Článek
Židovský útok na Írán vyvolal kromě íránské odvety i očekávánou vlnu okázalé solidarity v české společnosti. Ta jindy údajně rozdělená, div ne na pokraji občanské války, je nyní sjednocena. Od ústavních představených, přes komentářovou šlechtu a její editorialy, po dělný komentariát v diskuzích pod články, stojí snad celý národ zpříma po židovském boku.
Možná jsem jen nečetl dostatečně pozorně, ale kupodivu jsme zatím byli ušetřeni originálních analýz politických, historických a bezpečnostních analytiků o tom, že cokoli se děje, je přesně jako Hitler, Mnichov a druhá světová válka.
Jinak je ale vše ve starých kolejích. Jako vždy jsou obě strany slabé a na pokraji zhroucení, a zároveň silné a mocné. Podle toho, z jakého úhlu chceme vzbudit k vybrané zemi sympatie. Izrael je malinkatý, nejmalinkatější, na mapě jej utopeného v muslimském moři bez lupy skoro nenajdete. Izrael je malý a slabý, a tedy jej litujeme. Zároveň je silný, jeho armáda, letectvo, a rozvědka snesou srovnání jen s nejlepšími. Z nehostinné pouště silou vůle vybudoval perlu Středomoří a samojediný odrazil hordy nájezdníků v několika válkách. Izrael je silný a mocný, a tudíž jej obdivujeme.
Írán je obrovská země obydlená desítkami milionů zavilých fanatiků s nožem mezi zuby, vybavená raketami, které doletí až do Rumunska, oplývající obrovskými zásobami ropy a dalších surovin, a nukleárním programem, který od zhotovení atomové zbraně už dvacet let dělí jen slavnostní přestřižení pásky. Írán je silný a mocný, a tedy se jej bojíme. Zároveň je slabý a bezmocný. Beztak jsou Íránci jenom lepší pasáci koz a velbloudů – vždyť se podívejte, jak snadno židovské letectvo bombarduje jeho reaktory a sídla vojenského velení. V řádu dnů se jistě celý vetchý dům z karet zhroutí. Írán je slabý a bezmocný, a tudíž jím pohrdáme.
Vítězství je na dosah ruky, stačí ji jen natáhnout. Toto schéma sice není nové, ale funguje spolehlivě. Nepřítel je vždy zároveň existenční hrozbou, kterou je nutno řešit s největší razancí, a patetickou troskou, kterou od bezpodmínečné kapitulace dělí tři dny až dva týdny. Ale jen pokud právě VY válku podpoříte ještě DNES.
A tak slyšíme a čteme:
Irán je zpátečnický, fundamentalistický, islamistický režim!
Možná jím je, možná není, ale každopádně to není důvod, proč se jej v Dolní Lhotě obávat. Myslíte-li si, že je třeba okamžitě svrhnout íránské ajatoláhy, jinak vám přijdou zítra nebo napřesrok zabavit vepřový řízek a paní matce nasadit čádor, nechte se zavřít do blázince pro chorobný stihomam.
Ale jde o to, že Írán utlačuje samotné Íránce!
Věřit tomu, že Izrael bombarduje Írán pro blaho Íránců vyžaduje záviděníhodnou dávku odvahy a představivosti. Ale možná jste snad jeden z těch mála, kterým opravdu na srdci leží demokratické blaho a lidská práva iránského lidu natolik, že vám to stojí za válku. Možná si uvědomujete, že to možná není důvod, proč k válce došlo, ale myslíte si, že by to důvod být měl, a když už tu válku jednou máme, ať tedy dojde zdárného konce. I pak byste se měli sebe ptát, co se změnilo od budování demokratického, právního státu v Iráku, Afghánistánu, Libyi a Sýrii, a proč už tentokrát zaručeně vyjde. Do pětice všeho dobrého? Možná byly předchozí pokusy v příliš malých zemích, ale v té devadesáti milionové se to podaří?
