Článek
Od roku 2015 jsem jako princezny, co po nocích tancovaly. Ve dne jeden život, v noci druhý. Lucidní snění. Na rozdíl od jiných k tomu nepotřebuji drogu, zkrátka se mi to děje. Pokaždé když usnu, jsem v jiné realitě. Již tisíce příběhů. A každé ráno se ptám: Co mi ten sen sděluje?
Dnešní téma jsou mimozemšťané. Hodně sledované téma. Jsou, nebo nejsou? Tady použiji slova astronoma Grygera: Neříkám, ze nejsou. Ale až si s někým podám ruku a přesvědčí mne, že pochází z jiné planety, tak budu vědět. Teď jen věřím.
Mimozemšťané. Díky dokumentům jako Vetřelci dávnověku jsme přesvědčováni o jejich existenci. Když se však na ty dokumenty dívám, je tam velký rozpor. Mnoho setkání se děje lidem v noci, to je ve spánku. Takže zcela logicky nejde o skutečná setkání. Jsou to pouze sny, vize. Ale jak jsem napsal v minulých článcích, sny, kdy jsem přímým účastníkem, na mne působí skutečností. A po probuzení tvrdím, setkal jsem se s mimozemštany.
- Jsem v rodné vesnici. V klidu žijeme. Pak se z nebe začnou snášet objekty. Přicházejí. Oni přicházejí. A chtějí nás vyhladit. Všichni utíkají. Schovávají se. I já se běžím schovat. Bojím se. Žádné bombardování neslyším. Chodí po obci a hledají nás. Hledají i mně. Našli mně. Nedokážu utéci. Nejsou to lidské postavy dle nás. Jsou to ještěři. Jenže mně nezabíjí. Objímají mně a tisknou. Cítím jejich tvář na mé. Jejich jazyk se snaží dostat do mých úst. Bráním se. Ale pak přijde poznání. Oni mne nechtějí zabít. Otevírám ústa a jeho jazyk vnike do mých úst. Z jeho jazyka vyjde nějaká látka. Cítím ji, tu látku. Cítím jak proniká do mého celého těla. Otevírá oči v šoku. Pořád cítím tu látku, jak proniká mým celým tělem. Nezabíjí mne. Spíš cítím, že mi má pomoci v komunikaci s nimi. Jenže jiz jsem vzhůru, spojení se přerušilo. Nebo mi to má pomoci v komunikaci s nimi až přijdou?
- Sedím na židly. Stejná židle je i naproti mně. Já sedím tady. Ona či on sedí na té druhé židly. Je to světelná bytost. Celá září. Nejde poznat zda je muž či žena. Je to jen světelná bytost. Usmívá se. Nemusí mluvit. Je to jako telepatie. Ona rozumí mně a já rozumím jí. Pak zvedne ruku a dotkne se mé tváře na levé straně. Cítím ten dotek. Jenže je to zvláštní. Z místa doteku cítím, jak nějaká energie z levé strany mého obličeje putuje přes spodní čelist na pravou stranu a tam vnikne dovnitř. Procitám a cítím ten dotek, tu energii. Proč vnikla do mé hlavy? Proč? Proč? Dostanu na to někdy odpověď?
Jen dva případy mých setkání s mimozemšťany. Jsou, nebo nejsou. Je to jako otázka na existenci či neexistenci Boha. Byly i sny jiné. Byl jsem na jiné planetě mimo náš Vesmír. Přišli za mnou šediváci, ale neublížili mi. Chtěli komunikovat. Ne zabíjet.
Víte, hodně lidí, kteří mluví o setkáních s obyvateli z jiných planet, jen popisují sny. Živé sny. Je to tak opravdové. Samozřejmě je tady otázka komunikace s nimi. Co když opravdu skrze sny s nimi komunikujeme? Reálné tělo v noci vypne a ve spánku jsme schopni se napojovat na různé frekvence a jsme schopni se napojit na frekvenci na které ty bytosti vysílají. Jsem přesvědčen, že existují. Jen zatím nejsme schopni s nimi komunikovat. Nebo oni nechtějí zatím komunikovat s námi. Kdyby nás chtěli vyhladit či zotročit, tak by to již dávno udělali. Proč by čekali? To nám dává naději na mírumilovné bytosti. Bohuže je módní ukazovat mimozemšťany jako dobyvatele. A člověk nad nimi zvítězí. Když si vezmete různé filmy a zamyslíte se, tak musíte přijmout fakt, že ne mimozemšťané, ale člověk sám je v důsledku svých dobyvačných choutek ten nejhorší tvor ve Vesmíru. Opravdu by se s námi z toho důvodu chtěli setkat? Aby přivodili skázu své komunity? Určitě ne.
Co na závěr? Každý sám za sebe. Na jednu stranu věřím, že jsou. Na druhou stranu: Kdo ví? Kdyby tady v minulosti byli a vedli spolu války, tak by tady musely být v minulosti nějaké spadlé vesmírné koráby. To není o Rosewellu. To je historie dle historických ság. Dokonce i na obrazech jsou tyto koráby zobrazovány. Tak proč žádný nespadl na zem v důsledku těch bitev. To je hodně velký problém Vetřelců dávnověku
Mimozemšťané. Jsou nebo nejsou? Na to nedostaneme pravdivou odpověď, dokud se s nimi nesetkáme. Ano, můžou žít mezi námi nepoznaní. To beru. Ano,je to hodně tvrdé, když má člověk sen, že ho zkoumají fyzicky. Tohle se mi zatím nestalo. Spíše je to setkání, o komunikaci. Ne válka. Mír.
A to by snad stačilo.
ondra3030@seznam.cz
