Článek
V souvislosti s násilím v sahelských zemích, které velmi bedlivě sleduji a občas tam také kličkuji mezi zdivočelými kulkami, se často hovoří o džihádistických a islamistických organizacích, ale to podle mého soudu není pojmově vůbec přesné a vede to k předsudkům a odsudkům vůči islámu, který s tím prakticky nemá co dočinění. Proto osobně pro tyto násilnické gaunery nepoužívám sousloví džihádistické organizace a islamistické organizace, ale po mém soudu mnohem přesnější sousloví teroristické organizace a extremistické organizace. Vím, že je to boj s větrnými mlýny, ale bojuji ho rád, protože vzájemné pochopení je jediná cesta k mírovému a kvalitnímu soužití. Magoři, kteří se při teroru zaštiťují islámem, totiž po mém soudu formovaném dlouholetou znalostí Afriky interpretují islám značně kreativně a hereticky. A velmi často jim o islám vůbec nejde.
Co tedy znamenají pojmy islamista a džihád? Vysvětlím je mimořádně stručně, pochopitelně a polopaticky. Pojem džihád má čtyři základní roviny: 1. džihád srdcem, 2. džihád rukou, 3. džihád slovem a 4. džihád mečem.
Džihád srdcem znamená přemáhání vlastního hříchu, vlastní náklonnosti ke zlu. Pro súfijské mystiky je to ten nejdůležitější džihád, a proto mu říkají velký džihád. Džihád rukou je jednoduše charita, pomoc potřebným, nezavírání očí před trpícím bližním. Džihád slovem je mluvení pravdy, dobra, zastání se člověka ve zjevném bezpráví a šíření víry vlídným slovem. Jak vidíme, tyto tři hlavní vrstvy pojmu džihád může podepsat každý příčetný člověk jakékoli víry či nevíry.
A konečně onen pro náš svět tak problematický džihád mečem. Ten primárně znamená obranu muslimů před násilím vůči muslimům ze strany jinověrců. Teprve sekundárně jde o možnost šířit víru v extrémním případě (nikoli primárně) i násilně. (To ostatně dělali v dějinách velmi hojně také křesťané a další náboženské skupiny.) A tento poslední bod teroristé vyjmuli z celé škály a na něm založili své jednání, ale pozor: většinou jim o islám vůbec nejde a tímto bodem maskují svou motivaci, kterou je touha po moci, bohatství, území, vlivu a u psychicky chorých lidí také zabíjení a trápení lidí. Toto prostě nejsou „normální muslimové“ a nemůžeme jejich jednání přičítat islámu, jinak bychom Putinovo jednání museli špendlit na pravoslavné křesťanství a Trumpova křížová dobrodružství k bezdenominačnímu křesťanství. Jak asi každý chápe, to prostě nejde.
Autor mezi muslimy v Saúdské Arábii v roce 2025
Žil jsem mezi muslimy v arabských zemích několik let a téměř všechny arabské i jiné muslimské země jsem procestoval. Drtivá většina běžných lidí tam absolutně nesouhlasí s násilným šířením víry, nemá nic proti křesťanům a jinověrcům a dokonce podle aktuální statistiky asi 15% egyptských muslimů pod podmínkou anonymity uvedlo, že nevěří v existenci Boží a až 40% muslimů uvedlo, že jsou tzv. vlažně věřící. Jinými slovy: jsou to stejní lidé jako my. Mám je nesmírně rád, jako všechny lidi na světě, kromě několika psychopatů, kteří ze svých zlatých kanceláří vyhlašují války. Džihád tedy není nikterak nebezpečný pojem. Lze jej samozřejmě vyložit extrémním způsobem, ale co nelze, že ano.
A na závěr pojem islamista. Tento pojem se dříve používal pro skutečného znalce islámu a s nějakým extremistou neměl zhola nic společného. Navíc je to pojem zavánějící jazykovým trotlismem. Líbil by se vám pojem křesťanista pro křesťana-teroristu? Proto místo džihádistických nebo islamistických organizací používám extremistické nebo teroristické organizace. Je to po mém soudu mnohem přesnější. Hodně jsem to zestručnil a tedy také zjednodušil, ale to také bylo záměrem. Poznání, pochopení a zájem o jinakost osvobozuje. Tečka. Nandejte mi to v komentářích.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství. Praha: Dingir, 2024.
