Kulturní válka: konzervatismus vs. progresivismus

Progresivismus je pro mě směr, který prosazuje společenský pokrok. Na druhé straně stojí konzervatismus, který se snaží zachovat („konzervovat“) věci tak, jak jsou.

Někdy slyšíme tvrzení, že opakem progresivismu je liberalismus. S tím se ale neztotožňuji. V praxi to tak někdy může a nemusí být, ale ta slova protiklady nejsou.

Z toho, jak jsem to popsal, by se mohlo zdát, že progresivismus je lepší volbou. Prosazuje přece pokrok a pokrok je ku prospěchu, ne? Nicméně odpověď není tak jednoznačná.

Progresivismus prosazuje nové nápady a konzervatismus obhajuje „to, co je“. Je třeba si uvědomit, že mnoho nových nápadů - drtivá většina z nich - je špatných. Drtivá většina nových nápadů jsou změny k horšímu, které ničemu nepomůžou a naopak uškodí.

Přestože progresivismus je odvozený od slova „pokrok“, asi férovější by bylo, kdyby byl odvozený od slova „změna“.

Někteří lidé preferují konzervatismus. U aktuálního stavu věci vědí, na čem jsou, a nechtějí svoji pozici riskovat novým nápadem, který pravděpodobně bude horší. Smíří se s tím, jak věci jsou, s tím, že nejsou perfektní a od života třeba víc nežádají. Takový přístup tedy dává smysl.

Většina nápadů jsou změny k horšímu. Ale jsou nápady, které jsou obrovským skokem a změnou k lepšímu a ty pomůžou společnosti enormně. Ostatně, konzervativci velmi často hájí aktuální stav, který v nějakém bodě v minulosti byl pokrokem (progresem). Kde tedy (relativně vzato) konzervatismus není žádný zisk a žádná ztráta, tak progresivismus je obrovské riziko s potenciálně obrovským ziskem. Nebo ztrátou.

Nedá se tedy objektivně říct, co je lepší. Ale slibuji, že úplně bez odpovědi vás taky nenechám.

Ač se dneska s těmito pojmy velice často šermuje, je podle mě kritické si uvědomit, že nikdo není čistě progresivní nebo čistě konzervativní. Podobně jako jsem tvrdil, že drtivá většina nových nápadů je špatná, tak jsou lidé v drtivé většině oblastí svého života konzervativní.
Proč? Jednoduše nejde být pokrokový ve všem. Člověk nemá kapacitu nad tím vůbec přemýšlet. A tak i mnoho lidí, kteří se označují jako progresivní, píše běžným jazykem, běžnými písmeny, zleva doprava, nosí běžné oblečení apod.

Samozřejmě se na to můžeme dívat reduktivně a představit si stereotypy, které jsou dnes spojeny s těmito pojmy. Mohli bychom lidi rozřadit podle toho, co si myslí o manželství homosexuálů, množství pohlaví, feminismu a podobně. Ale to bychom se odchýlili od skutečného jádra věci.

Mým cílem je adresovat, co tyto směry skutečně hájí v jejich podstatě, a ne se zaměřovat na to, k čemu jsou dnes běžně přiřazovány. Ve společnosti se často hraje hra „vyber si svůj tábor a převezmi od něj veškeré své názory“. Ale to není cesta, kterou bychom měli sledovat, pokud chceme skutečně pochopit progresivismus a konzervatismus.

I když jsem uvedl, že ani progresivismus ani konzervatismus nejsou objektivně lepší (zajímavá statistika z mého okruhu přátel ukazuje, že mám 51 % konzervativců a 49 % progresivců mezi přáteli), neznamená to, že bychom měli rezignovat a vést kulturní válku, kde naše hodnoty jsou „ty správné“ a je nutné přesvědčit druhou stranu, aby naše hodnoty sdílela.

Koncept individuální zodpovědnosti je klíčem k řešení sporu mezi progresivismem a konzervatismem. Kdy být progresivní a kdy konzervativní? Každý by měl mít svobodu volby, ale neměl by nikoho nutit do svého rozhodnutí. Každý, kdo se rozhodne, by měl nést riziko svého rozhodnutí.

Nemyslím, že bychom měli rezignovat a vést kulturní válku, kde naše hodnoty jsou „ty správné“ a je nutné přesvědčit druhou stranu, aby naše hodnoty sdílela. Velkým problémem dnešní společnosti je etatismus - touha vnucovat každý „dobrý“ (= náš) nápad skrze stát všem. V kulturní válce mezi progresivismem a konzervatismem je to drastické, kdy zastánci jednoho směru postupně přecházejí k zakazování pokusů o pokrok, zatímco zastánci druhého směru se snaží vnucovat pokusy o pokrok nedobrovolným experimentálním subjektům.

Řešením je opak etatismu - svoboda. Individualismus. Chceš zkoušet pokrok? Prosím. Ale nenuť ho ostatním. Nechceš zkoušet pokrok? Prosím. Ale nezakazuj ostatním to zkoušet. Koncentrace tohoto kulturního boje do rukou státu je velký problém, který nás omezuje v naší svobodě a také nám brání zjistit, co bylo ve skutečnosti lepší.

Často se nejvíce dozvíme, když progresivci testují „své špatné nápady“. Až do doby, než se nějaký ukáže jako tak dobrý, že ho pomalu převezmou konzervativci.

A když nějaký nápad selže, doplatí na to ty skupiny lidí, které se do toho dobrovolně pustily. Nikdo pak není nedobrovolným pokusným králíkem, ani není nedobrovolně odsouzen k tomu, že nesmí zkusit zlepšit svou situaci. Celá společnost na tom nedoplácí. Je těžké poznat, že nápad je špatný, pokud ho nemůžeme porovnat, protože nikdo jiný neměl možnost zkusit něco jiného.

Pro ilustraci mého argumentu použiji příklad ovcí. Představte si, že máte stádo ovcí, které postupně přichází o potravu. Většina ovcí pravděpodobně nic neudělá. Ale občas se najdou jednotlivci, kteří riskují cestu jinam, sami, od stáda. Většina z nich se nevrátí. Někteří ano, s potravou.

Tito jednotlivci jsou progresivci. Ti, co zůstávají na místě, jsou konzervativci. Každý progresivec si myslel, že ví nejlépe, kam jít. Většina z nich se mýlila a nevrátila se. Občas ale některý měl pravdu a přinesl potravu celému stádu (nebo je k ní navigoval).

Nacházíme se ve stavu, kdy jedna strana říká „vydejme se tímto směrem“, druhá strana říká „zůstaňme na místě“ a snaží se to skrze stát vymoci na všech. Ale když se všechny ovečky vydají jedním směrem, pravděpodobně všechny zhynou. Když ovečky neudělají nic, po delším čase zhynou určitě. Obojí je špatně.

Správně je, když si každá ovečka může vybrat, kterým směrem se vydá, a jestli se vůbec někam vydá. Správně je svoboda. Individualita.

Konzervatismus nás drží v současnosti a učí nás vážit si toho, co máme. Progresivismus nás motivuje k hledání nových cest a přemýšlení o budoucnosti. Jsou to dvě strany téže mince.

Existují mnohé oblasti. Tam, kde si jste jisti, buďte progresivní. Tam, kde ne, je nejrozumnější být konzervativní. Ale vždy nechte druhé, ať si mohou vybrat, a mohou svá odlišná řešení sami podstoupit.

Doufám, že vám to alespoň pomohlo pochopit druhou stranu.