Článek
Dostatečně daleko
Jako první se však podívejme na to, kdo se barážovým starostem vzdálil. Na začátku ligového ročníku se mezi adepty na umístění na poslední příčce řadila Plzeň. Indiáni nechytli začátek a plácali se u dna. Jenže časem si všechno sedlo. Soupiska před startem extraligy vzbuzovala řadu pochybností. Nebyla na ní k vidění žádná velká jména a podle papírových předpokladů se měla Plzeň strachovat o záchranu nejvyšší soutěže. Těmto prognózám se však vzepřela. Po katastrofálním úvodu se zdálo, že pozice hlavního kouče Josefa Jandače je silně ohrožena. Ten ovšem dokázal realisticky zhodnotit, na co hráčský materiál stačí. A když pochopil, že jeho tým nebude střílet hafo gólů, sáhl po pragmatickém řešení. Když dává jeho tým málo branek, musí jich ještě méně inkasovat. Bývalému trenérovi reprezentace se skutečně povedlo zkonsolidovat obranu. K soudržné obraně se připojily dobré a jisté výkony Nicka Malíka v brance a Plzeň začala sbírat důležité body a posouvat se tabulkou. Vyšplhala tak až na současnou osmou příčku. K tomu výrazně pomohl i Adam Měchura, který tým doplnil na konci října. Dodal týmu tolik potřebné góly. Tato posila se sportovnímu vedení Plzně opravdu povedla.
V suchu jsou zřejmě i České Budějovice, od kterých se očekávalo, že budou hrát klidný střed, což devátá příčka je. Na přímý postup do čtvrtfinále nedosáhnou, ale předkolo jim (zřejmě) neuteče. Proč, ale zmiňujeme týmy Plzně a Budějovic? Jsou přeci na osmém, respektive devátém místě. To je od posledního fleku daleko, ale tabulka je opravdu vyrovnaná a týmy na spodu se rvou o každý bod. V případě nenadálé krize by Motor s Plzní však ještě do potíží zabřednout mohli, ale neočekává se to.
Liberec na hraně
Na rovinu, Liberec hraje pod svoje možnosti. V současné době je na desátém místě, ale jeho náskok na poslední Vítkovice je pouze pětibodový. Tygři měli být v tuto dobu jinde, jenomže velké plány před sezonou se zatím nepodařilo naplnit. Navíc jim stále hrozí pád do baráže.
Předsezónní posilování se na severu Čech neslo v duchu velkých návratů. Na lavičku se znovu postavil Filip Pešán kouč z posledního titulového ročníku. Do branky přišel navrátilec Petr Kváča, který byl před svým odchodem jedním z nejlepších tuzemských gólmanů. Jeho výkony snesou ta nejpřísnější měřítka i nyní, ale výkony hráčů v poli mu věci neusnadňují. Tou vůbec největší posilou pak byl Radim Šimek. Od jeho návratu zpoza Atlantiku si fanoušci slibovali hodně. Jenomže vše zhatilo jeho zranění a následná dlouhá absence. I to je jednou z příčin, proč je Liberec, tam, kde je. Po jeho návratu do sestavy se stal nejlepším hráčem týmu. S jeho pomocí jsou na tom Tygři o dost lépe. Připomeňme, že už si vyzkoušeli i nepříjemný pobyt na dně tabulky.
Nicméně se zdá, že Liberec už má tu nejhorší část sezóny za sebou. Jeho výkony se výrazně zlepšily a s nimi i výsledky, ale ke spokojenosti mají všichni v týmu daleko. Strašák v podobě baráže je stále přítomný, ale pokud budou Tygři pokračovat stejně jako před reprezentační přestávkou, zajistí si postup do předkola. Pokud by v něm zvítězili a postoupili do čtvrtfinále, dalo by se hovořit o tom, že sezóna nakonec dopadla dobře. Jenže k tomu mají liberečtí hokejisté zatím daleko a o postup do vyřazovací fáze budou muset ještě bojovat, možná až do posledního kola.
Hanáci, zase do předkola?
Olomouc je klub, který v české lize dlouhodobě hraje kolem dvanáctého, jedenáctého místa. Skoro vždy se do předkola nějak dostanou a vyfasovat je v něm vážně nechcete. Mnohokrát už Hanáci potrápili mnohem bohatší kluby a několikrát je i dokázali vyřadit. Olomouc je malým klubem s rozpočtem, který v lize patří k těm nejnižším. Dlouhodobě se jim však daří hrát nad papírové předpoklady. Jsou pověstní svou soudružností a „plechárnou“, kde dokáží pravidelně vítězit. I letos se mohou opřít o domácí prostředí, ale venku jim to drhne. Z výjezdů na soupeřova hřiště posbírali nejméně bodů ze všech. Hlavně právě proto mají hubený náskok tří bodů na čtrnácté místo.
