Článek
Pojmy Minulost, Přítomnost, Budoucnost jsem se zabýval v minulém článku. Ale pokud se týká vidění budoucnosti jsem se rozhodl o budoucnosti ještě něco napsat. Ovšem musím začít trochu jinak. Snad to aspoň trochu pochopíte.
Čas. Vesmír a čas. Vesmír nezná pojem času. Vesmír existuje pouze tady a teď. To znamená minulost, přítomnost i budoucnost existuje právě teď. Čas do své existence zapojil pouze člověk, aby vyjádřil nějaký děj.
Duše. To je hodně velký fenomén a problém. Je Duše skutečná nebo je to jen fantazie? To se každý z nás dozví teprve v okamžiku smrti. Všechny řeči o existenci Duše jsou pouze konspirace. Konspirace, které stejně jako existenci entity zvané Bůh nemůžeme potvrdit ani vyvrátit.
Pokud Duše existuje, kam po smrti odchází? Pokud Duše existuje, musíme přijmout fakt, že je Duše nesmrtelná a mění těla. Jedna Duše, mnoho těl, mnoho existencí. V tom případě musí Duše mezi vtěleními někde přebývat spolu s ostatními Dušemi. Je to neutrální zóna. A jsou tam všechny Duše, navzájem se setkávají, komunikují. A tak se tam setká Havel s Hitlerem, Attila s Ježíšem. Mojžíš se Stalinem. Ale současně, jelikož přítomnost, minuliost i budoucnost je v jednom okamžiku, tak vidí i vtělení Duší v budoucnosti. A dostávají informace. Mají znalosti.
Problém nastává při znovuzrození Duše v novém těle. Kdyby přišla jen tak, tak by všichni všechno věděli. A to nelze. Když tedy nastane její čas a odchází do nového těla, projde přes řeku Zapomění. Kdyby si totiž vše pamatovala, jak by mohl člověk existovat v teď a tady. Bylo by to nemožné. Je totiž možné, že jedna a ta samá Duše mohla být v jednom životě v těle Nera a v jiném v těle Masaryka. Určitě se vám to zdá být nemožném, ale je to tak. S novým tělem nevzniká nová Duše. Počet Duší je daný od stvoření Vesmíru. Proto se rodí jedna Duše v mnoha tělech.
Jedna Duše v novém těle. Díky řece Zapomnění nic neví. Je to čistý nepopsaný list. A žije svůj život. Kdy tedy přichází ten zlom a jsme schopni vidět minulost nebo budoucnost? Je to jednoduché. Vždy je na příčině nějaká psychická rána. A jelikož jsme každý jinak spirituálně vyspělí, každému jedinci k tomu pomůže rána jiné tvrdosti.
Mojžíš se dozvěděl, že je žid, viděl jejich utrpení a to v něm probudilo vize. Nostradámus přišel o rodinu, jako lékař nemohl pomoci ani jiným a to v něm probudilo vize. Mohamed viděl pronikání křesťanů do jeho rodné země, odcházel do ústraní a tam se v něm probudilo vidění. Ježíš pobýval v askezi na poušti a tam se v něm probudilo vidění. Budha viděl utrpení člověka během života, prošel askezí a měl vidění. Edgar Casey žil v dětství v samotě a začal mít vize. Je to všechno v podstatě jak přes kopírák.
A co já? Již jsem o tom psal, tak jen krátce.
V dětství jsem byl uchvácen Evangelii o muži jménem Ježíš. Dokonce jsem chtěl být knězem. Jenže byla jiná doba, já se nikomu nesvěřil. A když jsem při mši jako ministrant něklolikrát omdlel, poslali mne lavičku náhradníků. A já z kostela odešel. A žil jsem samotářsky, knihomol. A když jsem pak v 19 letech šel na svou první zábavu, nevěděl jsemm, jak se s ostatními bavit. A když jsem se napil, tak to fungiovalo, jako Rayesh v sitcomu Teorie Velkého třesku. A tak jsem zůstal alkoholu věrný do 50 let, kdy jsem se ocitl v protialkoholní léčebně. A čím víc se blížil konec pobytu, tím to pro mne bylo psychycky horší a horší. Byl jsem rozvedený, bez rodiny, bez prácem, bez domova. Kam půjdu? Budu na ulici? A tehdy v době mé velké krize nejdřív přišel Anděl, pak se ozval Bůh a v mé hlavě došlo k Velkému třesku. A já začal mít vize, začal jsem žít druhý život ve snech. A viděl jsem tolik věcí. Ani Šeherezáda neměla tolik příběhů.
A právě tady se u člověkam, v době nějaké krize můžou otevřít dveře. Dveře, které tam vznikly v době přechodu Duše přes řeku Zapomnění a vědomí člověka se napojí na dobu pobytu mezi ostatními Dušemi a oživí se mu vzpomínky. A v ten okamžik může vidět minulost, přítomnost i budoucnost. A může tyto události sdělovat ostatním.
S minulostí lidé nemají problém. Věci se již staly a každý může na ně něco říci. Ale mluvit o budoucnosti? To vás hned označí za blázna. A tak budoucnost většinou sdělují v obrazech. Prorokovat blízkou budoucnost v podstatě není až tak složité. Člověk žije v přítomnosti a teoreticky se vývoj událostí dá snadno odhadnout. Ale vzdálená budoucnost? Ta se zkrátka řekne v neurčitých obrazech a jen se čekám, zda se tomuto proroctví nějaká událost nepodobá. A pak řeknou: Vždyť on o tom řekl v Proroctví. Své by o tom mohl vyprávět Ježíš.
Takže mé vidění, že přijde nový Prorok a vznikne nové světové náboženství, je to jen vize nebo to bude skutečnost. Že vznikne nové světové náboženství, tio je jasné i díky dění v přítomnosti. Takže vidím budoucnost nebo jen jsem zhodnotil dosavadní historii lidstva a náboženství? Inu, kdo ví.
