v naší společnosti zbytečně a nedůstojně neumíral na ulici, funguje po celé republice řada charitních služeb, jež celoročně a neúnavně pomáhají lidem bez domova. Díky za ně, díky za každého jednotlivce. Každý z nás totiž může člověku v nouzi, kterého potká třeba cestou z práce, pomoci a předat informaci o nejbližší noclehárně nebo denním centru i další pomoci.
Setkání s člověkem bez domova může v leckom vyvolat pocit nejistoty. Často váháme, zda a jak pomoc nabídnout, abychom tím druhého spíš neuvedli do rozpaků. Základem je respekt, všímavost a vědomí, že každá situace může vyžadovat jiný přístup
Organizace Místní místním ve své příručce Jak podporovat lidi v nouzi doporučuje zaměřit se především na lidi bez domova, kteří jsou oblečeni neadekvátně aktuálnímu počasí, dlouhodobě se zdržují na jednom místě (například v okolí vašeho bydliště), mají znečištěné oblečení nebo působí nepřítomně či zmateně. Právě v takových chvílích může mít smysl zpozornět a zvážit nabídku pomoci.
Pokud člověk hluboce spí, je lepší ho nebudit. Mohl by se vylekat a nechtěně ohrozit sebe i okolí. V takovém případě často stačí z bezpečné vzdálenosti zkontrolovat, zda pravidelně dýchá.
Všimnete-li si člověka, který je v bezvědomí (nejsou patrné známky pravidelného dýchání), je vážně zraněný, viditelně v psychické krizi nebo vykazuje známky podchlazení (třes, pomalé reakce, malátnost), je na místě volat odbornou pomoc, respektive zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. V takových situacích musí váhání ustoupit rychlé reakci.
Pokud není dotyčný v ohrožení života, a přesto se mu rozhodneme pomoc nabídnout, často stačí úplně jednoduše navázat prvotní konverzaci, přátelsky ho oslovit a dát mu konkrétní, srozumitelnou nabídku. Důležité je mluvit klidně, otevřeně a nic nenutit.
Dobrý den, vídám vás tu často, není vám zima? Můžu vám nabídnout něco teplého k jídlu nebo třeba kontakt na noclehárnu, kde se můžete ohřát a vyspat?
Ne vždy je ale na místě, aby pomoc řešil kolemjdoucí sám. Pokud člověk bez domova své možnosti zná nebo se s vámi nechce bavit, je dobré vědět, že v terénu dlouhodobě působí terénní pracovníci. Ti s lidmi bez domova pracují opakovaně, znají jejich situaci i místní sociální služby a pomáhají jim krok za krokem znovu hledat cestu zpět, k bydlení, práci nebo alespoň větší stabilitě.
Právě dlouhodobý kontakt a trpělivá práce často vrací do života lidí bez domova naději, že změna je možná. Každý z nás ale může případně terénní pracovníky upozornit na člověka, který se vyskytuje pravidelně na stejném místě a máme pocit, že by potřeboval pomoc odborníka.
Nesoudit, ale soucítit. Do podobné situace se může dostat doslova každý
Podle výzkumů má přibližně 75 % lidí na ulici dluhy, přičemž téměř polovina z nich dlužila částky nad 100 000 Kč ještě před ztrátou bydlení. Často začíná u zdánlivě drobných dluhů (nezaplacené pokuty v MHD, neuhrazené poplatky za odpad) nebo nevýhodných spotřebitelských úvěrů. S nárůstem úroků a nákladů na exekutory lidé ztrácejí legální příjmy (kvůli srážkám ze mzdy) a následně i schopnost platit nájem.
Kombinace trvale vysokých tržních nájmů a nízkých příjmů v některých profesích či regionech (tzv. ekonomika levné práce) vytváří obrovský tlak na rozpočty domácností. Pokud člověk přijde o práci nebo se mu skokově zvýší náklady, bez dostatečného fondu obecního či sociálního bydlení a flexibilních dávek může o střechu nad hlavou přijít velmi rychle.
