Petra našel neznámý člověk v bezvědomí u kolejí. Kvůli následkům je nucený být doma

„Můj syn Péťa byl odjakživa nejšťastnější mezi koňmi. Studoval jezdectví a chovatelství, plánoval odjet do Švédska a pracovat tam se sportovními koňmi. Měl před sebou budoucnost, o které snil. Jenže pak přišel úraz. V květnu 2022 utrpěl těžké poranění hlavy a sedm dlouhých měsíců strávil v kómatu. Byla jsem u něj každý den. Mluvila jsem na něj, zpívala mu, vyprávěla mu o jeho dětství. Nikdy jsem nepřestala věřit, že mě uslyší. A on se opravdu jednoho dne probudil. Nehýbal se, nemluvil, ale dýchal sám. Každý malý pokrok byl jako zázrak. Když poprvé polkl jídlo, když řekl první slovo. Když poprvé znovu vyslovil MAMI,“ vzpomíná maminka Jana na první měsíce po úrazu.

Dnes je Petr doma. Má spasmy v rukou i nohou, je zcela imobilní a závislý na její péči. Každý den spolu cvičí, dělají logopedii nebo si čtou. Co se tehdy stalo neví ani máma, ani policie. Současné řečové možnosti Petra neumožňují podat potřebnou výpověď. Jediné, co se ví je, že život mu zachránil neznámý člověk, který ho u kolejiště našel a zavolal mu záchranáře.

Lékaři mu dávají naději

Petrova mícha přerušená není, a pokud bude pokračovat v intenzivní rehabilitaci, může znovu začít chodit, třeba s pomocí hole. Je tu i možnost léčby kmenovými buňkami, která by jeho šanci ještě zvýšila. Teď má ale daleko skromnější, přesto těžko dosažitelné přání - vidět zase slunce a cítit čerstvý vzduch, opustit po třech letech zdi svého domova. Bohužel finanční možnosti jeho maminky jsou omezené. Je důchodkyně, dostává jen příspěvek na péči.

„Tři roky jsme zavření doma, protože náš dům není bezbariérový. Petr se za tu dobu nedostal ven jinak než sanitkou k lékaři. Potřebujeme zvedací plošinu, abychom mohli ven. Také bych mu ráda uhradila cílené neurorehabilitace, jednou i pobyt v lázních nebo část nákladů na léčbu kmenovými buňkami. To vše mu pomůže, aby se jednou mohl postarat sám o sebe,“ vysvětluje maminka důvod založení sbírky na Znesnáze, kam zatím přispěly tři desítky dárců.