V průběhu ročníku je také postihla katastrofa v brankovišti, ale ze zdravotních lapálií maskovaných mužů se už vyhrabali. Na záda jim dýchá Kladno, které se odmítá znovu účastnit baráže o setrvání v nejvyšší soutěži. Kromě něj Třinec, který i přes celosezónní krizi stále disponuje obrovsky kvalitním kádrem a v případě jeho probuzení se přes Olomouc může převalit jako velká voda. A i zatím poslední Vítkovice by Hanáky rády dostaly pod sebe.
Zvládnou v Olomouci znovu uhrát předkolo a v něm i třeba překvapit nebo už se jim to tentokrát nepodaří? Sesun do baráže by byl zklamáním, ale vzhledem ke kvalitě kádru se klub z Hané očekával v této situaci, kdy bude muset bojovat na spodku extraligy. Jedná se však o tým plný bojovníků, který má své osvědčené zbraně.
Kladno s Drastilem
Kladno měnilo v nedávné době majitele. Osmdesát procent akcií klubu nyní drží Tomáš Drastil. Středočeši do nové éry vstoupili dobře, srazili Litvínov a loupili v Brně. Rytíři znovu patřili před startem ligy mezi aspiranty na poslední místo. Nicméně letos předvádějí svůj nejlepší ročník od návratu do extraligového kolotoče. Kladno hraje poměrně dravě a snaží se i s mnohem silnějšími protivníky svádět otevřenou hru. Často na to však doplácejí. Týmy jako Sparta nebo Pardubice je prostě nakonec i přes srdnatý výkon dokáží porazit. Oproti minulým létům se však Rytíři vážně polepšili. V tuto dobu se většinou dívali na ostatní celky zespodu a marně se snažili stáhnout manko aspoň na předposledního. Nyní mají v boji na dně opačnou pozici, když brání svůj tenký náskok ze dvanáctého místa.
Kladnu však nehraje do karet fakt, že z domácího stadionu nemá pevnou tvrz. Soupeři jsou schopni kladenský svatostánek poměrně častou vydrancovat. Na druhou stranu, to stejné umí i Rytíři a zvenku vozí pravidelně body. Velkou výhodou pro ně je pak to, že boj o záchranu znají jako své boty. Některé týmy kolem nich, třeba Třinec s Libercem, nemají s touto situací žádné zkušenosti. Kladno pravděpodobně hraje víc v klidu. Všichni v klubu vědí, jak to „tady dole“ chodí a dost možná budou v závěrečných kolech hrát ve větší pohodě než jejich konkurence.
Kladnu pomohl skvělý nástup do tohoto ročníku, v jeho první čtvrtině patřilo dokonce k nejlepším týmům a nahrálo velké množství bodů, které se jim teď opravdu hodí. Už se zdálo, že Rytíři snad budou hrát někde ve středu tabulky, ale pak přišla vleklá krize. Kladenští zabředli do série špatných výsledků a propadli se na úplné dno. Krizi však překonali a dokázali se vyšplhat výš, jenže Vítkovice s Třincem jsou hned za nimi. V současnosti však Kladno podává výkony, které by jim mohli zajistit nejen vyhnutí se baráži, ale třeba i postup do předkola. K tomu je však zatím velmi daleko, Rytíři musí sbírat body dál. Cokoliv jiného než poslední místo bude v největším městě Středočeského kraje považováno za úspěch, i když začátek sezóny všechny hodně navnadil.
Pak je tu faktor Jaromíra Jágra. Hokejová legenda stále umí a vliv nejproduktivnějšího Evropa v dějinách NHL je znát. Není úplnou náhodou, že zmiňované období krize se v podstatě překrývá s Jágrovou absencí při zranění. Po jeho návratu se celý tým zase nadechl. Pokud o jeho kvalitách někdo pochybuje, neměl by ignorovat fakt, že má bilanci 5+8 v jednatřiceti utkáních. Podobnou bodovou úspěšnost nenabízí řada mladších hráčů. A pokud někdo zmiňuje, že na tempo extraligy nestačí a způsobuje pomalým bruslením problémy spoluhráčům, tak asi na zápasy Kladna nekouká. Menší rychlost nahrazuje zkušenostmi, šetří sice pohybem, ale většinou je vždy tam, kde má být, zkrátka skvěle čte hru. To však nemůže být překvapením u hráče s takovou praxí.
Třinecký kolos v problémech
Oceláři měli poslední roky přesně opačné než Kladno. Pětkrát za sebou křepčili s mistrovským pohárem. Letos je však postihla krize nevídaných rozměrů. Tým naplněný velkými jmény, který do sezóny vstupoval znovu jako kandidát na titul, se potácí u dna. Krize Třince se těžko vysvětluje. Někdy musela skončit éra jeho kralování, ale že by měla skončit takto rázně? To nečekal nikdo. Třinec je schopný všeho, loňské play off budiž důkazem, ale z tohohle další titul vykouzlí těžko. Místo bojů o první místo v tabulce, které zajišťuje nejvýhodnější pozici pro vyřazovací kola se Oceláři ocitli na opačném pólu. Jak je to možné? Nikdo to pořádně neví. Mistrovská kocovina je zvláštní pojem bez přesné definice, ale něco takového se nyní v Třinci děje.
