Článek
Nikdy jsem Bibli nečetl. Tóru, Starý i Nový zákon jsem měl ve filmech a v různých dokumentech. Proč to číst, když je to tak divně psané. Navíc jako vychovaný křesťan je pro mne nejdůležitější Ježíš. Starý zákon je tady pro židy, ať si ho nechají, křesťanství jen odvádí někam jinam. Je jedno jestli byl Ježíš žid nebo ne. Pro křesťana jsou nejdůležitější jeho slova, jeho činy. A tvrzení, že Starý zákon potřebujeme, neboť je v něm Ježíš prorokovaný zcela postrádá význam. Ale je to dáno tím, že zakladateli křesťanství byli židé, tak nám tam Starý zákon dali. Ježíš nebyl zakladatelem křesťanství, byl to kazatel. Teprve po jeho smrti se začala rodit církev na základě jeho odkazu a začali si říkat křesťané. Ale to ještě nebyla církev. Byli to jednotlivci, pak komunity a teprve v okamžiku vzniku funkce papeže a celé mocenské hierarchie vzniká organizace zvaná církev. Křesťanská církev.
Takže ke Genesis. Ono je to tak jednoduché. Pokud ji čtete od počátku tak je tam všechno jasně řečeno. A vyprofilování se v jediný národ vyvolený, v národ určitý postrádá logiku pro člověka, ale dá se pochopit pro jeden národ. Přesně takhle se totiž Bůh od počátku profiluje.
Duše a život.
2/7: Z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl Dech života. Což znamená, že Duše byla v Bohu stvořena již před stvořením těla
9/4: Nesmíte jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. Takže první havárie. Dech života je život nebo život je krev. Tady je Dech života zaměněn za život-krev. Kdo se v tom pak má vyznat? Tady začíná záměna nesmrtelné Duše za smrtelné tělo. A průšvich je na světě. Najednou pro nás není nejdůležitější nesmrtelná Duše, ale smrtelné tělo tedy ego.
1/26: Učiňme člověka k obrazu svému. 1/27: A Bůh jim požehnal a řekl: Ploďte a množte se, naplňte zem.
Vidíte tady nějaký určitý národ? Já ne. Všichni lidé jsme jeho vyvolení a vyvolenými je celé lidstvo
6/6: Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka na zemi, a trápil se v srdci. 6/7: A tehdy si řekl: Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země
A opět, já tady vidím stále jen člověka a lidstvo, žádný konkrétní národ, i když v té době bylo již lidstvo rozmnoženo po celé zemi. Problém je v tom, že o sobě nevěděli. Žili pouze regionálně a cesty za moře a oceán ještě nebyly.
9/17: Bůh Noemovi řekl:Toto je znamení smlouvy, kterou jsem uzevřel s veškerým tvorstvem na zemi.
Čtěte dobře: S veškerým tvorstvem na zemi.
A teprve dále si jeden národ Boha přivlastňuje.
17/9: Bůh Abrahamovi řekl:Ty budeš zachovávat mou smlouvu-ty i tvé símě ve všech pokoleních. 17/10: Toto je má smlouva s vámi a vaším budoucím semenem, toto budete zachovávat: každý, kdo je u vás mužského rodu, bude obřezán.
A tady začíná historie izraelitů. Historie, kdy si přivlastnili Boha a prohlásili se národem Bohem vyvoleným. A tady vidíte, jak si Bůh sám protiřečí. Nejdřív člověk a celé lidstvo a najednou pouze Abraham a jeho pokolení.
Ale když si uvědomíme, že byla Tóra psána dlouho po zničení izraelského státu a izraelité byli jako jiné národy určeny na vymření, vždyť se to děje celou lidskou historii různým národům, tak to byl dobrý nápad motivovat národ v boji za udržení se na živu skrze označení se za Bohem vyvolený národ. A jsou to dobré příběhy. A když si vezmete ty monumentální filmové ságy o historii izraelitů a když vám to káže každou neděli kněz v kostele, tak se vám to dostane do hlavy za ty tisíciletí.
A je to zvláštní paradox. Na jednu stranu antisemitismus a na druhou stranu ochranářský komplex lidstva. Jenže problém antisemitismu není v nenávisti k židům. Zatímco se lidstvo sjednocuje mezi národy i v náboženství, jsou tady skupiny řekněme dogmatické a tedy nepřizpůsobivé. Požadují totiž, že se většina musí podřídit menšině.
17/14: Neobřezanec mužského pohlaví, jenž by si nenechal předkožku obřezat, bude vyobcován ze svého lidu, neboť porušil mou smlouvu.
V okamžiku, kdy začnete po svých členech vyžadovat nějaké znamení na znak příslušnosti, končí svoboda. A Bůh nám přeci dal svobodnou vůli a tím i svobodné rozhodnutí.
A Bohem vyvolený je člověk a lidstvo, neboť Bůh stvořil člověka z něhož vzešlo lidstvo. Člověk snězením jablka v ráji se nestal rovný Bohu. Probudilo se v něm ego. A ego můžeme tedy považovat za onoho Ďábla, který nás vede ke smrti. Naše ego chce vždy to nejlepší pouze pro nás. Bůh chce dobro pro všechny. A všchno jsou to jen hlasy v naší hlavě, které k nám promlouvají. A my sami se rozhodujeme. Neexistuje Nebe nahoře, Peklo dole, to je jen iluze. Všechno máme uloženo v našem podvědomí či nevědomí. Sami se rozhodujeme, sami konáme, sami neseme následky. Dobré i zlé.
