Článek
Nejeden z nás hned z rána ve své koupelně nebo na chodbě domu nějakého toho nového nájemníka potkal. Na mě číhala Johanka za skříňkou v koupelně. Vykoukla, co je nového a zase se schovala do tmy. Váhala jsem, jestli s ní bojovat, přeprat ji vysavačem, číhat na ní se sklenicí nebo ji nalákat do vany a spláchnout. Místo toho jsem si vyčistila zuby, zhasla a hleděla si svého. Nebyla jistě první, ani poslední. Doma teď všichni potkáme nejčastěji pokoutníky, snovačky a především třesavky. Shodně se tito pavouci se živí drobnými členovci, kteří jsou v bytech přítomni po celý rok, i když v zimě nejvíce. Je jim u nás hezky, mají zajištěno stabilní prostředí, kde se mohou množit bez ohledu na roční období a my se o ně hezky staráme, aniž bychom to tušili - nebo chtěli.
Pan Pavouk, paní Octomilková, slečna Rybenková… nových nájemníků máme teď mnohem více
Ach ty octomilky. Otravné a všudypřítomné. Právě teď hledají teplo a potravu a my jim jí nabízíme každým drobečkem, protože nejsou vybíravé. Jedinou cestou, jak je (doslova) nachytat, je sklenička s octem nebo citrónem zakrytá potravinovou fólii s dírkami, kterými už zpět neprolezou. Některé další mouchy přežívají v substrátu pokojových květin, rybenky ve vlhku koupelny… Lidská obydlí, ač to tak nemusí na první pohled vždy vypadat, jsou teď velmi bohatá na různé druhy členovců. A je to právě světlo, co podle vědců dává hmyzu signál, že se blíží zima a nutí je se k nám nastěhovat. Na rozdíl od lidí mají ale více než dvě oči a tak nepřehlédnou, že den se krátí a je třeba si najít byteček co nejdříve.
Zdá se, že tento fešák si nový příbytek na zimu najít nestihl.
Některé druhy hmyzu si ale umí vyrábět obdobu nemrznoucí směsi, které se využívá v automobilech – díky takovým koktejlům proteinů se umí vyrovnat i s mnohem nižšími teplotami, než jejich tělíčka snášejí běžně. Většina hmyzu ale pro překonání zimy využívá proces podobný zimnímu spánku u savců. Říká se mu odborně diapauza a jedná se o masivní zpomalení většiny životních pochodů organismu. Aby byla efektní, nesmí ale teplota klesnout příliš, jinak by procesy v těle hmyzu nezpomalily, nýbrž se zastavily – a tvor by zemřel. A to je důvod, proč v tomto ročním období vidíme v našich domech více nejrůznějších létavých i nelétavých bezobratlých. Takže nebojte, někteří z nich se jen chtějí jen v klidu vyspat.
Největší tvrďáci zvládnou i krutou zimu
Některé druhy se dokonce připravují na zimu kolektivně. Třeba hejna berušek se často choulí na okenních parapetech nebo pod kameny. Je pravda, že řada druhů v této době přirozeně umírá. Ale až potom, co připraví pro jarní vzkříšení své budoucí generace. Pavouci se před mrazem ukrývají v hlubších vrstvách opadanky a půdy, případně zalézají do puklin nebo pod kůru stromů. I když je v tomto případě aktivita pavouků částečně utlumena, stále loví a přijímají potravu. Ví se, že drobné druhy žijí téměř beze změny i pod vrstvou sněhu, nebo dokonce pobývají přímo na něm. Někteří si dokonce staví sítě ve zvířecích stopách ve sněhu a úspěšně do nich loví.
Berušky přežívají zimu hlavně díky společnému choulení.
Vstup zakázán
Jestli jste stále nesmilovali a představa hmyzích nájemníků ve vašem domě vám není milá, pak máte čtyři možnosti, jak s jejich vetřelstvím bojovat. V první řadě je třeba utěsnit mezery v hlavních vstupních místech. V dalším kroku je nutné snížit vlhkost ve vašem domě, zkontrolovat, jestli někde nekape nebo nestojí voda. Určitě je nutné dbát na skladování potravin. Tedy schovat vše, co by hmyz mohlo lákat k snědku. A pak ta pracnější část - ukliďte kolem domu! Přes strom, který se dotýká střechy, se k vám do domu nedostane jen hmyz, ale i kuna, což už je daleko větší problém. Potřeba je utěsnit kompost, shrabat a odstranit listí a zbavit se veškerého odpadu kolem domu. Zapomenout nesmíte ani správné skladování dřeva. Dřevník je lepší umístit co nejdále od domu, protože se v něm často udržují brouci, pavouci, vosy, mravenci a další drobotina. Ale vlastně… je tu ještě způsob řešení další - pořídit jim hmyzí hotel. Na trhu jich je na výběr nespočet a šikovní kutilové ho zvládnou vyrobit i sami.
Každý sní za život osm pavouků, říká se. Nebo snad dokonce za rok?!
Je to nesmysl. Ve skutečnosti ve spánku žádné pavouky nejíme. Je to jen městská legenda. Mýtus o polykání pavouků pochází z článku z roku 1993, který měl ilustrovat, jak snadno lidé přijímají falešné informace. Pavouci se ve skutečnosti spánku bojí, protože vnímají vibrace a zvuk tlukoucího srdce, a proto se spícímu člověku vyhýbají. Obvykle se mluví – kdo ví proč – skutečně o osmi pavoucích. Někde se tvrdí, že toto množství spolkneme nevědomky ve spánku během celého svého života, jinde dokonce během jednoho roku. Jsou to povídačky, klidně spěte! Určitě je pravda, že každý člověk za život vdechne nebo spolkne nějaké bezobratlé živočichy. Jde ale spíš o létající hmyz, jako jsou například různé mušky - cyklisté by vám mohli vyprávět. Kdo by ale lezl do rezonující uslintané pusy, která mnohdy vydává rachot jako vysavač? Pavouk si raději zaleze za postel a bude dělat mrtvého brouka… tedy pavouka. Někdy je tím nelepším bojem příměří. Jen radím nedívat se na násobné zvětšeniny pavoučích tváří. Pak by se vám spíše než do pusy vloudil tento přírodní úkaz do divokých snů.
Zdroje:
