Článek
Védy. Bible. Korán. Tóra. Kniha Mormonova… A jiné svaté knihy. Využívá je každé náboženství. Ježíš před svatými knihami varoval. Ne proto, že jsou špatné. Jsou mrtvé. Živé slovo to je poselství od Boha.
Dokud lidé neznali písmo, tak se slovo přenášelo ústně. Tím byla zajištěna modernizace slova. Proč? Každý okamžik, který prožíváme je souhrnem starého, převzatého a nového. To je cesta jak světská, tak duchovní. Každé nové náboženství je takovým souhrnem. Judaismus. Budhismus. Křesťanství. Islám. Je to jako ve filmech o svatbách. Nevěsta by měla mít něco starého, něco půjčeného a něco nového. A když si čtu stará písma Bibli, Védy, Toru, Korán, Knihu Mormonovu tak v nich vidím věci společné a věci rozdílné.
Jeden Bůh. To je společné. Cesta Víry? To už je rozdílné. Proč? Tato pravidla Víry byla poplatná době a místu, kde vznikly. A v okamžiku, kdy tato pravidla byla zapsána, tak náboženství ustrnulo ve svém vývoji. Z pravidel se stala dogmata. A to je konec svobodné vůle, kterou nám Bůh daroval.
Vrátil se poustevník po dlouhé době z pobytu v poušti zpět do vesnice. Přišli za ním vesničané s prosbou, aby jim vyprávěl o Bohu. Jak jim mohl o Něm něco říci? Byl by raději, kdyby Ho šli také hledat sami. Nakonec podlehl a dal jim obraz Boha. Tak nejasný a vágní. I chopili se jeho slov a sepsali písma. A písma prohlasili za svaté. A ze slov se stali dogmata. A začali svá svatá písma a svou víru šířit všude, kde jen mohli. Mnozí byli ochotni dokonce položit své životy za šíření své víry. A co poustevník? Raději odešel zpět do pouště, neboť se zhrozil z toho, co se z jeho poznání Boha stalo.
Vesmír se mění. Planeta se mění. Lidé se mění. A mění se i duchovno a duchovnost. Duchovno je vnější podoba víry - modlitby, návštěvy modliteben. Duchovnost je vnitřní poznání Boha. Uvnitř každého z nás se projevuje v první řadě souboj dobra a zla. Svobodná vůle. Sám myslím. Sám se rozhoduji. Sám konám. Sám nesu následky a přijímám je. Ty dobré i ty zlé.
Dříve byli živým slovem stařešinové rodu. Znali stará slova. Během života se seznamovali s jinými slovy ze svého okolí. A na tomto základě vyprávěli nová slova. Zkušenosti aplikovali do každodenního života.
Pak přišli písma. A slovo, projev svobodné vůle, zmizelo. Do čela kmenů se dostali vykladači písma. Jak řekl Ježíš: Běda vám, znalcům zákona. Sami jste nevešli a jiným v tom bráníte. Misto svobodné vůle se tím hlavním stalo společné uctívání. Proč? Svobodný jedinec se nedá ovládnout. Ale stádo, které udržujete ve strachu, jde poslušně za pastýřem. A pokud někdo vyčuhuje, je zničen. Na tomto základě jsou založena všechna současná náboženství. Všechny mluví o jednom Bohu, ale jen pokud jdeš to správnou cestou. Tím mým náboženstvím.
A kam dál? Jak jsem řekl: Všechno je v neustálém pohybu. Přichází nová generace. Globální. Zatím co dříve byli znalci slova stařešinové, dnes se jimi stávají lidé v mladém věku. Nemají zkušenosti. A v tom je jejich výhoda. Nemají mysl zanesenou starými písmy. Hledají ve starých písmech smysl pro dnešní dobu. Objevují nový význam slova Bůh. Není to Bůh židů. Není to Bůh křesťanů. Není to Bůh muslimů. Není to Bůh budhistů.
Nová generace. Stejný Bůh. Nový vyznam tohoto pojmu. A díky globálním televizím a sociálním sítím se mezi nimi brzy najdou noví Svědci. Dnes to sice vypadá, že všichni mladí jsou pouze influenceři s cílem rychle zbohatnout a užívat si. Jenže po naplnění tohoto cíle přijde prázdnota. Prázdnota Duše. My si hledáme naplnění pojmu Bůh ve stáří, neboť teprve teď jsme hmotně zabezpečeni. Nová generace v tomhle je jinde.
Jak řekl Ježíš: K Bohu musíte přijít jako děti. Nemyslí tím tělesně. Je to myšleno mentálně. My se k tomu mentálnímu dítěti vracíme ve vysokém věku. Nová generace je téhle etapy ušetřena. A proto i její duchovní cesta bude jiná než ta naše. Svobodná vůle se opět projeví.
