Článek
Žádného rodiče asi nepřekvapí moje rozčarování z toho, že nemůžu v parném, doslova letním počasí, na festival s pitím. U běžných festivalů jsme si už postupně zvykli, ale u festivalu, který je určený nejmenším? O tom, že nejsem přecitlivělá mě přesvědčily dvě fronty rozhořčených dospělých, kteří stejně jako my nevěřícně kroutili hlavou a ani dodatek u všudypřítomných varování s dodatkem, že děti do tří let můžou mít 0,5 litrů, nemírnil údiv nikoho z příchozích. Jistě. Je to v první řadě byznys. A tak, když zaplatíte za tří člennou rodinu dva tisíce korun jen na vstupném, proč ještě nevytáhnout pár stovek za pití (u stánku, který je partnerem akce). Jenže to by musela možnost koupit si pití být. Najít ho dokázal v areálu plném desítek stánků a atrakcí jen skutečně vytrvalý detektiv. A když už jste zoufalí a po hodinovém hledání stánek s pitím nenacházíte, napadnou vás pítka u toalet, ale ani tam samozřejmě nepochodíte - „voda není určená k pití!“ Nikde žádné osvěžovače, nikde žádný zdroj vody. Jediné, co vzduchem poletovalo a mělo něco s vodou společného, byly bublinky. Buď pořadatelé nesledovali předpověď počasí, anebo jim to bylo úplně ukradené.
A kouření? I tam varoval u vchodu velký zdvižený ukazovák. Pochopitelně. Proč by měl dětem na dětském festivalu někdo kouřit pod nos, naprosto vítám. Ovšem jen do chvíle, než opakovaně vidím kouřit „za bukem“ majitelé stánků a atrakcí, na které už v tom horku a chaosu přišla „chuť“. Nikdo je nenapomíná, nikdo jim nic nevytýká. Těmi jedinými, kdo jsou pod permanentním dozorem a napomínáním, jsou tu rodiče. A to i ve chvíli, kdy nechtějí pustit své tříleté dítě samotné do oploceného prostoru pod podiem, který je určený dětem. Rodičům vstup zakázán, aby nevyčnívali. Jistě. Chápu. Ale důsledky přicházejí ve formě chaosu, pokřikování rodičů a všeho, jen ne pohody.
Děti do ohrádky, rodiče pryč. Dobrý záměr, těžký dopad.
„Mami, všimla sis, jak jsou tady všichni rodiče vypruzení? Já furt vidím jen jak někdo řve nebo zrovna v slzách hledá dítě ,“ říkala mi moje dospívající dcera, která se mezi dětmi „pokérovanými“ telefonními čísly rodičů svým vzrůstem trošku ztrácela. A měla pravdu, takový výjev byl dostupný doslova na každém kroku. A možná mu přispěl i fakt, že „jedno malý“ na schlazení bylo v areálu k nenalezení. Tedy, nechci křivdit, jen mně se to za 4,5 hodiny opravdu nepodařilo. A že v tom horku jsem o něm hodně snila. Vlastně jednu frontu na nealkopivo jsem našla! Jenže byla tak dlouhá, že bych v té sluncem rozpálené frontě asi nedožila jejího konce. Jednoduše rodiče, které jsme potkávali, byli velmi často opravdu podráždění, v chaosu, nebo zrovna hledali místo ve stínu či odpadkový koš. Byla to zkrátka bojovka. Pokud to byl záměr organizátorů, jak zabavit i rodiče, pak skutečně cením, skvělý výsledek!
Fronta na autogramiádu s youtubery a hráči, které děti milují, byla velká. Ale průměrně. Přesto ji utnula jedna z organizátorek a nechala děti, co jely i hodiny za svým idolem, odejít s pláčem. Pokud si tedy neporadily po svém a nevsadili společně s rodiči na lidskost.
