Hlavní obsah

Po nepovedené sebevraždě skončil Dominik na vozíčku. Počet dětí s podobným příběhem jsou v ČR tisíce

Foto: Pexels

Na první vstupní vyšetření u dětského psychiatra nebo klinického psychologa se v Česku běžně čeká 6 až 12 měsíců. Pro děti v akutní krizi po pokusu o sebevraždu je taková prodleva život ohrožující.

V České republice se o sebevraždu pokusí odhadem až pět tisíc dětí ročně. Podle odborných odhadů připadá u dospívajících na jednu dokonanou sebevraždu až 100 nedokonaných pokusů. Jedním z nich je i Dominik, který skončil v léčebně na vozíku.

Článek

Nedokonané (nepovedené) sebevražedné pokusy jsou u dětí a dospívajících mnohonásobně častější než dokonané sebevraždy. Podle odborných odhadů Dětské psychiatrické kliniky FN Motol připadá u adolescentů na jednu dokonanou sebevraždu 50 až 100 nedokonaných pokusů. V absolutních číslech to znamená, že v České republice se o sebevraždu pokusí odhadem až pět tisíc dětí ročně. Zatímco u dospělé populace se odhaduje zhruba 20 až 30 pokusů na jedno dokonané úmrtí, u dětí a mladistvých je tento nepoměr výrazně vyšší.

Sebevraždu v Česku ročně dokoná přibližně 5 až 10 malých dětí. Ve věku od 15 do 19 let pak mluvíme zhruba o 4 desítkách zmařených mladých životů. Počet nedokonaných pokusů v této věkové kategorii dosahuje tisíců. Čísla, která vyrážejí dech, a rady si s nimi nevědí ani ti nejpovolanější.

Foto: Pexels

Počty dětí s depresemi a úzkostmi v Česku strmě rostou, sebevražd přibývá, ale odborná péče je pro mnohé z nich nedostupná. Na dětského psychiatra se čeká až rok. Stát dlouhodobě selhává v péči o duševní zdraví nejmladší generace a zoufalí rodiče nevědí, kam se mohou obrátit.

Vysoký podíl nedokonaných pokusů u dětí má specifické psychologické a situační příčiny

Někdy jde o tzv. „demonstrativní sebevraždu“, kdy pokus není motivován pevným záměrem zemřít, ale funguje jako extrémní volání o pomoc, tzv. „tichý křik“ v situaci, kterou dítě nedokáže samo vyřešit.

Děti a mladiství častěji volí méně smrtící metody (intoxikaci běžně dostupnými léky atd.) ve srovnání s dospělými, což dává větší šanci na včasný lékařský zásah.

Dětské jednání bývá často zkratkovité, vyvolané akutním konfliktem jako je třeba hádka s rodiči, rozchod, neúspěch ve škole a další pro dítě velmi stresové situace, kde chybí chladnokrevné plánování.

Skutečná čísla jsou mnohem vyšší

Přesná čísla o nedokonaných pokusech je obtížné zachytit, protože velká část z nich se vůbec nedostane do oficiálních statistik. Třeba, když rodina nevyhledá lékařskou pomoc nebo je incident klasifikován jako nehoda. Odborné organizace jako Linka bezpečí už dlouhodobě varují před narůstajícím trendem psychických potíží, sebepoškozováním a sebevražednými myšlenkami u dětí, který se prohloubil zejména po období pandemie covidu-19. Ale ani dnes jim společnost a svět nedává příliš prostoru pro klidné dospívání a pocit jistoty. Strmě rostoucí počet sebevražd u dětí a dospívajících je důsledek hlubších společenských a rodinných změn, které si žádají naši pozornost, empatii a konkrétní činy.

Foto: Pexels

Zatímco celková míra sebevražednosti (napříč všemi věkovými kategoriemi) se v Česku pohybuje mírně pod evropským průměrem, u dětí a dospívajících je tomu naopak. Podle dat Světové zdravotnické organiz (WHO) a srovnávacích analýz (např. YouthWiki) dosahuje úmrtnost v důsledku sebevražd u mladých lidí (15–24 let) v ČR vyšších hodnot než celosvětový průměr. V evropském kontextu patří střední a východní Evropa k regionům s rostoucími nebo stabilně vyššími riziky u mladistvých, oproti např. jižní Evropě, kde jsou tyto hodnoty nejnižší.

Varovné signály, které nesmíme přehlížet:

  • Dítě mluví o sebevraždě v jakémkoliv smyslu slova (dokonce i v případě, že o ní žertuje).
  • Dojde k náhlé a nevysvětlitelné změně v chování dítěte (může jít o omezení společenského kontaktu, změny ve stravovacích nebo spánkových návycích a podobně). Změna v chování nemusí být vnímána jen jako negativní. Pozorovat je třeba i při výrazné změně k lepšímu – dítě je společenštější, náhle působí šťastně apod.
  • Izoluje se, méně vyhledává společnost svých kamarádů a blízkých.
  • Dítě zažilo v nedávné době nějakou ztrátu (smrt blízké osoby nebo zvířete, popř. rozchod).
  • U dítěte se objeví zvýšené užívání alkoholu nebo jiných drog.
  • Daruje nebo se zbavuje svých věcí.
  • Našli jste dopis na rozloučenou.
  • Zanedbává péči o svůj vzhled.
  • Vyjadřuje pocit beznaděje ohledně budoucnosti.

Varovné znaky se mohou lišit v závislosti na konkrétním dítěti, jeho osobnosti, situaci a věku. Riziko se může zvýšit i v případě, když se v životě dítěte stane situace, kterou vnímá jako bolestivou. Pokud si všimnete některého z těchto příznaků, buďte na pozoru před dalšími varováními a kontaktujte odborníka v oblasti duševního zdraví (ideálně odborníka, kterého navštěvuje vaše dítě, pokud však není momentálně dostupný, můžete se obrátit i na Linky důvěry a krizová centra).

Odborník vám bude klást otázky ohledně příznaků, kterých jste si všimli, aby vám pomohl vyhodnotit riziko a určit další postup. Pokud je dítě aktuálně v ohrožení života nebo zdraví (při probíhajícím pokusu o sebevraždu), neváhejte kontaktovat číslo 155 nebo 112. Není ostuda říct si o pomoc. Je ale zničující litovat následně toho, že jsme o tom pochybovali.

Dominik patří mezi ty, kteří pokus o sebevraždu přežili. Následky si ale ponese do konce života

Je to rok, co Dominik z Karlovarska utrpěl vlastní rukou vážné poranění hlavy, které zásadně změnilo jeho život. Má za sebou několik náročných operací, je odkázán na invalidní vozík a jeho možnosti komunikace jsou výrazně omezené. Od té doby je v péči zdravotnického zařízení.

„Dominika našel tatínek postřeleného v mobilheimu. Bylo to nečekané, Dominik nikdy před tím nemluvil o sebevraždě. Jediné, co si tatínek uvědomuje je, že byl občas smutný,“ líčí okolnosti Jana Gondová. V plzeňské nemocnici strávil Dominik po operaci tři měsíce a poté byl přeložen do Ostrova na následnou péči. Do domácího ošetření by měl být propuštěný za pár dní, tedy dvacátého listopadu.

„Domů se těší. Hůře mluví, jen šeptá a mluví v kratších větách. Nedokáže se postavit, většinu dne leží nebo sedí. Je odkázán zcela na péči druhé osoby,“ popisuje aktuální zdravotní stav Dominika Jana Gondová, která tatínkovi pomáhá zvládnout celou situaci. Žádnou pomoc, dokonce ani psychickou, tatínek Dominika od nikoho jiného v průběhu celé té náročné cesty nedostal. Ani od státu, ani od zdravotnického zařízení. Prakticky je na vše sám. Je ve vyšším důchodovém věku, ale rozhodně se nevzdává. Má jedno velké přání – vzít si Dominika domů, být mu nablízku a osobně o něj pečovat.

Foto: se svolením Znesnáze21

Dominik před rokem.

Foto: se svolením Znesnáze21

Dnes je největší zálibou Dominika kreslení nebo sledování televize.

Dominik se před svým zraněním zajímal o novinky v elektrotechnice a pomáhal s opravami elektrorozvodů. Jeho velkým koníčkem bylo také vypalování obrázků do dřeva (gravírování). Dříve šikovný kluk plný nápadů má dnes ale úplně jiný život. Čas tráví vybarvováním obrázků, sledováním televize a potřebným cvičením.

I my můžeme pomoci zoufalému tátovi

Dominikova tatínka, který už je v úctyhodném věku, čeká teď mnoho složitých a nákladných praktických zařizování. Musí upravit byt, zajistit vhodné auto, elektrický invalidní vozík a další nezbytné pomůcky. Důležitou součástí pomoci bude také následná rehabilitace, která může Dominikovi pomoci rozvíjet jeho schopnosti, podpořit jeho soběstačnost a zlepšit kvalitu života.

Každý pokrok může znamenat nejen více možností pro Dominika, ale také alespoň částečnou úlevu pro jeho tatínka, který se o něj chce starat. Na všechny ty vysoké náklady ale ze svého důchodu nestačí.

Sbírka, kterou pro něj na Znesnáze21 paní Jana založila, je určená pro všechny, kteří by mu se splněním jeho přání postarat se o svého syna chtěli pomoci. „Děkujeme všem, kteří pomohou dát Dominikovi a jeho tatínkovi šanci být znovu spolu doma,“ uzavírá s vděčností.

Co dál? Jak začít rozhovor po návratu domů?

