U šumavské rozhledny se uzdravil chromý člověk léčivou vodu, vypráví pověst

Horní Planá je ale také křižovatkou cest, po kterých se lze vydat. Vybrali jsme tu na rozhlednu Dobrá voda. Z centra jsme vyrazili pěšky po modré značce směrem k rozhledně. Cesta nejprve mírně stoupá ke kostelu sv. Markéty z 18. století a dále k pomníku básníka Adalberta Stiftera. U obory jsme se na chvíli zastavili. Laně se pohybovaly pomalu, klidně, jako by zima patřila jen jim. Mezi laněmi se mihnul také majestátní jelen, který se však ostýchal přistoupit blíž, abychom si ho mohli třeba vyfotografovat.

Další cesta pokračovala kousek po silnici. Ta však byla zledovatělé a projíždějící auto mělo co dělat, aby nesklouzlo do škarpy. Z lesa na nás následně vykoukla kaple Panny Marie Bolestné z 18 století, která ukrývá varhany z 19. století. Podnět ke stavbě zděné kaple dal farář Antonín Kitzhofer (1710–1793), který je v kapli pochován. Nenápadná stavba u lesa je spojená s pramenem Dobré vody a s příběhem o zázračném uzdravení. Podle pověsti se zde v roce 1667 uzdravil chromý člověk léčivou vodou ze studánky. I když člověk podobné legendy bere s nadhledem, neubrání se myšlence, co by si nechal uzdravit. Kaple a les kolem působí jako místo, kde se dřív lidé zastavovali ne proto, že museli, ale proto, že chtěli.

Od kaple už cesta výrazněji stoupá. Výšlap k rozhledně Dobrá voda je krátký, ale příkrý. Samotná rozhledna stojí na vrcholu kopce ve výšce kolem 862 metrů nad mořem. V době naší návštěvy bylo hezky, svítilo sluníčko, a tak o návštěvníky nebyla nouze. Vzhůru vede točité úzké schodiště se 169 schody. Návštěvníci se však v pohodě vyhnou a odpočinout si mohou také na dvou odpočinkových plošinách, které jsou dostatečně velké. Dívat se z nich můžete do korun stromů.

Dvě desítky schodů vyběhla s přehledem i naše malá dcerka. Nemá problém i s tím, že pod nohama má výhled dolů a nebojí se výšek. Výhled je excelentní, protože se vám otevře nekonečná krajina do všech stran v jemných odstínech zimních barev. Převážně bílé. Lesy jsou lehce poprášené sněhem, zamrzlé Lipno působí klidně a rozlehle. V dálce byly při dobré viditelnosti patrné i siluety Alp. Na rozhledně se můžete podepsat do výškové knihy a prozkoumat blízké i vzdálené kopce na panoramatické mapě. Čas ve výšinách utíká pomalu, a tak se klidně může stát, že se tam zdržíte více než jste chtěli. Rozhodně to stojí za to.

Cesta dolů občas bývá horší nežli ta nahoru. Posilněni slunečními paprsky to šlo hravě a zamířili jsme zpět do Horní Plané. Protože už bylo po poledni, vydali jsme do skvěle vypadající kavárny U Tří koček, která se nachází v centru u náměstí. Prostor působí přívětivě a klidně, no prostě jako doma. Dali jsme si vaječný obložený chléb, čokoládové zákusky a kávu. Krátkým posezením (někteří účastníci zájezdu mezitím spali v kočárku) jsme si oddechli a získali energii na další putování.

Ještě než k němu došlo, navštívili jsme infocentrum hned vedle kavárny. Prohlédli jsme si místní publikace, koupili turistické vizitky a na chvíli se vrátili k plánům další cesty. I dětské pohlednice mají.

Nakonec jsme se vydali směrem k Lipnu. Hladina nádrže byla místy pokrytá ledem, jinde voda ještě proudila. Přívoz stále fungoval a převážel auta přes jezero, což působilo v zimní krajině neobvyklým dojmem. Přívoz před sebou tlačil kousky ledu, jakoby šlo o ledoborec jedoucí kdesi na dálném severu.

Po žluté značce jsme dorazili ke kempu a na pláž, kde už mnoho lidí klouzalo a bruslilo na ledu. Ještě více skupinek se nacházelo v zátoce u cyklostezky, kde led vypadal už mnohem silněji. Přívoz provozuje Horní Planá a za osobu se platí krásných 70 Kč. Je to jeden z tipů, kam dál na výlet do obce Bližní Lhota a po zelené značce. V zimních měsících je ale dobré provozní dobu ověřit, protože bývá zimní přestávka.

Pěšky nebo na kole se dá rovněž pokračovat například směrem k Perneku a dále po modré do Nové Pece. Jinou možností je procházka podél břehu Lipna směrem na Jenišov a Hůrku, kde se střídají lesní úseky s výhledy na vodní hladinu a okolní kopce. V chladnější části roku má tato trasa zvláštní ticho, které v létě mizí.

Kdo hledá delší trasu, může se vydat také směrem k Jelení nebo navázat na šumavské hřebenové cesty v oblasti Plechého. Ty už vyžadují víc času i přípravy, ale odměnou je překrásná krajina Národního parku Šumava se vším, co nabízí. Horní Planá tak zůstává místem, odkud se dá vyrazit mnoha směry. Využít lze místní železniční dráhu. Motoráček vás zaveze až na česko-německé hranice do Nového údolí.