Ve stínu švýcarských gigantů se hraje o budoucnost lyžování

Lyžařská sezóna se kvapem blíží a areály se pomalu připravují. Investice se poslední roky točí, až na výjimky, primárně okolo zasněžování a efektivního nakládání s vodou, což je také stále větší téma. Když si k těmto faktorům připočteme uplynulé covidové roky, dostaneme skutečně smrtelný mix pro mnohá lyžařská střediska.

Asi čekáte, že nyní budu ronit slzy nad lokálním vlekem kdesi na Vysočině nebo že se z tohoto textu vyklube reklama na sezónní permanentku některého z velkých resortů slibující jistotu sněhu po většinu sezony. Kdepak. Rád bych se posunul kousek na jihozápad, konkrétně do švýcarského kantonu Graubünden. Zde se totiž poslední měsíce formuje model blízké budoucnosti lyžování a také toho, jak může vypadat snaha o záchranu horského střediska.

Půvabné švýcarské středisko Tschiertschen, o kterém jste pravděpodobně dosud neslyšeli, se schovává ve stínu svého mohutnějšího bratra, areálu Arosa Lenzerheide, který najdeme jen pár kilometrů a zatáček nad touto vesničkou. Místní cestovní ruch se točí nejen kolem turistiky, ale velkým lákadlem je i skiareál, který však za minulý rok utrpěl velkou ekonomickou ránu. Pokud se o našich zimách bavíme jako o špatných, loňský rok byl pro Tschiertschen Bergbahnen katastrofou. Celkový počet lyžařských dní se totiž zastavil na 12!

Ačkoliv se nejnižší bod tohoto areálu s více jak 30 km sjezdovek nachází v nadmořské výšce 1350 m. n. m., tak aspekty jako absence zasněžování na většině tratí, skutečně deštivá a bídná sezóna nebo vidina nutných investic v budoucích letech způsobily nutnost přijetí rozhodnutí o razantním finančním zásahu. Do 2. října se tak musí akciové společnosti Bergbahnen Tschiertschen podařit navýšit svůj kapitál o 600 000 CHF. Bez jeho získání nebude (do této doby funkční) středisko schopné dále fungovat a co více, možná už ani nadcházející sezónu.

Ve zdůvodňovácí zprávě na webu obce se uvádí, že podle prognóz byly zimy jako 2022/23 očekávány v oblasti Tschiertschen až od roku 2035. Lze však tvrdit, že s problematickými zimami a především jejich začátky se bude muset lokalita vypořádat již v následujících 10 letech. Nicméně s periodickým opakováním katastrofické loňské sezony aktuální plán platný do roku 2034 nepočítal. Neočekávané ztráty tak mohou významně narušit cashflow celé společnosti a ovlivnit fungování areálu již mnohem dříve.

Nasvědčují tomu i čísla ze slabších sezón mezi lety 2015 až 2021, kdy se průměrná provozní ztráta společnosti Bergbahnen Tschiertschen AG (bez provozních příspěvků či grantů a před odpisy) pohybovala kolem 150 000 CHF ročně.

A jaké řešení v šibeničním čase společnost s vedením obce vymysleli? Aby se kola 2 lanovek a 4 vleků vůbec roztočila, byl přijat balíček opatření, který počítá s kombinací daňových a dalších příjmů v podobě provozního příspěvku ve výši 200 000 CHF. Dále se zřídí fond ve výši 300 000 CHF ročně, ze kterého má být financována velká část investic do obnovy infrastruktury v následujících letech. Podmínkou zastupitelstva, které balíček schválilo již na konci června, je úspěšné navýšení kapitálu společnosti Bergbahnen Tschiertschen AG o minimálně 600 000 CHF.

