Článek
Jste zvyklí, že vám téměř denně přináším příběhy lidí, kteří narazili na tvrdou skořápku života, ze kterého se každý denně postupně klubeme. Často jsou to příběhy, na které je třeba pomoc spousty lidí. Ať už mluvím o nákladných léčbách malých dětí nebo jejich rodičů, nebo třeba pomůcky, které umožní lidem po úrazu dál co plnohodnotněji žít.
Dnes mám narozeniny. Slavím se svými milovanými dětmi to, že spolu můžeme být a užívat si život. Proto jsem se rozhodla upřít pozornost na Andreu a jejího syna Jana.
Bez táty a s utrápenou mámou. Sám chlap na všechno
Honzovi je sedmnáct. Stejně, jako bude za pár dní mojí dcerce. Věk, kdy rodiče pořád ještě potřebujete, i když mají často naprosto nesmyslné požadavky, jako je třeba úklid pokoje nebo vynesení smetí. Tohle už ale Honza nikdy neuslyší od svého táty. Před šestnácti dny zemřel.
Táta, který schází.
Honza zůstal sám s mámou, která se snaží, seč jí síly stačí: „Prvního října mi po těžké nemoci zemřel můj milovaný manžel. Byl těžce nemocný a já o něj doma pečovala čtyřiadvacet hodin denně,“ vzpomíná paní Andrea na den, kdy se jim život obrátil vzhůru nohama. Snaží se teď všechno ustát a být oporou svému synovi, nemá k tomu ale vůbec snadné podmínky.
Tento měsíc nemá z čeho zaplatit nájem ani pokrýt ty nejzákladnější životní potřeby, jako je jídlo a běžná hygiena, natož pak náklady na bydlení. Dosud celá rodina žila z manželova důchodu a příspěvku na péči ve čtvrtém stupni. Jelikož ale zemřel v nemocnici hned první den v měsíci, ze dne na den jim nenáleží vůbec nic. „O manžela jsem pečovala 24 hodin denně, do práce jsem chodit nemohla. Momentálně nemám žádný příjem a zůstala jsem se synem bez jakýchkoliv finančních prostředků,“ potvrzuje Andrea.
Ačkoliv má zažádáno o vdovský i sirotčí důchod a všechny náležitosti se řeší, úřadům trvá vyřízení a doručení rozhodnutí až tři měsíce a tak je teď pro ně situace opravdu kritická. Obrátili se proto na sociální pracovníky Znesnáze21 a společně založili sbírku, která by jim měla v těch nejnáročnějších dnech pomoci. Pokud se najde dostatek laskavých lidí, kteří se drobným příspěvkem rozhodnou rodinu podpořit.
„Výtěžek ze sbírky půjde na úhradu našeho nájemného a zajištění nezbytného chodu domácnosti v tomto složitém překlenovacím období. Peníze nám umožní také nakoupit potraviny, hygienické potřeby a poplatit základní životní výdaje do doby, než nám úřady schválí a začnou vyplácet pozůstalostní důchody. Děkuji mockrát každému, kdo nám v této těžké životní zkoušce podá pomocnou ruku,“ vzkazuje Andrea případným dárcům.
Je možná troufalé si myslet, že by mi někdo z vás chtěl k narozeninám přát, i když mi od některých z vás přišly už krásné dopisy, za které moc děkuju. Moc pro mě znamenají. Přesto, kdyby náhodou - tohle je ta vůbec nejlepší cesta - přes pomoc jiné mámě, která teď neslaví život, ale snaží se přijmout jeho konec i se všemi následky. Moc děkuju! Za Andreu - i Honzu.
Dnes nečekejte žádné statistiky ani osvětu k tématu. Tady celý text s příběhem končí. A já věřím, že ten nový, který se začne psát v životě těchto dvou, už bude jen lepší a lepší. ♥
Honza