Výrazným problémem je i práce spojená s vyšším věkem, nízkou kvalifikací nebo zdravotním hendikepem, která dramaticky snižuje šance na udržení standardního bytu. Lidé pracující bez řádných smluv přicházejí ze dne na den o příjem bez nároku na podporu v nezaměstnanosti či nemocenskou.
Zhruba 80 % lidí na ulici se potýká s psychickými nebo vážnými fyzickými zdravotními problémy. Duševní nemoc (např. schizofrenie, těžké deprese) často člověku znemožní plnit běžné povinnosti, chodit do práce a komunikovat s úřady.
Alkoholismus nebo drogová závislost bývají veřejností vnímány jako hlavní příčina, odborníci však upozorňují, že závislost je velmi často až důsledkem a formou „samoléčby“ psychické bolesti a krutých podmínek života na ulici.
Lidé propuštění z vězení mají obrovský problém najít si legální práci a bydlení kvůli záznamu v rejstříku trestů a nahromaděným dluhům, což je často destabilizuje hned v prvních týdnech na svobodě.
Sociologické a terénní výzkumy však ukazují, že domácí násilí je jedním z nejčastějších spouštěčů ztráty bydlení u žen. Podle sociálních pracovníků a organizací pracujících s lidmi bez domova (např. Jako doma) je útěk před násilným partnerem zásadním mezníkem, po kterém se ženy často ocitají v extrémní chudobě a bezpečné střehy nad hlavou. V Česku dlouhodobě chybí dostatek specializovaných míst a azylových domů pro oběti domácího násilí. Poptávka po těchto službách navíc výrazně převyšuje nabídku.
V neposlední řadě hrají v celém problému bezdomovectví a ztráty bydlení roli také vztahy. Náhlý odchod partnera ze společné domácnosti znamená, že jeden z nich (často ten s nižšími příjmy) nedokáže sám utáhnout náklady na bydlení. Specifický a velmi častý důvod zejména u žen, které raději zvolí útěk z domova před agresivním partnerem, i za cenu rizika ztráty zázemí.
A pak je tu už v úvodu zmiňovaná problematiky nárůstu mladých lidí na ulici. Ti, kteří opouštějí ústavní výchovu v 18 letech často nemají žádné rodinné zázemí, finanční gramotnost ani sociální síť, která by je podržela při prvním zakopnutí v dospělém životě.
Člověk bez domova není horší než kdokoli jiný. Jen se dostal v části svého života do situace, kterou nezvládl ustát
Vést normální, často úspěšný život, a pak se vlivem životních událostí stát „sociálně neviditelným“, kterému se kolemjdoucí vyhýbají pohledem, je příšerné stigma. Ignorování je cesta velmi jednoduchého vyloučení z lidského společenství. Člověk, kterému je den za dnem upíráno základní mezilidské uznání sám začíná pochybovat o vlastní hodnotě a lidskosti. Spirála se roztáčí a pád prohlubuje. Od malička nás učili, že když někdo spadne, máme mu pomoci vstát. Nic o jeho chybě se špatně zavázanou tkaničkou nezaznívalo. Prostě a jednoduše, podat ruku. A nelitovat ani ve chvíli, kdy první pokus nevyjde. Jednoduchá rovnice pořád platí. Zájem může změnit víc než nezájem.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-zivot-na-ulici-zabiji-dokladaji-to-i-unikatni-ceska-data-297413
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/prima-pomoc-v-mrazech-pro-lidi-bez-domova
https://mpsv.gov.cz/cms/documents/2fff683b-a155-baea-5e60-4403ba828f23/S%C4%8D%C3%ADt%C3%A1n%C3%AD+osob+bez+domova+v+%C4%8Cesk%C3%A9+republice+2019+%28V%C3%9APSV%2C+v.+v.+i.%29.pdf
https://wave.rozhlas.cz/na-ulici-je-asi-1-500-mladych-kvuli-bytove-krizi-jich-ale-muze-pribyvat-9649565
https://www.charita.cz/aktuality/z-domova/pomozme-lidem-bez-domova-najit-utociste-pred-mrazem/