Ale Irán je nebezpečný, chce atomovku a má rakety, které už teď doletí až do Rumunska!
Je-li je vám z představy, že někdo má atomové hlavice a rakety, které doletí až do Rumunska, úzko, mám pro vás špatné zprávy. Takových států už je osm a bude-li chtít k atomovým hlavicím přidat i rakety dlouhého doletu, přibude k nim i devátý Pákistán. Pokud se nebojíte čínských nebo severokorejských atomových zbrani, proč se bát íránských? Obava, že Írán chce nukleárně napadnout Česko je stejně jako absurdní jako zmíněná obava, že vám zakáže vepřové.
Ale Írán porušuje mezinárodní smlouvy o nešíření atomových zbraní!
Ano, smlouvy se mají dodržovat. Írán měl být chytřejší a smlouvu ani nikdy nepodepsat a atomové zbraně si pořídit „legálně“. Jak učinila Indie, Pákistán a – možná si radši napřed sedněte – Izrael.
Ale to je něco jiného! Izrael atomové zbraně potřebuje pro obranu vlastní suverenity, protože má spoustu nepřátel!
Ano, to dává smysl. Jistě by žádná země nechtěla být v postavení, v němž má mnoho nepřátel, třeba i tolik, že je druhou nejsankcionovanější zemí po Rusku. Ani by nechtěla, aby byla její suverenita ohrožena, třeba tím, že ji bombarduje jiná země, nebo se proti ní utváří koalice zemí, které chtějí svrhnout její režim. Pochopitelně by se taková země cítila natolik ohrožena, až by chtěla mít atomové zbraně.
Ale Izrael je jediná demokracie na Blízkém východě!
A za to si zaslouží velkou gratulaci, a ještě větší pugét k tomu! Jak to ospravedlňuje válku s jinou zemí ovšem netuším, ani proč bychom se k ní měli přidávat - řečnicky, peněžně nebo snad vojensky.
Ale Izrael je náš největší spojenec (na Blízkém východě)!
Ze všech údajných důvodů podpory války je tato průpovídka z amerického dovozu nejbizarnější. Seznam výhod, které z toho „spojenectví“ požívá Izrael, je dlouhý, ale o výhodě, kterou by požívalo Česko nebo Amerika nebo kterýkoli jiný spojenec tohoto nejlepšího a největšího spojence, ještě nikdo nikdy neslyšel.
Ale s Izraelem nás pojí společné židovsko-křesťanské kořeny!
Pomiňme prázdnotu tohoto poválečného novotvaru, pomiňme, že islám a křesťanství mají víc společného než křesťanství a judaismus nebo islám a judaismu, pomiňme, že je to stejně jedno, protože Češi jsou hrdě největší ateisté na světě, pomiňme absurditu toho, že tyto domnělé společné kořeny podle Židů samotných sestávají z dvou tisíc let jednostranného útlaku. Skupina lidí apriorně loajálních jeden k druhému vůči třetí straně je národ. Nikomu jinému apriorní loajalitu nedluží. Existence Izraele je projevem vůle Židů být národem a nikdo vně jejich národa jim ji tudíž nic takového nedluží.
Národy mohou samozřejmě spolupracovat, je-li to pro ně výhodné. Ale to už je jiný argument, který jsem probral výše. Totéž pochopitelně platí i pro Írán, Zimbabwe, Malajsii nebo Uruguay, ale kupodivu k bezhlavé podpoře žádné z těchto zemí nikdo nevyzývá. Stejně pochopitelné je, že není důvod, proč bychom s Izraelem nemohli mít zdvořilý vztah, obchodovat s ním, nebo se navzájem jezdit navštěvovat. Ale totéž platí i pro Írán, Zimbabwe, Malajsii a Uruguay. Zdvořilý styk není spojenectví a když dojde na válku, není důvod se vměšovat do něčeho, co zkrátka není náš problém. A Írán náš problém není a Izrael není náš spojenec.
