Článek
O víkendu navštívila má žínka kurz lyžování pro děti s našimi ratolestmi. Sněhu bylo dost, instruktoři fajn, občerstvení ušlo a vše vypadalo dobře, než přišlo na pořad dne kde si vlastně tu svačinku dát. Na kurzu to mají vymyšlené poměrně dobře tak, aby se děti střídaly a ve vytápěném prostoru (jídelně chcete-li) nebyli všichni najednou. Za normálních okolností by to fungovalo dobře, nebýt jedinců, kteří si ráno po příjezdu místa u stolů (a někdy i celé stoly) takzvaně „zaberou“ a to tak že si přes židle hodí svršky a na stoly batohy a tašky od vybavení. V místnosti je odhadem 30 míst k sezení ale prostě nebylo kam si sednout a nikdo v dohledu. Žena udělala to co by asi udělal každý normální člověk se dvěma unavenými malými dětmi - prostě nějaké věci na místech kde nikdo nebyl opatrně odsunula stranou aby nemuseli jíst vestoje. Ale ouha! Zčistajasna se zjevila mladá slečna a velice nevybíravým způsobem ji začala kritizovat cože si to jako dovoluje, že to jsou jejich místa a kdo dřív přijde… Nějaká špetka empatie ani náznak logického chování (ne, opravdu není možné aby každý účastník z odhadem 60 měl své vlastní místo). O nějaké elementární slušnosti (míst není dost tak se prostě rychle najím, uklidím po sobě a uvolním místo někomu dalšímu) nemluvě.
Nevím jestli je tohle české specifikum ale s podobným scénářem se setkávám poměrně často. Neomalenost a sobectví. Mohu srovnávat - léta jsem žil v zahraničí a tohle se tam prostě nedělo.
Tak jen k zamyšlení zda by se s tím přece jen nedalo něco dělat a chovat se k sobě trochu ohleduplněji. Jinak se tu žije fajn.
Howgh.
