Jste jen přecitlivělá, odmítla lékařka test na boreliózu. Gabriela strávila roky v posteli

„Gabriela je krásná, jemná, oduševnělá žena, pro mne však stále moje „děvčátko“. Kdysi byla plná radosti, její smích zněl jako zvonkohra. V dětství byla introvertní, často si hrála sama se svými hračkami. Říkám o ní, že je „malý génius“ - je opravdu drobné postavy. Jak rostla a plula po řece života, zajímala se o věci a svět kolem sebe a na co sáhla, to se jí dařilo. Od první třídy až do dospělosti hrála na violoncello, ráda kreslila, bavila ji matematika. Na gymnáziu byla premiantkou, vysokou školu ekonomickou studovala s vynikajícím prospěchem, dokončila bakalářské studium a pustila se do studia práv na UK v Praze. Na střední škole se pustila do zpívání, na vysoké už zpívala s velmi dobrou kapelou, návštěvníci koncertů byli okouzleni a mnoho lidí jí prorokovalo hvězdnou kariéru,“ vypráví o své dceři její rodiče. Všechno bylo skvělé… Bylo.

„Před několika lety se u Gábiny projevila a rozvinula řada zdravotních potíží a onemocnění. Dopady byly zlé. Postupně musela zanechat zpěvu, studium na právech na UK ukončila třetím ročníkem. Přidala se chronická borelióza, fibromyalgie, nemoc se podepisovala na psychickém stavu. Několik let si ji lékaři „přehazovali“ jako horký brambor, jak už to někdy u vleklých a obtížně léčitelných chorob bývá, bohužel.“

Gábina takto trpí už řadu let. Dokonce jí musel být uznán invalidní důchod (necelých devět tisíc korun měsíčně). Z dříve úžasné ambiciózní dívky a ženy se stal nemocný, věčně trpící člověk, myslící stále častěji na smrt, jako na vysvobození. Dosavadní léčba již stála statisíce, bez viditelného úspěchu. Aby ji mohli nadále podporovat, museli si vzít rodiče úvěr, který dodnes splácí. Oba důchodci bez finanční rezervy. „A protože se dceři naskýtají v současné době kromě jiného možnosti léčby intravenózní regenerativní laserovou terapií spolu s intenzivní infuzní terapií - která by konečně mohla mít pozitivní účinek - finančně velmi náročných vyšetření a léčebných procedur, rozhodli se, že se s prosbou a pokorou obrátí na dárce a tak uspořádali sbírku, která by jejich dceři mohla pomoci zachránit zdraví, i život,“ vysvětlují důvody založení sbírky na Znesnáze.

Pohled očima Gábiny

„Konečně jsem měla čas dělat vše, co mě baví – hrát na violoncello, kytaru, tančit, kreslit portréty a především zpívat. Začala jsem také psát svou úplně první knihu. Skončilo mi období plné povinností a nemocí, které se vracely už od mých 16ti let. Dlouhé roky jsem tedy víceméně trpěla a trávila je po nemocnicích, aniž by byla hledána příčina toho, proč se mi to vše děje. Ten rok se vše změnilo a já doufala, že jsem konečně našla své štěstí. Nastoupila jsem na první VŠ a s partnerem, se kterým jsme spolu byli již dva roky, jsme plánovali společné bydlení. Měla jsem spoustu plánů. Chtěla jsem se dál věnovat kreslení a začít je kreslit na zakázku, naučit se tvořit umělecký make up, vydat knihu, vydat další album s kapelou, kde jsem působila jako zpěvačka, a v neposlední řadě se ještě na studiích vdát a po dokončení studia založit s partnerem rodinu. Nevěděla jsem si rady, jak to vše skloubit dohromady, ale byla jsem odhodlána najít svou cestu. Moc jsem si přála být mladou maminkou,“ popisuje Gábina období, kdy ještě netušila, že se jí zhroutí celý svět.