Foto: Pexels

Po pokusu o sebevraždu, ke kterému je přivolána rychlá zdravotní služba nebo i policie, by mělo být dítě po neodkladné zdravotní péči hospitalizováno v psychiatrické nemocnici nebo na psychiatrickém oddělení. Během hospitalizace je nejdůležitějším cílem pomoc, podpora a úleva. Proto je dítě v denním kontaktu s psychiatrem i psychologem, kteří umí vyhodnotit míru ohrožení, a tedy i určit, kdy je dítě v bezpečí a připravené na návrat domů. Při propuštění z nemocnice by mělo mít dítě nastavenou léčbu (možná farmakoterapie, pravidelné kontroly, psychoterapie).

Pro lidi je obecně náročné komunikovat s někým ohledně tématu smrti nebo sebevraždy, proto je úplně v pořádku, pokud někdy nedokážeme najít ta správná slova nebo nevíme, jak reagovat. Víc, než na konkrétních slovech záleží na tom, aby dítě při rozhovoru cítilo bezpečí, přijetí, lásku, vyslechnutí a podporu.

Jedním z nejčastějších mýtů o sebevraždě je ten, že rozhovor o sebevraždě k ní navádí

To samozřejmě není pravda. Když se zeptáte svého dítěte na myšlenky na sebevraždu, rozhodně mu tím nedáváte žádný nápad nebo návrh. Abyste vytvořili bezpečné místo na rozhovor, pracovníci Linky bezpečí doporučují omezit, ideálně úplně vynechat, výčitky, hněv, urážky a vyhrožování.

Dítě potřebuje prostor na nepřerušované vyjádření svého pohledu na celou situaci a na popis toho, co prožívá. Neexistuje hloupý, slabý a ani jediný důvod, proč chce člověk ukončit svůj život. Nesoudit, nehodnotit a nebagatelizovat jeho chování a prožívání je nejnutnější základ „Nejsi v tom sám*sama, společně to zvládneme.“ nebo „Možná teď úplně nerozumím tomu, co se u tebe dělo nebo co prožíváš, ale záleží mi na tobě a chci ti pomoci“.

Pokud se dítě rozhodne svěřit, je to obrovský projev důvěry, díky kterému můžete společně hledat další řešení, plánovat kroky k obnově duševní pohody a bezpečí. V určitém vývojovém období a věku je pro dítě náročné se svěřit rodiči – to je úplně v pořádku. V takovém případě můžete s dítětem mluvit o možnostech anonymní komunikace s odborníkem na Lince bezpečí nebo v krizovém centru či u psychologa. Směřujte ho na odbornou službu a ujistěte ho, že ho rádi vyslechnete kdykoli, když se na to bude cítit.

Rodič se nesmí zapomínat postarat také o sebe

Směs různých emocí, myšlenek, pochybnosti a zmatku v tom, co dělat dál je na místě v situaci, že je rodič obrovskou podporou pro zraněnou duši svého milovaného dítěte. Být v roli takovéto opory může být mimořádně stresující a vyčerpávající. Proto je důležité nebýt v tom sám. Podpora rodiče a uspokojení jeho aktuálních potřeb přispívá k co nejkvalitnější podpoře a péči o dítě.

Nápomocné může být připravit si několik odpovědí na očekávané otázky od nejbližšího okolí („Ano, je to teď náročné, ale děláme, co můžeme, aby se jí*jemu i nám dostalo potřebné pomoci.“) Nápomocným může být i rozhovor s lidmi, kteří si podobnou situací nedávno, nebo v minulosti prošli, stejně jako rozhovor s odborníkem.

Obviňování se nepomůže rodiči, dítěti, ani společné budoucnosti. Jediné, co pomůže, je bezmezná a bezpodmínečná láska. Ujištění dítěte, že není na své trápení samo a že jeho život má pro rodiče obrovskou hodnotu. Klíčové je nahradit strach a výčitky klidnou oporou, přijetím a potřebným objetím.

Zdroje:

https://www.pragueforum.cz/rising-suicide-rates-in-the-czech-republic-especially-among-the-young/

https://pagenotfound.cz/clanek/cekali-jsme-na-termin-7-mesicu-syn-se-do-te-doby-obesil-psychiatricka-pece-pro-deti-je-v-tezke-krizi-chybi-lekari-i-luzka

https://www.centrumlocika.cz/novinky/sebevrazdy-a-sebepozkozovani-u-deti-a-mladistvych

https://jnss.zsf.jcu.cz/pdfs/jns/2011/03/10.pdf

https://www.linkabezpeci.cz/-/jak-mluvit-s-ditetem-po-pokusu-o-sebevrazdu

https://www.thelancet.com/journals/eclinm/article/PIIS2589-5370(24)00085-3/fulltext

https://csu.gov.cz/sebevrazdy_zaj

https://ospdl.webflow.io/posts/sebevrazedne-myslenky-a-suicidani-pokusy-deti-souviseji-se-skolnim-rokem-ukazala-americka-studie

https://sancedetem.cz/o-cem-se-mluvi/tichy-krik-nasich-deti-proc-roste-pocet-detskych-sebevrazd

https://www.linkabezpeci.cz/

https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pomozme-dominikovi-vratit-se-domu-tata-na-to-sam-nestaci#o-sbirce

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz