Článek
Veřejná doprava je místem, kde se potkávají lidé různých věkových skupin a nálad. Každý, kdo si zaplatí lístek, má právo na to využívat služby MHD, ať už je to senior, dospělý nebo mladý člověk. V poslední době se však stále častěji setkáváme s tím, že mladí lidé „nerespektují“ důchodce a nenabízejí jim automaticky místo k sezení, což některé seniory dokáže velmi dopálit a vede to k jejich agresi. Co má mladý člověk dělat, když je okřikován drzým seniorem? A je opravdu nutné vždy ustoupit?
Drzost versus slušnost
Často se hovoří o tom, že mladí by měli projevovat úctu ke starším, což je základní společenská hodnota. Na druhou stranu, úcta by měla být vzájemná. Bohužel, někteří senioři si tuto skutečnost neuvědomují. Setkáme se s případy, kdy mladí lidé nejsou slušně požádáni, ale místo toho jsou hrubě okřiknuti či dokonce fyzicky napadeni. Taková situace už není otázkou respektu, ale drzosti.
Proč by měl mladý člověk uvolňovat své místo člověku, který se k němu chová nevhodně? Uvolnění místa v MHD by mělo být projevem slušnosti a ohleduplnosti, nikoliv reakcí na zastrašování či agresivní chování. Každý by měl respektovat druhé bez ohledu na věk, a to platí jak pro mladé, tak pro seniory. Respekt si musíme zasloužit tím, jak se chováme k druhým.
Drzost některých důchodců
Není tajemstvím, že někteří důchodci umí být extrémně drzí. Jsou jedinci, kteří svůj starší věk zneužívají jako nástroj k tomu, aby si vynutili přednostní zacházení, bez ohledu na chování k ostatním cestujícím. Mladý člověk může být vyčerpaný po práci nebo studiu, mít zdravotní problémy, které nejsou na první pohled patrné, a přesto se stává terčem nepříjemných útoků od seniorů. Někteří důchodci považují mladé za privilegované, aniž by se zamysleli nad tím, čím si mohou procházet.
Jistě, stáří přináší určitá omezení, ale drzost není omluvitelná žádným věkem. Ne každý senior je automaticky křehký nebo nemocný, stejně tak jako ne každý mladý člověk je zdravý a plný energie.
Inteligence a moudrost nesouvisí s věkem
Bohužel, je to tak – inteligence, moudrost a slušné chování nesouvisí s věkem. Věk neudává, jaký je člověk ve své podstatě. Existují velmi moudří a laskaví senioři, kteří si zaslouží velký respekt, a na druhé straně jsou ti, kteří svým chováním ukazují nedostatek slušného vychování, kterým se tedy ironicky nejvíce oproti mladým ohání. Stejně tak mezi mladými najdeme ty, kteří projevují úctu a ohleduplnost, i ty, kteří jsou bezohlední.
Pouštět kohokoliv sednout v MHD by mělo být rozhodnutím na základě vzájemné úcty, nikoli povinností vyplývající z věkového rozdílu. Když je mladý člověk slušně požádán a pokud je v kondici, že může místo uvolnit, většina z nich tak udělá ochotně. Ale když místo toho čelí křiku nebo urážkám, není důvod agresorovi jakkoliv vyhovět.
Závěr: Respekt by měl být vzájemný
Je důležité si uvědomit, že veřejná doprava je sdíleným prostorem, kde by měli všichni, bez ohledu na věk, dodržovat základní pravidla slušnosti a vzájemné ohleduplnosti. Není spravedlivé očekávat, že mladí lidé se automaticky podřídí nezdvořilému chování některých seniorů. Pouštění sednout není povinnost, ale projev dobré vůle, která musí být oceněna a ne vynucována hrubým chováním.
