Článek
Zatímco v tradičním pojetí představuje Iblís symbol pýchy a vzpoury proti Bohu, někteří súfijští mystikové v něm spatřovali mnohem komplikovanější postavu, jejíž příběh odhaluje hluboké otázky Boží lásky, oddanosti, povahy lidského ega, hříchu a trestu. Podle koránského příběhu Bůh přikázal andělům, aby se poklonili před Adamem. Iblís odmítl, neboť byl stvořen z ohně, zatímco Adam z hlíny, a považoval se proto za nadřazeného. V súfijských interpretacích se ale objevuje také jiný pohled: Iblís odmítl proto, že uctíval výhradně jediného Boha a před nikým jiným nechtěl ohnout hřbet. Jeho jednání tak mystikové interpretovali jako projev absolutního monoteismu, kterému se proto říká satanský monoteismus nebo iblíský tawhíd.
Iblís také může představovat zrcadlo lidského ega. Jeho pád není způsoben nedostatkem úcty k Bohu, ale pýchou a přesvědčením o vlastní výjimečnosti. To může být varování před duchovní pýchou, která ohrožuje i hluboce věřící a praktikující jedince. V jednom z myšlenkových směrů Iblís ztělesňuje kosmický závoj, který má oddělovat imanentní aspekt Boží lásky od transcendentního aspektu Božího hněvu. V jiném směru je Iblís Božím závojem, samotným viditelným vesmírem, který skrývá Božství před nehodnými.
U jiných mystiků zase Iblís představuje iluzi, mámení, nebo dokonce temný božský aspekt, případně je vykonavatelem Božího hněvu, což také odpovídá výpovědi židovského Tanachu, kde je Satan Božím exekutorem. Tajemný je výklad, v němž Iblís – nehledě na odměnu či trest – jedná z čisté lásky a loajality k Bohu, neposlechne výslovný příkaz, neskloní se před člověkem a poslouchá skrytou vůli Boží. V jednotě protikladů nachází Iblís ve svém vyhnanství paradoxně blízkost Boží.
Tedy hlavní súfijské výklady jsou tyto: Iblís jako tragický absolutní milovník Boha, který nedokázal přijmout jiný objekt úcty; Iblís jako učitel pravého monoteismu navzdory trestu; Iblís jako odhalovatel složité povahy člověka; Iblís jako vykonavatel Boží vůle nebo předurčení; Iblís jako odhalovatel skryté duchovní pýchy; Iblís jako ten, který byl zatracen, ale stále touží po vykoupení a Boží blízkosti; Iblís jako ten, který odhaluje, že lidské hodnocení dobra a zla není schopno pochopit všechny roviny Božího působení a záměru.
Zdroje:
Korán
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
