Článek
„Dělá to 165 Kč,“ řekne mi číšník a navede můj mobil na vytištěný QR kód pověšený na sloupu u pokladny. Naskenuji ho, zadám 180 Kč i s dýškem a platbu pošlu na dedikovaný bankovní účet. Číšníkovi ukážu informaci o odchozí platbě z mého internetového bankovnictví a odcházím domů. Zní to jako příhoda z hospody, kterou navštěvuji každý pátek a kde se s číšníkem dobře znám. Opak je ale pravdou: podobnou situaci zažívá spousta lidí napříč Českem při návštěvě nejednoho podniku. A já si vždy pokládám otázku: Jak je možné, že obchodník má k náhodnému člověku takovou důvěru, že mu pro potvrzení platby stačí pouze ukázání displeje telefonu, když ani sám zákazník neví, zda platbu odeslal jako okamžitou?
Důvod, proč obchodníci takové platby přijímají, je zkrátka ten, že zákazníci již ve velkém přešli k bezhotovostním transakcím, a pomohli tak karetním asociacím vytvořit monopolní prostředí, jehož síťový efekt je značný a desetiny procent z realizovaných plateb dávají dohromady miliardové zisky karetních společností. Tato procenta však platí obchodníci ze svého zisku, který by mohli využít na rozvoj svého podnikání. Když se chce obchodník těchto poplatků zbavit, má pouze jedno řešení, a to přejít na platby pomocí QR kódů. Jejich výhodou jsou bezesporu nulové náklady na zavedení, okamžité připsání peněz na účet a zároveň příjem celé částky bez snížení o transakční poplatky.
Co ale zbývá obchodníkovi, který má zaměstnance a přesto chce přijímat bezhotovostní platby? Zaškolí personál tak, aby zákazníka vždy navedl na statický QR kód a následně zkontroloval, že zákazník platbu odeslal. Jak ale má zaměstnanec zkontrolovat, že zákazník platbu odeslal, když se už od základní školy každý slušný člověk učí, že nakukování do cizích telefonů je neslušné? Zaměstnanec proto nebude listovat bankovnictvím zákazníka, aby si zkontroloval, že platba byla odeslána jako okamžitá, na správný účet a se správnou částkou. Důvěřuje tedy tomu, co mu zákazník ukáže. Bohužel se v tomto prostředí někteří zákazníci již naučili chodit a vědí, co mají zaměstnancům ukázat, aby mohli odejít. Nemůžeme říct, že odešli bez zaplacení. Zaplatili, jen úplně jinou částku, klidně i na úplně jiný účet.
Je v tom chyba na straně zaměstnance, který měl platbu důsledněji zkontrolovat, byť zákazník může náhled do svého mobilu odmítnout? Nebo na straně zaměstnavatele, který zaměstnanci nezařídil vhodný nástroj na přijímání plateb?
Evropské banky jsou již o krok dál a v několika zemích spustily společný evropský platební systém, který obchodníkům umožňuje přijmout okamžitou platbu bez nutnosti platit poplatky americkým karetním společnostem. Naštěstí i v Česku už vyrostlo řešení, které umožňuje obchodníkům přijímat bezhotovostní platby bez transakčních poplatků. Platební systém Scanpay umožňuje zaměstnancům podniků přijímat QR platby, aniž by měli přístup do bankovnictví majitele, a přitom během několika sekund obdrží potvrzení, že platba QR kódem byla úspěšně přijata.
Před patnácti lety lidé pomalu přecházeli z placení hotovostí na placení platebními kartami. Dnes, kdy už kartou zaplatí i starší lidé, se dostáváme zase o krok dál: svět přechází k platbám pomocí QR kódů. V Indii tvoří platby bez použití karty přes 85 % všech digitálních plateb a v Číně platí totéž. V USA naopak přes 85 % plateb v obchodech projde přes karetní společnosti. Jakým směrem se v následujících letech vydá Evropa?
