Článek
Kdo má malý podnik, zná své štamgasty jménem. Ví, kdo si dává flat white bez cukru a kdo chodí každé úterý po tréninku. Je to obrovská výhoda proti řetězcům. Má ale slepé místo: štamgasty vidíte, ale lidi, kteří přestali chodit, nevidíte. Ti se neohlásí. Prostě se jednoho dne neukážou.
A právě na ně by měl věrnostní program myslet.
Co je cílem věrnostního programu
Když se majitelů zeptáte, k čemu jejich kartička je, často uslyšíte odpověď: „Aby měli desátou kávu zdarma.“ Jenže káva zdarma je cena, kterou za program platíte. Výsledkem, kvůli kterému ho máte, je další návštěva: zákazník přijde potřetí, počtvrté, a ne do podniku o dva domy dál.
Ten rozdíl zní jako slovíčkaření, ale mění rozhodování:
- Odměna má být na dosah. Desátá káva funguje, padesátá ne. Lidé sbírají, když vidí konec. Příliš vzdálená odměna nikoho nemotivuje, jen se tváří velkoryse.
- Měří se návrat, ne počet rozdaných odměn. Program, který rozdal sto káv lidem, kteří by přišli tak jako tak, nemusí přinést nic navíc.
- Největší příležitost může být u zákazníka, který se přestal vracet. Štamgast přijde pravděpodobně i bez kartičky. Zákazník po druhé návštěvě se teprve rozhoduje, jestli se z něj štamgast stane.
Proč to u papírové kartičky nejde poznat
Papírová kartička má jednu zásadní vadu, a není to to, že se ztrácí (i když se ztrácí). Nedává žádnou informaci. Neřekne vám, kolik lidí razítka sbírá, kolik z nich se vrátilo ani kdo byl naposledy před dvěma měsíci. Kartička leží zákazníkovi v peněžence nebo v šuplíku a vy nemáte jak zjistit, jestli program vůbec funguje.
Proto se o věrnostních programech v malých podnicích často mluví pocitově: „Myslím, že lidi to baví.“ Možná ano. Ale kolik jich je?
Co ukázal jeden rok v malé kavárně
Měl jsem možnost podívat se na data kavárny Kafáček v Orlové, která v dubnu 2025 nahradila papírové razítkové kartičky digitální kartou v telefonu. Výhodou digitální karty je, že každá návštěva se zaznamená.
Více než polovina zákazníků s kartou se podle evidence vrátila. U zbytku systém další návštěvu nezaznamenal. To samozřejmě neznamená, že už nikdy nepřišli, ale další návštěvu s kartou nemáme doloženou.
A to je přesně skupina, které by si majitel při používání papírových kartiček jen obtížně všiml.
Druhá věc: opakované návštěvy tvoří přibližně 72 % všech zaznamenaných návštěv. To ukazuje, jak důležití jsou lidé, kteří se rozhodnou přijít znovu. Samotná čísla ale neříkají, jestli se vraceli díky věrnostnímu programu, nebo by přišli tak jako tak. Právě proto dává smysl sledovat, co rozhoduje o jejich další návštěvě, a nevěnovat pozornost jen získávání nových zákazníků.
Co rozhoduje víc než technologie
Ať už má podnik papír, nebo kartu v mobilu, opakují se stejné zkušenosti:
1. Rozhoduje jedna věta u pokladny. Když obsluha při placení nabídne „Chcete sbírat razítka? Desátá káva je zdarma“, zapojí se zpravidla více hostů než při spoléhání na cedulku na pultu. Nejlepší program je k ničemu, když o něm zákazník neví.
2. Nepřecházejte ze dne na den. Kdo mění papír za něco jiného, ať nechá staré kartičky pár týdnů doběhnout. Zákazník dobere rozdělanou odměnu a nemá pocit, že o něco přišel.
3. Ozývejte se zřídka a konkrétně. Pokud máte se zákazníky kontakt, například prostřednictvím e-mailu nebo notifikací, platí, že méně je více. Raději jednu konkrétní nabídku než každodenní připomínky, které lidi naučí zprávy ignorovat. Samozřejmě při dodržení pravidel pro zasílání obchodních sdělení a ochranu osobních údajů.
4. Starší zákazníky provázejte osobně. Cokoli v telefonu může být pro část klientely bariéra. Pomůže, když to obsluha jednou ukáže, ne když na to odkáže leták.
5. Podívejte se, kdo nepřišel. Ať vedete evidenci jakkoli, jednou za měsíc stojí za to zjistit, kdo z pravidelných hostů chybí. Pokud máte odpovídající oprávnění zákazníka oslovit, někdy stačí obyčejné „Dlouho jsme vás neviděli“.
Malý podnik má výhodu, kterou nevyužívá
Řetězce mají aplikace, body a CRM systémy. Malá kavárna má něco lepšího: osobní vztah. Věrnostní program by ho neměl nahrazovat, ale doplnit o to, co člověk za barem nevidí: kdo se přestal vracet a jestli to, co dělá, opravdu funguje.
Desátá káva zdarma je jen záminka. Jde o to, aby zákazník přišel podruhé.
Poznámka autora: Jsem spoluzakladatel firmy, která pro malé podniky provozuje digitální věrnostní karty (Walio). Data kavárny Kafáček pocházejí z tohoto systému a uvádím je se souhlasem majitelky. Rady v článku platí bez ohledu na to, jaký nástroj používáte, i pro obyčejnou papírovou kartičku.
A jak to máte vy? Nosíte v peněžence věrnostní kartičky a kolik z nich jste někdy opravdu zaplnili?
