Článek
Markovi je 36 let. Od prvního roku života se potýká s následky tragické události, kterými je mozková obrna a řada dalších potíží. Marek je plně odkázaný na invalidní vozík a pomoc druhých.
"Jsme tříčlenná rodina k níž osud nebyl zrovna příznivý, jelikož i já osobně jsem se stal cizí vinou obětí dopravní nehody. Byl jsem v kómatu s velmi těžkým zraněním hlavy, které mělo za následek problém s koordinací řeči, orientací a ztrátu paměti. Kvůli pěti operacím hlavy a výměně lebeční kosti za umělou náhradu jsem skoro tři roky strávil v nemocnicích, “ ohlíží se za dosavadním životním příběhem otec Marka Dušan Lokoč. Časová osa tohoto příběhu jde v rovnoběžce s tou Markovou. Dopravní nehoda se totiž stala jen chvíli poté, co se Marek narodil. V sudu se špinavou vodou se malý, zdravý, 1,5 roku starý Marek nešťastnou náhodou topil v době, kterou táta trávil v nemocnicích. Vůbec si neumím představit tu tíhu všech okolností, které v tu dobu nesla máma sama na svých bedrech. Teď už je to skoro 35 let, ale následky s nimi zůstanou už navždy.
Táta se synem.
„Syn Marek má už 36 let. Má kognitivní deficit, demenci, kvadrupyramidový syndrom, dystonický syndrom a mentálně je na úrovni pětiletého dítěte. Vzhledem ke svému postižení je v sebeobsluze soběstačný jen jako dvouroční dítě. Potřebuje celodenní péči včetně krmení, oblékání a obstarání veškeré hygieny,“ přibližuje táta současnou situaci syna, který je jinak velmi veselým klukem, nadšeným pro vše, co se kolem něj děje a největší kamarád s kocourem Mikešem.
Marek je zcela odkázaný na lůžko nebo na invalidní vozík. Miluje výlety, zoo, projížďky parkem, hrady a zámky a další výpravy za poznáním. Pokud si chce hrát, musí ho někdo přemístit na zem, kde si rád maluje, skládá puzzle a jiné stavebnice: „Já, otec, který má také zdravotní problémy, jsem na plném invalidním důchodě a s mým věkem mi ubývají síly, jsem nucen nosit Marka na rukou domů po schodech do druhého patra, kde má svůj pokoj. Ve druhém patře bydlíme, první patro je zcela zničeno, neobyvatelné i včetně sklepa. Marek je již dospělý člověk a navíc dosti těžký. Přemístit ho do vozíku na postel do jeho pokoje v druhého podlaží je pro mne už dost, opravdu dost namáhavé.“
Když voda do života rodiny zasáhla podruhé
„Začátkem září roku 2024 jsme nechali pro hendikepovaného syna u našeho patrového rodinného domu vystavět venkovní výtah, aby jsme ho mohli bez problémů dostávat domů, do jeho pokoje. Bylo to perfektní, bezproblémové, ale bohužel za 14 dní na to zasáhla Opavu - Kateřinky velká ničivá povodeň, která krom přízemí domu hodně narušila i tento nový výtah. Vlastně zničila vše, co k výtahu patří a je potřebné pro jeho provoz, tedy motory, veškerou elektroinstalaci s hydraulikou a další věci. Výtah zůstal nepojízdný, zcela nefunkční a opravit nejde, musí se postavit nový,“ vysvětluje unavený táta. Výtah za 750 tisíc v roce 2024 zaplatili za pomoci Úřadu práce i z vlastních zdrojů, ze kterých šlo čtvrt milionu korun. O pomoc úřadu teď požádali podruhé a žádost jim schválil. Jenže tentokrát už na doplacení rodina nemá peníze a tak se obrátila s prosbou o pomoc k lidem na dárcovské platformě Znesnáze: „Výtah je pro nás, stejně jako pro ostatní rodiny s těžce zdravotně nemocnými dětmi, nezbytností, je to věc denní potřeby. Bez výtahu bychom nemohli dojíždět do stacionáře, k lékařům, na rehabilitaci, cokoli vyřídit, jezdit na tábory a výlety. Děkujeme za každou podporu, která nám pomůže vyřešit tuto velmi složitou situaci. Rádi bychom také poděkovali všem, kteří nás v těžkých chvílích podporují. Pro Marka se snažíme dělat vše, co jde. Jezdíme na tábory, na výlety, procházky v přírodě, a také trávíme čas v ozdravném pobytu u moře. I v této náročné situaci se snažíme, aby měl Marek co nejvíce radostných chvil. Děkujeme z celého srdce všem, kteří nám v tomto životě pomáhají,“ uzavírá s vděčností ke všem dárcům otec Dušan.
Marek je odkázaný na péči a náruč rodičů už 36 let.
