Článek
Přátelé, hlásím: mise splněna. Konečně rostou i v okolí měst jako Ostrava. Rodinná rada včetně stařešiny rodu glosovala poslední neúspěšný průzkum před 14 dny jako předčasný. Ve středu jsem vyrazil k lékaři na prohlídku, prý v mém věku potřebnou. Poté, co jsem se dověděl, o co jde, jsem hrdě vyhlásil: „Moji němou tvář smí zřít pouze moje drahá polovička a nepřátelé na bitevním poli.“ . Při potupném ústupu jsem zahledl vedle na trávníku hřib!
Rostou!!! Kořist jsem rafinovaně ukryl v dlani a nábožně šel předložit radě starších důkaz o výskytu kořisti. Rada starších jasně identifikovala kořist a pochvalně zamlaskala zbytkem zubů. Výprava bude! Strategicky bylo rozhodnuto o výpravě dnes, protože o víkendu budou nájezdy ostatních hřibových klanů, plus se slaví 80 zim našeho náčelníka.
Dohodnut byl odjezd na 8. hodinu. V 7 jsem se vzbudil a začal nadšeně pobíhat. Našel jsem proutěný koš a v rámci testu do něj narval ročního synka. Samozřejmě za zvuků bubnů, které jsem progresivně pustil z YouTube. Žena vytřeštila oči a označila mě za případ patřící velkému bílému muži, vyhánějícímu zlé duchy z hlavy.
Nadšeně jsem vyklusal, provokativně s tím obrovským košem na seno, nahoru k autu. Tam bylo konstatováno, že medicinman bude mít mnoho práce.
Vzhledem k tomu, že odpovědnost musí mít nejpostradatelnější člen kmene, určil jsem příměstské loviště v okolních vsích. Terén tam je totiž členitý a zahrnuje veškeré možné biotopy od smíšeného a listnatého lesa přes houfy břízek, prosluněný svah i les s vyšší vlhkostí. Ideální testovací polygon.
Po dojetí na místo došlo k výsadku z vozu a rozprchnutí průzkumu, následovaného těžkou pěchotou a stařešinou rodu. Začátek je u severního smíšeného lesa. Tam byla nalezena zejména v místech, kde rostla tráva či ostružiní, skupina zajíčků.
Dalším průzkumem byl nalezen tento krasavec.
H7
A tento starší kotrč, který byl ponechán lesu.
Průzkum vyššího lesa a remízků přinesl bedly a muchomůrky.
Poté jsme vyšplhali k jižnímu lesu, který je vlastně v kopci, kde bývají hejna zajíčků. Kromě prvního nálezu skupiny klouzků už dál jen sluncem spálené bedly. Vyběhl jsem až nahoru a vysušené listí na troud mi doslova chrastilo pod nohami. Nic. Po krátké poradě jsme se stáhli zpět do prvního lesa, kde se ještě našly nějaké klouzky. Výprava zabrala 2 hodiny a přinesla v součtu půl košíku hřibů. Pokud někdo v okolí Ostravy vyrazí, počítám, že ranní ptáčata něco donesou a zbytek dle štěstí bohů.
houf klouzků
Pokud má smysl někam o víkendu jít, tak do lovišť v horách, kde slunce nenapáchalo takové škody. Howgh, domluvil jsem.
Ondrův občasník
Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.