Jedno milé překvapení - jen tedy opravdu ne v režii organizátorů
Toto je můj syn. Malý kluk, co má rád youtubery Niky a Dana. Kanál Superdvojka, kterou tvoří sourozenecká dvojice Nikola Beková (nicolbekova) a Daniel (justbekis). Proslavili se tvorbou zábavných videí, skečů (např. Holky vs. Kluci, Děti vs. Rodiče), různých výzev (challenges) a ochutnávek. Patří mezi jedny z mála, co nemluví ve svých videích sprostě, nikoho neurážejí ani nevyzývají k placení a nakupování čehokoli. Jen si dělají legrácky ze sebe, rodičů a učitelů pohledem dítěte. A zasměje se často i rodič a učitel, který se ve scénkách vidí. Jednoduše - jsou normální. A to se ukázalo právě i na festivalu v Hradci Králové, kde frontu na jejich podpis utnula po pár desítkách lidí v řadě jedna z pořadatelek. Jednoduše - už stačí, běžte, děti. Bez ohledu na to, co to pro malé fanoušky znamená, bez ohledu na to, co za vstupenky rodiče zaplatili. Prostě Čau.
A tak jsme se rozhodli, že nenecháme dojem z celého výletu v rukou jedné unavené a zpruzené paní a vydali jsme se k plotu, který odděloval youtubery a streamery od okolního dění. A tady přichází velké poděkování a vyzdvižení dua Superdvojka a mladíka, který tam s nimi byl. Hned si nás všinul a poprosil Nikču s Danem, aby malému Tomovi zamávali, což hned s úsměvem udělali. Ale tím to nekončilo. Když jsem mu poděkovala za jeho laskavost a předala mu pro ně vzkaz od malého fanouška, ani vteřinu neváhal a z vlastní vůle zařídil to, že za ním sami přišli. Povídali si, plácali a poděkovali. S upřímným zájmem, klidem a laskavostí. A asi není třeba říkat, co to pro něj znamenalo. Ani to, jak milé překvapení to bylo pro rodiče, na kterého občas „hulákají z obrazovky“ v obýváku. :)
Dan a Nikča neváhali, a za malým fanouškem, kterého nepustili organizátoři do fronty, přišli. S úsměvem a zájmem.
Vzali si od něj jeho vzkaz, povídali si, plácali a nechyběl ani pro děti od youtubera „dechberoucí“ kontakt fyzický. Hloupost? Ne! Zážitek jak hrom.
Loučení
A po příjezdu domů, kdy dcera Superdvojku s poděkováním označila na svém instagramovém videu, ještě přišla od Nikči zpráva, která ukázala, že ten obyčejný malý vzkaz od malého fanouška pro ně hodně znamenal. Neskončil v koši, ale jako hezká památka.
Screen vzkazu od youtuberky Nikoly, který dokázal, že jí a jejímu bratrovi na malých fanoušcích skutečně záleží.
Možná si řeknete, že to je přece normální. Ale není. Byli jediní s takovým přístupem, které jsme tam potkali. Ostatní z těch, se kterými jsme měli možnost interakce, jeli „na vlně“ zařaď se a čekej, nakupuj merch, bez zájmu o to, že fronta už je „ukončená“. To, jak se zachovali Nikča s Danem z nich v mých očích dělá youtubery, pro které je fanoušek důležitější než čísla. Ať už za sledovanosti, nebo v kasičce u merche.
Pohodička ve stínu se dá udělat vždycky.
Tímhle textem nechci hanit festival. Ačkoli mám spoustu výtek, které jsou dle mého s ohledem na počasí a cílovou skupinu relevantní. Nechci hanit ani další youtubery, kteří měli na festivalu svoje místo. A už vůbec ne hudební vystupující, kteří zvládli choreografii navzdory počasí bravurně a s úsměvem. Jsem si jistá, že děti by vám řekly, že to bylo „skvělý a mega“ a určitě by měly v jejich úhlu pohledu pravdu. Nabídka atrakcí pro ně byla obrovská. Ale to je možná ten kámen úrazu - snaha dostat na festival miliardu stánků firem, obchodníků z celého kraje a partnerských značek (viz zmiňovaný stánek s pitím) možná zaměstnala organizátory natolik, že zapomněli na to podstatné slovíčko v názvu festivalu - rodinný.
Čest každému, kdo myslel v první řadě na děti. Pár takových jsme potkali a to je vlastně můj hlavní vzkaz závěrem směrem k nim - díky za to!
