Článek
Mauritánie je cestovatelsky zajímavá země, která mi nabídla úžasné měsíce trochu náročnějšího cestování. Nejdelší vlak, nejstarší knihovna, devět století starý Korán přímo v ruce, súfijská mystika, kobylky (to je pro znalce) a spousta dalšího. Ale některým věcem je tam celkem dobré se vyhnout.
Mauritánie patří mezi země, jejichž trestní právo stále připouští mimořádně krutý trest za stejnopohlavní sexuální styk. Podle článku 308 trestního zákoníku z roku 1983 může být dospělý muslimský muž, který se dopustí „nemravného činu“ nebo „činu proti přírodě“ s dalším mužem, odsouzen k trestu smrti veřejným ukamenováním. U žen ale – podle článku 306 – stanovuje podstatně mírnější trest: tři měsíce až dva roky vězení a pokuta. To je genderově sakra nevyvážené, ale nechci to zlehčovat.
Na druhou stranu platí, že v posledních dvou desetiletích tento trest nebyl vykonán, alespoň nikoli oficiálně, to ale nic nemění na tom, že zákon stále platí.
A ještě jedna kontroverzní mauritánská skutečnost: otroctví tam bylo oficiálně zrušeno teprve v roce 1981, a země tak byla poslední na světě, která jej zrušila, ale kriminalizace přišla až v roce 2007 (!), protože do té doby sice zákon zakazoval míti otroky, ale neurčoval za to žádný postih. Nicméně v určitých podobách v Mauritánii otroctví stále přetrvává, zejména otroctví dědičné. Byl jsem toho svědkem. Bohužel. Mimochodem, že prý hovořím jenom o tom hezkém v Africe. Ne, ne. V Africe najdete krom všech odstínů krásy také všechny odstíny hrůzy.
Zdroje:
