Článek
Čert Borax a bludiště drátů
V nejtemnějších hlubinách Podsvětí, kde se ozýval věčný skřípot a nářek, žil jeden čertík jménem Borax. Nebyl to ledajaký čert. Neměl rád mučení, nesedělo mu škádlení duší a z řinčení řetězů ho bolela hlava. Jeho aura, na rozdíl od ostatních rudých a agresivních čertovských aur, byla spíše nazelenalá, s občasnými záblesky modři, podobné jako jiskra zkratu. Ostatní čerti si z něj dělali legraci: „Boraxi, ty jsi nějaký moc… statický! Nejsi ty náhodou spíš anděl na brigádě?“
Borax snil o něčem jiném. V pekle, jak si asi dokážeš představit, panoval věčný chaos. Kotle praskaly, vidle jiskřily a co chvíli se ozvala rána a zhaslo světlo. Všechen ten pekelný provoz byl poháněn složitým systémem energetických toků, které však nikdo nechápal. Bylo to jedno velké bludiště drátů, zkratů a výpadků.
Král pekel, lord Lucifer Třeskutý, byl z toho už na nervy. Jeho trůn se neustále vypínal, v jídelně se jídlo připékalo a v mučírnách místo mrazivých vichrů foukal příjemný vánek, když zrovna vypadla klimatizace. „Někdo s tím musí něco udělat!“ hřímal Lucifer, jehož aura zlobou rudla do fialova. „Někdo, kdo tomu rozumí! Někdo… kdo má trpělivost s dráty!“
Volání záměru a setkání s Plazmou
Borax, který se zrovna schovával za jedním z puklých kotlů a studoval záhadné obrazce na stěně, uslyšel Luciferův hněv. A najednou, jako by do něj udeřil blesk, Boraxovi se rozsvítilo. „Vždyť já mám rád dráty! Mám rád, když věci fungují!“ pomyslel si. Cítil v sobě zvláštní volání, jakýsi záměr, který ho vedl. Bylo to, jako by se jeho karma začala projevovat novým způsobem.
Vydal se za Luciferem. „Pane Lucifere,“ začal nesměle, „já… já bych to zkusil spravit. Ty dráty… já jim rozumím. Cítím jejich energii.“
Lucifer se na něj podíval s nedůvěrou. „Ty, Boraxi? Ten, co neumí pořádně ani škádlit duši? A co umíš s energií, kromě toho, že ti z ní jde hlava kolem?“
„Umím ji usměrnit, pane,“ řekl Borax pevně. „Vidím, jak proudí, kde se zasekává. A kde se stahují energetické uzly.“
Lucifer se nakonec, z čistého zoufalství, rozhodl Boraxovi dát šanci. A tak se Borax pustil do práce. Nebylo to snadné. Musel se proplétat temnými tunely plnými jiskřících kabelů, poslouchat šepot spálených obvodů a vyhýbat se rozhněvaným duchům, kteří se chtěli pomstít za výpadky proudu.
Jeho největší výzvou bylo setkání s Plazmou, živelným duchem pekelného proudu. Plazma byla divoká, nespoutaná a její aura byla oslepujícně oranžovo-červená. Jen málokdo se k ní odvážil přiblížit. Ale Borax věděl, že bez spolupráce s Plazmou se to nepovede. Musel ji přesvědčit, že její síla může sloužit nejen k chaosu, ale i k řádu.
Tanec energie a zrození řádu
Borax přistoupil k Plazmě s úctou, ne s rozkazem. Mluvil s ní tiše, vysvětloval jí, jak může její energie proudit hladce, jak může svítit bez blikání a hřát bez připalování. Učil se tančit s energií, ladit se na její vibrace, místo aby ji násilně lámal. Používal své rohy k uzemnění a ocas k urovnávání kabelů, a z jeho očí vycházely modré jiskry koncentrace.
Pomalu, ale jistě, se začaly dít zázraky. Světla v pekle přestala blikat, kotle hřály rovnoměrně a Luciferův trůn se už nikdy nevypnul. Vzduch v pekle se pročistil od spálenin a všude zavládl zvláštní klid. Borax se stal mistrem energetických toků, pekelným elektrošamanem. Jeho aura se rozzářila jasně modře, s bílými jiskřičkami, jako perfektně fungující obvod.
Lucifer byl nadšený. „Boraxi!“ hřímal radostně, „Ty jsi génius! Peklo konečně funguje, jak má! Jen mi řekni, jak jsi to dokázal?“
Borax se usmál. „Pane Lucifere, je to prosté. Všechno je o energii. Když s ní nebojujeme, ale učíme se ji chápat a usměrňovat, když ji necháme proudit, kam má, pak i chaos najde svůj řád. A když se s ní zachází s respektem, ať už je to energie duše, nebo energie z drátů, pak se i ta nejdivočejší síla stane naším spojencem. Vše je o rovnováze.“
A tak, milý příteli, tato pohádka nám ukazuje, že i v tom nejchaotičtějším prostředí, i v tom nejméně pravděpodobném z nás, existuje potenciál pro řád a harmonii. Že každý z nás má svou vlastní, jedinečnou auru a karmu, která nás vede k našemu pravému poslání. A že pochopení a usměrňování energií, ať už v sobě, nebo ve světě kolem nás, je klíčem ke klidu a efektivitě.
