Článek
Město ve svazích pomohlo mladé spisovatelce v devadesátých letech vytvořit celý románový svět. Projdete se po Victoria Street, kterou čtenáři znají jako Příčnou ulici. Vedle hřbitova Greyfriars Kirk je chlapecká škola George Heriot's School s nárožními věžičkami. Bradavice. Škola je stále v provozu, proto je na mříži brány přilepená cedulka: „Prosíme, nefoťte chlapce pobíhající po dvoře.“ Potterovi a další leží hned vedle na hřbitově. Právě jména dávných zesnulých obyvatel Edinburghu použila spisovatelka, když vytvářela postavy pro svou knihu. Další náhrobky nesou jména: William McConagall, Elizabeth Moodie nebo Thomas Riddle. V centru Edinburghu navštívíte také kavárny, kde mladá žena na podpoře psala první stránky dnes kultovního díla. A můžete navštívit i pokoj v luxusním hotelu Balmoral, kde vznikala další pokračování bestselleru. Vyzvedněte si v informačním centru mapku se stopami Harryho Pottera nebo si stáhněte aplikaci. Nezapomeňte navštívit obchod se suvenýry. Jsou na britských ostrovech nakonec všude. Jedna kouzelnická hůlka v dárkovém balení vyjde i na desítky liber. Dřívější matka samoživitelka dnes tahá peníze z peněženek rodičů celého světa. A vězte, že dnešní školáci dnes nejezdí do Británie za Beatles, ale za Harry Potterem. Ale uvidíme. Britský režisér Sam Mendes oznámil ambiciózní projekt. V roce 2008 mají přijít do kin jeho čtyři filmy o Beatles. John, Paul, George, Ringo – každý má mít svůj biografický biják. A všechny filmy budou mít premiéru v jeden den. Možná čeká svět ještě jedna beatlemánie a čtveřice z Liverpoolu vrátí obrýlenému kouzelníkovi úder.
I přes mánii okolo Harryho Pottera zůstává Edinburgh městem kultury, vědy a také místem spojeným s britskou královskou rodinou. Jsou zde galerie, ale i muzeum, kde můžete ve vitríně vidět vycpanou naklonovanou ovečku Dolly. V dolní části města je Holyrood Palace, skotské sídlo královské rodiny, a hned vedle skotský parlament. V těsné blízkosti je expozice Dynamic Earth. Devadesáti minutová procházka příběhem naší planety s využitím nejnovějších technologií. Sopky, zemětřesení, tající ledovce. V hlavním městě Skotska také přišla na svět řada významných osobností. Dnes opět nabývá na významu ekonom Adam Smith. Když si studenti přečtou jeho Bohatství národů, budou mezinárodnímu obchodu rozumět lépe než prezident USA Trump.
Edinburgh však skrývá i jedno překvapení pro milovníky námořní historie, fanoušky britské královské rodiny nebo jednoduše jen televizní diváky. Znáte seriál Koruna, životopis Alžběty II.? Jak mladá královna brázdí s princem Filipem moře a oceány na luxusní jachtě HMY Britannia? Mejdany v důstojnickém klubu a taneční párty na palubě? Tak loď, kterou královna oplakala, když ji odmítla dále financovat vláda Tonyho Blaira , dnes kotví právě v Edinburghu. A je přístupná návštěvníkům jako muzeum. Loď můžete prošmejdit doslova od podpalubí po horní palubu. Studentům gymnázia vyprávím, jak mé novinářské srdce plesá, když vidím v lodní lounge na stole vyložené výtisky jednotlivých papírových deníků. Neopomenu se pochlubit, jak jsem studoval žurnalistiku a několik let pracoval v Hospodářských novinách. A že mé nejoblíbenější scény ze seriálu Koruna jsou právě ty, jak ráno Alžběta s Filipem popíjí čaj a pročítají noviny.
Na konci zájezdu za mnou přišel redaktor gymnazijního časopisu. Student třetího ročníku, a že se mnou udělá rozhovor. Měl jsem radost a cítil jsem se patřičně důležitě, že se mnou chce někdo udělat interview. Ze Skotska jsme se vraceli trajektem z Newcastelu do Amsterdamu a právě na palubě lodi se významný rozhovor uskutečnil. Mladý redaktor zapnul diktafon a já se těšil na první otázky. „Vy jste studoval žurnalistiku a pracoval v médiích.“ „Ano,“ náležitě se dmu pýchou. „A znáte pana Šídla?“ „Jasně, s Jindřichem jsem pracoval pár let v Hospodářských novinách,“ odpovím. „Wau, hustý.“
Nakonec jsme probrali náš právě končící zájezd a pak off record mluvili o studiu žurnalistiky. Mladý gymnasista řeší letitý rébus, jestli jít studovat přímo žurnalistiku nebo třeba politologii a zároveň se věnovat psaní. Uklidňuji ho, že dilema řeší po desetiletí ve Velké Británii nebo USA, kde je tradice svobodných médií daleko delší než u nás. Naučit studenty na žurnalistice dobře psát a průběžně či později ať si osvojí nějaký obor, kterému se budou věnovat? Nebo ať jdou studovat politologii či mezinárodní vztahy a psát se naučí nejlépe praxí v novinách? Toť otázka. Snad se mladý novinář rozhodne, co je nejlepší pro něj samotného. A jednou se v news roomu setká i s panem Šídlem.
