Článek
Historie hranice Bír Tavílu se začala psát v roce 1899, kdy Britové stanovili hranice mezi Egyptem a Súdánem. V roce 1902 ale Britové vytvořili novou administrativní hranici, která zohledňovala také území obývaná místními kmeny. Tím vznikl spor o dvě oblasti – Bír Tavíl a Halaibský trojúhelník. Egypt uznává hranici z roku 1899, zatímco Súdán hranici z roku 1902.
Mapa širší oblasti s vyznačením Bír Tavílu
Obě země si nárokují Halaibský trojúhelník, kde jsou velké zásoby zlata a ropy a rovněž velký kus pobřeží Rudého moře, ale Bír Tavíl obě země odmítají a tvrdí, že jim patří Halaibský trojúhelník, zatímco sousedovi Bír Tavíl. Nejenže tedy území nikomu nepatří, ale oba sousední státy jej aktivně a zásadně odmítají, aby neoslabovaly svou pozici vzhledem k získání Halaibského trojúhelníku.
Autor na cestě do Bír Tavílu. Slavný Abú Simbel se nachází asi 200 km od sporného území
V širší oblasti žijí nebo se pohybují kočovné kmeny Ababdů a Bišarínů. V oblasti také působí skupiny těžařů zlata. Než se sem vypravíte, je také dobré vědět, že je to sakra z ruky přes poušť, a nelegální těžařské skupiny, které zde operují, jsou ozbrojené a návštěvy rozhodně nevítají. Také zde existovalo, nebo stále existuje, překladiště pololegálního i zcela nelegálního obchodu s vojenským materiálem mířícím do Súdánu a dalších zemí Sahelu. Když jsem tady byl naposledy, překladiště bylo zatraceně plné. Hochy z této party také potkat nechcete. A pokud ano, chápu, nejste cestovatelé, ale jedete sem za byznysem. Proti gustu žádný dišputát, i takové jsem v Africe potkal.
Krajina je suchá a nehostinná, ale je zde soustava pramenů, které daly oblasti název Vysoká studna
Nejvyšším místem Bír Tavílu je hora Hagar El Zarqa s výškou 662 m n. m. Oblast je sice velmi horká a suchá, ale je obyvatelná a právě některé klany Ababdů a Bišarínů zde historicky pobývaly a stále pobývají. Název Vysoká studna (případně doslovně přeloženo Dlouhá studna) pochází ze skutečného největšího vodního zdroje pro celou širší oblast, který dodnes využívají nomádi pro svá stáda, ale v poslední době ve velkém také těžaři nejen pro své lidi, ale také pro samotné vymývání zlatonosné horniny.
Núbijská vesnice
A právě pekelně neekologická metoda těžby a získávání zlata za použití rtuti a kyanidu, které nekontrolovaně unikají do půdy a podzemních vod, může poslední zdroje vody pro celé území otrávit.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Východní Afrikou. Praha: Akbar, 2016.
