Článek
V poslední době pozoruji, jak hřmotně mnozí volají po obnovitelných zdrojích energie. Země, instituce či persony jsou pod palbou kritiky za tzv. Green Deal. Celá společnost na dané téma vytváří dialogy, které spousty lidí nenechá chladnými. Zemědělci stávkují, pobouření lidé chtějí vládní demisi kvůli cenám potravin či drahým energiím. Kdybychom ovšem na chvíli přestali myslet jen na ekonomickou část problému, můžeme přemýšlet nad jinými možnostmi, jež dokáží problém postrčit na jinou úroveň.
Ledaskdo může namítnout, že by to byl krok zpět. Jistěže. Ale pokud chceme obnovitelný zdroj energie, který naší planetu nebude zatěžovat, pojďme se skutečně vrátit zpátky o ten krok. A sice k tažným koním, alespoň v lese či v jiné sféře. Ano, může to stát spoustu úsilí a práce, avšak kůň a člověk k sobě patří už pár tisíciletí a nikdy to problém nebyl.
Ovšem pro dnešní dobu těžký problém. Stav pracovních koní je na nízké úrovni, počet lidí, kteří se o takovou práci zajímají taktéž a ekonomicky se plán na návrat koní v lesním či zemědělském hospodářství ve velkém měřítku doslova rozpadá. Tohle zamyšlení nemá ovšem něco určovat, nýbrž vytvořit nástin na problematiku obnovitelnosti, udržitelnosti. Zkrátka drobná filozofie a hypotetické zamyšlení.
Sám jsem pracoval s koněm v lese a vím, co tato činnost obnáší a kolikrát to bylo, jak se lidově říká, o hubu. Spousty práce čeká na každého, kdo chce věnovat svůj profesní život takovému řemeslu. Není to totiž jen o samotném přibližování dřeva. Začátek pracovní doby je brzy ráno v maštali, během dne v lese a nakonec večer opět v maštali. Nemluvě o dílčích úkolech, jako příprava krmiva, veterinář, podkovář, apod. Nicméně ze zkušenosti mohu potvrdit, že je to řemeslo ušlechtilé, poctivé, ale tvrdé.
S harvestorem jsem se v lese setkával, jakož i s další lesní technikou, rozdíl byl patrný především v jedné důležité věci. A sice, po nás půda v lese nebyla tak zničená. Dodnes vím, kudy koník chodil. Úzké přibližovací linky prorůstající travinami a náletovými dřevinami, je to jako zahrádka uprostřed lesů. Okolní stromy, pokud je kočí rozumný, nejsou poničené a husté kožichy náletů nedotčené. Divoká zvěř nás pozoruje a pranic si nedělá z naší přítomnosti.
Lesní technika má samozřejmě také svoje výhody. V rámci kvantity, ekonomiky, v mnohých případech i logiky dává smysl použití těchto strojů. I jejich potenciál je značný. Pamatuji, že se s vyvážecí soupravou dokázal kolega lesák dostat do velkého převýšení, aby nám ušetřil práci. Bylo to hezké gesto, ovšem ta velká kola zarývající se do lesní půdy už takový dojem nebudila.
V dnešní době existuje studijní obor, a sice Jezdec a chovatel koní. Nepřísluší mi zpochybňovat využití tohoto oboru, vždyť se v první řadě jistě zakládá na správném chovu těchto ušlechtilých zvířat, ale nijak se nemohu zbavit dojmu, že by užitečným byla i práce s koňmi v rámci enviromentálních (týkajících se životního prostředí) praktik.
Pojďme se tedy, jako společnost, zamyslet nad celou problematikou udržitelnosti a obnovitelnosti. Brzy každého z nás čeká výměna kotlů na tuhá paliva kvůli emisím, elektromobilita a další témata v rámci životního prostředí. A vše je samozřejmě podporováno především finančními prostředky. Co takhle vést alespoň dialog o chovu a využití tažných koní v lesním a třebaže i zemědělském hospodářství, potažmo jiném oboru, jež by měl kladný dopad na zlepšení situace alespoň na našem kontinentu.
Záleží jen na nás, jaký svět chceme do budoucna mít. Pokud zvolíme cestu pohodlí, pokračujme dále, jak jsme doposud uvyklí. Jestli však bychom chtěli svět hezčí, podívejme se na něj nejdříve ze hřbetu koně.