Na to reagovala i následná valná hromada, která učinila kroky k větší odolnosti rozvahy vůči možným budoucím ztrátám a ke snížení jmenovité hodnoty akcií ze 100 CHF na 60 CHF za akcii. Ty se nyní s různými benefity veřejně nabízejí. Motivací pro nové akcionáře je například sleva na celoroční skipas při vlastnictví 10 akcií, sezónní karta zdarma nebo pojmenování sedačky při 75 akciích a 3 sezónky zdarma s pojmenováním sedačky v areálu při zakoupení 150 akcií. Srdcaři z blízkých i vzdálených lokalit k 12. září zatím přispěli 370 000 z celkových 600 000 CHF. Čas na získání potřebné částky je ale už jen do 2. října. Tschiertschen Bergbahnen tak zatím rozhodně vyhráno nemají.

Co se tímto způsobem získá, pokud se částky podaří dosáhnout? Navýšení kapitálu o 600 000 CHF, z čehož 200 000 CHF je potřeba na samotné zahájení sezóny 2023/24, spolu s obecním fondem přinese během příštích 10 let celkem 3,4 milionu CHF. Aby se povedly uskutečnit všechny obnovy licencí a potřebné investice, je zapotřebí okolo 3,2 milionu CHF. Na papíře tak zůstává rezerva 200 000 CHF pro nepředvídatelné události nebo na pokrytí zvýšení cen. I přesto je napjatost rozpočtu znatelná a vyhlídky na lepší sezony spíše mizivé.

Ani v zemi jako je Švýcarsko nejsou stavební procesy a plány jednoduchou záležitostí. Obec i společnost se již od roku 2018 zabývá otázkou budoucího fungování a jako jedna z logických možností se ukazuje varianta propojení s nedaleko ležícím areálem Arosa Lenzerheide. To však stále naráží na časovou náročnost plánování, a tak je potenciální propojení i významné rozšíření zasněžování zatím v nedohlednu.

Neobvyklé řešení našla obec Tschiertschen v politické rovině. Slučování obcí je v českých končinách poměrně velké tabu, které se nedaří rozbít ani při vidině finančních benefitů a vyšších daňových příjmů. Nedotknutelnost obecní samostatnosti však minimálně v této lokalitě nikomu vrásky nedělá. Samotná obec Tschiertschen již jednu slučovací zkušenost má. V roce 2009 došlo ke sloučení s obcí Pradel a aktuálně obec zahájila jednání o sloučení s největším a hlavním kantonálním městem Chur. To by mělo přímý dopad na rozvoj turistické infrastruktury v celé lokalitě, ačkoliv městská rada v Churu již nyní avizovala, že v příštích deseti letech bude nadále 100% podporovat Tschiertschen Bergbahnen v rámci zájmu o zajištění turistické infrastruktury a rozvoje lokality. Přesto se administrativní propojení obce s městem Chur připravuje a jak bývá ve Švýcarsku zvykem, pravděpodobně se výsledek rozhodne místním referendem.

Solidarita i snaha o udržení cestovního ruchu rezonuje celým údolím a také politická vůle nechybí k hledání udržitelných a dlouhodobých řešení. Situace okolo Tschiertschen Bergbahnen je zajímavá tím, že se nejedná o ekvivalent již zmíněného malého vleku na Vysočině, ačkoliv bychom mohli areál v kontextu velikosti alpských středisek takto vnímat. Klimatické změny se tedy začínají podepisovat i na takové infrastruktuře, o jejíž fungování bychom se ještě pár let zpět rozhodně neobávali.

Nutnost hledání cest k udržení provozu zimních středisek se může ale velmi rychle stát tématem i v České republice. Již nyní prakticky neexistující sezóna v podhůří naznačuje, že i areály ve vyšších polohách budou v dohledné době muset bojovat. Může být záchranný plán z Tschiertschenu vodítkem pro provozovatele u nás? Nebo si zatím postačíme s poměrně vyspělou zasněžovací technikou a jejím pokrytím vysokého procenta českých tratí? Jak dlouho bude schopen lyžařský průmysl odolávat klimatické změně? A dovedete si představit podobný formát výzvy k podpoře i u nás?