V roce 2015 jí diagnostikovali specifický typ refluxu – „zásaditý reflux“, na který neexistují léky. Byla permanentně ve velkých bolestech a nemohla se pořádně soustředit na zkoušky. Začala mít úzkosti a pocity beznaděje, které se částečně překrývaly s problémy ve vztahu. Ke konci roku už musela začít brát antidepresiva, která mnohonásobně zhoršila její fyzický stav kvůli těžkým nežádoucím účinkům. Od té doby se zdravotní problémy pouze přidávaly. „Všechny moje symptomy byly svedeny na úzkostnou poruchu. Bylo mi to celou dobu divné, protože jsem znala lidi s ještě mnohem těžšími úzkostmi, a nikdo z nich neměl ani ze třetiny tak fyzicky omezující symptomy jako já. Nevěděla jsem nicméně, co jiného bych mohla dělat. V roce 2017 jsem konečně v létě zažila pocity úlevy, ale netrvalo to dlouho a vše se ještě více zhoršilo. Celý měsíc jsem myslela, že umírám, beznadějně skládala hlavu na stůl v naprostém vyčerpání, malátná s neustálými pocity na zvracení a toho, že „tělo prostě s něčím neskutečně bojuje“, zatímco mě pozorovala máma s partnerem nechápajíc, co se zase děje. Bylo mi tak strašně špatně,“ vzpomíná.

Lékařka Gábině řekla, že je přecitlivělá. Základní testy na boreliózu jí odmítla udělat

Lékaři Gábině neustále opakovali, že musí symptomy ignorovat. Nepomohla ani změna praktického lékaře. Doktorka jí řekla, že je pouze přecitlivělá, ačkoli se Gábina bránila, že musí a chce jet s kapelou na turné, že s ní počítají a potřebuje být zdravá. Její postoj to však nezměnilo. Přišly silné migrény, které z ní udělaly na rok a půl „ležáka“. I přes veškeré snahy musela s těžkým srdcem opustit studia. Stále se zhoršující zdravotní stav a arogantní přístup lékařů přivedli Gábinu mezi skupinu lidí na internetu, která trpěla stejnými příznaky. Vyhledala na vlastní pěst specialistu na chronickou boreliózu a koinfekce. Bolesti se už rozšířily i na ruce a zhoršovaly se až do bodu, kdy začala zkoušek marihuanu nebo ketamin, jen aby našla nějakou úlevu. Vztah s partnerem už skončil, přesto jí jezdil domů, spolu s jejím otcem, pomáhat. Nevzvládla se starat sama o sebe, natož o domácnost.

„V roce 2021 jsem přestala psát, protože jsem nemohla již hýbat rukama a prsty, a musela jsem používat téměř výlučně převaděč na text. Do ložnice jsem se plazila.“

„Když jsem zkusila brát antibiotika, měla jsem tak šílené reakce, že jsem se do schodů vedoucích do ložnice musela plazit. Namáhalo mě i dýchání. Každý den jsem brečela v bolestech a beznaději a prosila Boha, ať mě z toho pekla vysvobodí. Moje nemoc byla psychicky extrémně náročná pro moji rodinu i partnera, a tak velmi narušila naše vztahy. Okolí mi také dlouho nemoc nevěřilo, což činilo peklo, kterým jsem procházela, ještě horším,“ vzpomíná.

V roce 2022 napsala nejbližším dopis na rozloučenou a začala si obstarávat jed. Byla to podle ní jediná cesta, jak trápení ukončit

Zavřená v pokoji trávila Gábina celé roky. Na procházce byla maximálně čtyřikrát do roka. Ke konci roku začala mít tak těžké stavy, kdy jí, jak popisuje, takříkajíc „hořelo tělo a mozek“ při sebemenším soustředění. „Můj stav již byl tak špatný, že jsem si nebyla schopná sama dojít záchod a čůrala jsem do kyblíku vedle postele. Stěží jsem se zvládla sama najíst. Zkusila jsem v zoufalství velmi alternativní způsoby léčby, například si rok a půl píchala živé včely do zad nebo si vypalovala v kůži místa, kterými jsem do oběhového systému přiváděla jed z žáby kambo, po němž člověk prochází takříkajíc očistou. Ačkoli většina lidí to absolvuje jednou, dvakrát v životě s velkým odstupem, u mě toto probíhalo každý druhý den, dlouhodobě.“ Vzpomíná.

„Chci Vám říci, že to že mi pomáháte, nepomůže pouze prakticky, ale má také silný psychický efekt. Díky Vám, kteří jste pomohli, mám pocit, že to má stále smysl. Cítím Vaši podporu a lásku. A také cítím zodpovědnost za to, abych ty kteří mi pomohli nezklamala - že musím pokračovat dále. Děkuji Vám!“ Píše Gábina ve svém vzkazu dárcům.