Hlavní obsah

O nevěře aneb i kuře stokrát jinak se přejí

Nevěra. Rozchody. Rozvody. Díky bulváru pomalu nemine den, aby jsme tento fenomén neměli na talíři. Když k tomu připočeteme sociální sítě a osobní zpovědi i neznámých lidí, nejde před tím utéci.

Článek

Nevěra. Obyčejná událost v životě lidí a přitom ničí člověka, rodiny. A radost z toho má bulvár. Peníze jsou peníze a skandál je jednak nejlepší reklama a zároveň nejsnazší cesta ke slávě a penězům.

Nevěra. To téma je složité, ale dá se zjednodušit. Jen musíme oddělit realitu a emoce. Díky emocím si totiž vytváříme vlastní Peklo. Od narození jsme ovlivňováni rodinou , okolím , školou, prací. A problém dnešní doby je, že každý po nás chce jedno: Projevte své emoce. A tak lidi skáčou jako opice, i když tvrdí, že již nejsme zvířata. Druzí zase tvrdí, že nás emoce odlišují od strojů. No, není to Peklo?

A pak tu samozřejmě máme doktrínu rodiny. Muž. Žena. Děti. Nic víc. Nic míň. Navěky spolu až do hrobu v dobrém i zlém. Žádná odbočka. A tak jsme systémem nuceni žít v prý Bohem nařízené monogamii. Jenže, jak jsem napsal , i kuře stokrát jinak se přejí.

Většina vztahů začíná emocí zvanou Láska. Někdy se lidé berou z vypočítavosti, ale to nebudu řešit.

Takže Láska. Je to emoce, díky které si nasadíme takzvané Růžové brýle. A toho druhého tedy nevidíme v realitě, ale ve snu. Jenže po čase brýle spadnou a přijde realita. A najednou zjistíme, že ve skutečnosti nemáme mnoho společného. Dokud jsou děti, vztah ještě funguje. A pak děti odejdou a přijde samota. Samota, kterou je třeba naplnit. A každý máme jiné záliby, jiné zájmy. A někoho potkáme, kdo s námi souzní a my si znovu nasadíme růžové brýle a vše se opakuje. Rozvod. Nová rodina. A pak ty brýle spadnou. Ale to jsme přeci již zažili.

A teď k nevěře. Nevěru je třeba rozdělit na dva typy: nevěra emocionální a nevěra jednorázová. Nevěru emocionální jsem v podstatě popsal výše. A většinou ji vykonají ženy, jsou více emocionální. Jednorázovky pro ně znamenají psychické peklo. Ale to je právě dáno výchovou, předsudky. Navíc můžou otěhotnět, proto je pro ně jednorázovka více nebezpečná. Muži to tak neberou, přijde, vyspíme se, dám si pozor a rozloučíme se.

Jak řekl doktor Plzák: Nevěra je pravděpodobná a dá se ututlat. I když se většina stejně časem provalí, to řikám já.

Nevěra jednorázovka. Ve své podstatě na tom není nic špatného. V každém vztahu přijde okamžik, kdy chceme změnu ze stereotypu. A to se týká i sexu. Trh je dnes plný sexu, různých sexuálních praktik. A pokud chci něco vyzkoušet a partner s tím nesouhlasí, tak proč si nenajít partnera, který mi to umožní. Tady nejde o emoce. Tady jde o realitu, o zkušenost, o něco co chci vyzkoušet. Když se mi ti nelíbí, tak s tím skončím. A když se mi to líbí, proč v tom nepokračovat?

Jsou nevěry z různých důvodů. Že si někdo odskočí, to neznamená, že nechce pokračovat ve vztahu, který má. To jen výchovou jsme naučeni jakýkoliv úlet zveličit. Jak jsi mohl? Jak jsi mohla? A když to ještě u slavných osobností zachytí bulvár, co mají dělat? Ale vždyť je to jenom naše výchova, naše společnost, která nás nutí dodržovat pravidla. Jenže v životě každého z nás přijde chvíle pro rebelii. Nechceme být v tom vězení. Zkoušet a hledat to přeci máme v genech. Kde bychom byli, kdybychom se někdy nestali rebely. A mít sex s někým jiným než se stálým partnerem k tomu patří. Důležitý je důvod, proč to dělám. Samozřejmě tím nemyslím mít úlet každý druhý den. To již znamená nějaký psychický problém a ten se řeší u psychiatra. Jenže tam se bojíme chodit. Já přeci nejsem blázen. Já nemám problém.

To je ten samý problém jako závislost na alkoholu. Nejdřív je problém a pak je alkohol. Nikdy to není obráceně.

Taky je chyba v tom, že nejsme zvyklí mluvit o svých problémech, o svém vnitřním já. A někdy nevěra je právě jiný druh závislosti. Jednorázovka by neměl být problém ve vztahu. Jenže to tajíme, kličkujeme místo rozhovoru. Taky nám společenská výchova a okolí dává dost výrazně najevo, že jsme je zklamali.

Vždyť ono je to to samé i s Láskou. Kdybys mne miloval neuděláš to. Uvědomme si, že ten, do koho jsme se zamilovali, je jen nějaký obraz, nějaká představa. A tu představu v sobě neseme od dětství. Rodiče. Rodina. Okolí. Společnost. Kdybychom již na začátku vztahu byli schopni vidět realitu toho druhého, nikdy bychom se nemohli ve vztahu zklamat. A byli bychom schopni i lépe přijmout jednorázovku.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz