Článek
Ve společnosti našeho typu se stalo jídlo něčím samozřejmým do takové míry, že ztratilo téměř veškerou hodnotu. Bez jídla však nelze žít, neměli bychom si ho tedy více vážit? Podle měřítek, která vygenerovala naše společnost, žije většina světa v chudobě. Říká se, že chudí lidé si všeho váží více, jídlo nevyjímaje. A je to pravda. Hladový obyvatel Sahary by asi nechápal, jak někdo může o nějakém jídle říct, že mu nechutná, nebo dokonce, že je hnusné. A už vůbec by nechápal, jak můžeme jídlem plýtvat. Stejně tak by rozum zůstal stát matce pěti dětí někde v jihoamerickém slumu nebo chudému farmáři v pusté oblasti západní Číny.
Jak jíme?
Předpokládejme, že se nám podařilo dosáhnout ideálního stravování. Jíme zdravě, vyváženě a střídmě. Řekněme například třeba, že nejlepší je jíst, když máme hlad a to, na co máme chuť. Takový systém i skvěle odpovídá zásadám wellbeingu. Pohledů na to, jak dokonalý jídelníček vypadá je však samozřejmě mnoho. Nechme to ale stranou. Zkrátka si řekněme, že jíme „správně“.
Takže jsme se odpoutali od toho, co jíme a můžeme se věnovat tomu, jak jíme. Začněme bodem, kde. Možná si to neuvědomujeme, ale velkou část života strávíme konzumací jídel mimo náš domov. Někdo menší, někdo větší část, záleží na mnoha faktorech. Kromě domova, tak často jíme ve školních nebo závodních jídelnách, vysokoškolských menzách a spousta lidí si během pauzy na oběd dá to, co si v krabičce přinesli z domova. Za svůj život také mnohokrát navštívíme restauraci a nezřídka se najíme u přátel a příbuzných.
Kde jíme, má zásadní vliv. „Lépe“ však lze jíst snad všude. Než ale budeme chtít něco „zlepšovat“, měli bychom znát svoji výchozí pozici. Pojďme se tedy podívat na to, jak ve společnosti našeho typu vlastně jíme. Uveďme si pár příkladů, možná se v nich každý nenajde, ale jedná se o běžné situace.
Jeden z častých případů je oběd s kolegy, u dětí se spolužáky, ve velké jídelně. Jíme a přitom si povídáme nebo sami v tichosti přemýšlíme. Ani v jednom případě však nevěnujeme jídlu úplnou pozornost. Dalším příkladem může být domácí stravování. Mladší ročníky už dávají sbohem televizi, ale i tak je naprosto běžné, že při večeři doma běží puštěná televize. Ta nám také neumožňuje se na jídlo příliš koncentrovat. Bylo zmíněno, že mladí tolik nesledují televizi. Během stravování by se jim to dalo přičíst k dobru, ale na druhou stranu často dělají něco mnohem horšího, jsou na telefonu. Ten můžete mít při jídle mnohem blíže než televizi a logicky tak i odvádí více pozornosti, kterou bychom měli věnovat svému talíři. Děje se poměrně často, že si někdo doma postaví na jídelní stůl skleničku a opře o ni telefon, na kterém během jídla sleduje nějaké video. Buďme tak možná rádi za ty, co porušují pravidla etikety čtením knihy u oběda.
Proč je však ona pozornost jídlu důležitá?
Lepší chuť
Dnes už je dokázané, že pokud jídlu nevěnujeme dostatečnou pozornost, má to nepříjemné důsledky. Mezi ně se řadí i neuspokojení hladu. Tělu prostě hůře dochází, že se najedlo, když hlava dělala něco úplně jiného. To je dost závažný problém. Mimo jiné se také někteří odborníci zabývají tím, že potraviny snězené „bez zájmu“ se hůře rozkládají a tělo k jejich rozkladu musí vynaložit větší energii. Takže špatný způsob stravování může vést i k větší únavě.
Tyto zmíněné problémy, které souvisí se stravováním samy o sobě vedou k zamyšlení, zda není potřeba u každého z nás zlepšit to, jak jíme. Jednalo se však pouze o somatické důsledky a zdaleka ne o všechny. Jenže změnou ve způsobu stravování lze dosáhnout i duševních změn.
Dnes už je poměrně například zaběhlý i termín postgastrální demence. I ta může být do velké míry ovlivněna nejen tím, co jíme, ale i tím, jak jíme.
Teď se pouštíme na tenký led a do oblasti, kterou by někdo mohl označit za ezoterickou. Vypněme při jídle televizi i rádio, přestaňme přemýšlet, co musíme nakoupit, kdy se nám vrátí auto ze servisu, a co budeme dělat večer. Naberme si porci na vidličku a zavřeme oči. Žvýkejme pak pomalu a dlouho.
Jde o jednoduchou věc, kterou si každý může vyzkoušet. Zapotřebí je pouze dobré jídlo a klid. Co bude výsledkem? Lepší chuť. Zní to bláznivě? Jak pro koho. Kdo nevyzkouší, neuvěří.
Zavřené oči a ticho kolem způsobí, že mozek na chvíli zaměstnává méně smyslů a více se věnuje jednomu z nejopomíjenějších lidských smyslů, chuti. Pokud se budeme na svoje sousto skutečně soustředit, opravdu by nám mělo přijít lahodnější. Může tak dojít i k uvědomění, že je velká škoda, když z velmi dobrého jídla vnímáme většinou mnohem obyčejnější chuť.
Pomaleji
Dnes také jíme velmi rychle. Je opravdu snadné něco sníst. Ano někdy je potřeba si s jídlem pospíšit, je čas někam vyrazit a podobně. Často však jíme kvapně naprosto zbytečně. Přitom zpomalit v jídle znamená pro člověka několik výhod.
Rychlost s jakou jídlo sníme je přímo úměrná pocitu sytosti. Pokud do sebe vpravíme obsah talíře příliš rychle, tělo nestačí adekvátně zareagovat a vyslat signál, že má dost. Zpomalením tak můžeme předejít přejídání.
Navíc rychlost jezení je také jedním z faktorů ovlivňujících chuť. Dobré víno je také potřeba v ústech chvíli poválet. Podobně by se mělo zacházet s jídlem. Pokud sousto ponecháme v puse déle než obvykle a pořádně ho rozkoušeme, najdeme mnoho dalších chutí, které se uvolní a budeme si je moci vychutnat.
Hodnota jídla
V úvodu se článek zamýšlí nad tím, jak si jídla vážíme. V názvu je dokonce cosi o modlení před jídlem. K tomu se ještě dostaneme, teď si pojďme říct něco k hodnotám jídla.
Naše společnost si na nedostatek jídla nemůže stěžovat. Máme jídla tolik, že z původně velmi ceněného stalo naprosto obyčejným. Jeho hodnota klesla. Řeč není o peněžní hodnotě, ale to je snad zřejmé. Přitom je jídlo něčím, bez čeho nelze žít. Stále tak má obrovskou cenu, kterou většinou vůbec nevidíme.
Jídlo je něčím, čeho bychom si měli vážit. Také bychom za něj měli děkovat. V průběhu evoluce se u lidí vyvinul krásný zvyk před jídlem děkovat. Jenže ve společnosti našeho typu se tento zvyk, také vlivem evoluce, postupně vytrácí. Za jídlo v celém světě děkují převážně, z našeho pohledu, chudí a nevyspělí obyvatelé této planety.
Modlitba nebo poděkování
Jedním z nejběžnějších způsobů, jak lidé za jídlo ve světě děkují, je krátká modlitba. Často podléháme dojmu, že v moderní éře už je náboženství něčím přežitým. Není tomu tak. K nějaké konkrétní víře se hlásí velké procento světové populace. Nejbližší a nejpochopitelnější je pro nás z etnocentrického pohledu křesťanství, které vyznává zhruba každý třetí člověk na světě.
Každý, kdo se k nějakému náboženství hlásí, samozřejmě není praktikujícím věřícím. Ani praktikující nemusí vždy dodržovat všechny zásady, jakou je třeba zvyk děkovat za jídlo. Zajímavá otázka ovšem zní, chutná lépe těm, kteří se před jídlem pomodlí?
V ateistickém prostředí místo modlitby zaujalo přání dobré chuti svým spolustolovníkům, ale zdá se, že trochu ztrácí svůj účinek. Popřát dobrou chuť se stalo jakousi společenskou povinností bez většího významu pro ty, co přání dobré chuti pronášejí.
Je to otázka mentálního nastavení a hodnot, které má každý člověk jiné. Toto zamyšlení nemá vést, k tomu abychom se stali věřícími, ale abychom za jídlo častěji děkovali.
Možná bychom měli častěji v restauraci po číšníkovi posílat pochvalu kuchaři. A možná bychom příště, až dojíme v práci jídlo z krabičky, které nám včera večer připravila naše žena, měli dojít pro telefon a poslat ji krátkou zprávu, že nám chutnalo.
Jídla je v naší společnosti přebytek a dochází k jeho nehoráznému plýtvání. Přestože ho máme tolik, jinde ho nemají vůbec, važme si jídla, protože má obrovskou cenu.
Článek je autorským textem, který je inspirován částí myšlenek zachycených v knize o Novaku Djokovičovi.
DJOKOVIĆ, Novak. Naservírujte si vítězství: čtrnáctidenní plán bezlepkové diety pro fyzickou a mentální dokonalost. Bratislava: Timy Partners, c2013. ISBN 978-80-89311-45-3.
Část informací pochází z těchto článků:
https://www.marianne.cz/zdravi/co-se-stane-s-vasim-telem-kdyz-budete-jist-pomaleji
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-kdo-ji-prilis-rychle-zadelava-si-na-zdravotni-potize-40053004