Pravdou zůstává, že tým je našlapaný. Kvalita je obrovská, ale na ledě ji hráči nedokáží předvést. Cestu ven zatím nedokázal najít ani úspěšný architekt Zdeněk Moták. Reálně hrozí, že hegemon posledních let bude muset do baráže. To by byla neskutečná senzace. Tou by také bylo, kdyby se třinecký stroj na poháry dokázal z této situace probojovat znovu k zlatému pokladu. Zřejmě sci-fi, ale raději nepředbíhejme, možné je všechno. Už loni to několikrát vypadalo, že Třinec bude sesazen, ale nakonec znovu extraligu ovládl. Připomeňme například, že Oceláři jako první v historii získali titul, ke kterému museli projít z předkola. A vůbec nejvybojovanější byl poslední zlatý grál, Třinec zvládl tři série na sedm zápasů, obrátku z 0:3 na zápasy ve čtvrtfinále nebo nekonečný zápas se Spartou.
Uvidíme jak Třinci pomůže navrátilec Tomáš Marcinko, či posila do realizačního týmu Boris Žabka. Nejdůležitější teď bude, aby pomohli se sběrem bodů. V plánu je nedělní dohrávka proti Karlovým Varům. To bude příležitost k odrazu, Vary jsou totiž pod dekou, prohráli šest zápasů v řadě, ale naposledy jasně zvítězily nad Hradcem Králové. Pro oba týmy to bude důležité střetnutí. Energie se na hřišti soupeře pokusí navázat na poslední zápas a vrátit se na vítěznou vlnu. Třinečtí zase doma budou chtít utéct Vítkovicím a zahájit boj o průnik do play off. V něm to nikdo neumí lépe než slezská parta. Klidně mohou udělat titul z dvanáctého místa, ale taky dost možná budou muset obhajovat extraligovou příslušnost v baráži.
Zachrání Vítkovice Varaďa?
Na posledním místě je nyní vítkovická Ridera. Průběh sezóny je pro ni katastrofický, nepodařilo se v podstatě nic, ale ještě není konec a konkurence v boji o záchranu je nadosah. Vedení se nepovedlo poskládat ani hráčský kádr, ani trenérský tým. A tak přišel v závěru ligového ročníku Václav Varaďa, který dostal nesnadný úkol, má totiž zachránit tým před baráží. S boji na dně má však nulovou zkušenost, Varaďa je zvyklý na titulové boje. Jeho trenérská kariéra však potřebuje znovu získat lesk, který po odchodu z Třince pomalu ztrácel. Vítkovice se nejeví jako tým, kde by ho mohl získat. Není ale na škodu zkusit i něco jiného. Varaďovi rozhodně působení v aktuálně posledním celku může dát mnoho do další kariéry. Zároveň on sám má co dát Vítkovicím, proto také přišel.
Varaďa ve Vítkovicích podepsal víceletý kontrakt. Očekává se tedy, že má stát u vybudování nového týmu. Poslední smlouvu nedokončil, když byl odejit z Pardubic a předtím po vzájemné dohodě skončil v Třinci. Nabízí se tedy otázka, zůstane Varaďa u nového zaměstnavatele po domluvenou dobu? Pokud bude odpovědí ano, tak se mu zřejmě podaří vybudovat tým, který se bude pohybovat na úplně jiných pozicích než nyní. Nejdřív však musí začít s udržením nejvyšší soutěže. Smlouvu by předčasně pravděpodobně neukončila ani účast v baráži, teda za předpokladu, že v ní Vítkovice extraligu uhájí.
Vedení si musí být vědomo, jaká výchozí pozice při příchodu nového trenéra v jejich týmu panovala. Změna kouče v průběhu sezóny má vždy více rozměrů. Může dojít ke krátkodobému impulzu, ale změna v herním projevu je vždy otázkou delšího časového období a Varaďa příliš času do konce základní části nedostal. Jeho svěřenci se však už začali zvedat. Zvítězili třikrát za sebou, vždy proti přímým konkurentům v souboji o záchranu, postupně proti Liberci, Olomouci a Třinci.
Do boje ve spodních patrech nejvyšší soutěže je namočeno několik týmů a vše směřuje k dramatické koncovce. Pro všechny existují tři varianty, baráž, třinácté místo a konec sezóny nebo umístění do dvanáctého místa a účast v předkole. Napínavá podívaná se nemusí odehrávat jen nahoře, nabídnout ji můžou i mužstva ze dna ligy, letošní ročník je toho důkazem.
