Důvody, proč byste si měli zahrát PC hit Dwarf Fortress

Jsou hry, které na první pohled svým zjevem rozhodně nezaujmou, přestože představují díla schopná v mnohém zastínit většinu AAA produkce. A přesně mezi takové projekty patří Dwarf Fortress. Ten byl donedávna dostupný pouze v hodně archaické verzi. Před měsícem však došlo k vypuštění akceptovatelnější verze, o jejíchž kladech jsem se rozhodl napsat pár řádků.

Asi každý z nás někdy v životě četl fantasy a udivoval se nad tím, jak komplexní svět je mu v ní nabídnut. Dekády a často celá staletí historie prezentují složité příběhy plné intrik, zrad a ve finále také impozantních bitev. A přesně tohle si můžete vychutnat ve Dwarf Fortress. Tento simulátor totiž přichází s možností sledovat vývoj několika staletí v náhodně vygenerovaném světě, do něhož se můžete kdykoliv ponořit, a odstartovat tak cestu své trpasličí kolonie.

Nádherné je na tomto formátu sledovat, jakým směrem se svět ubírá. Někdy se daří lidskému druhu a elfům, zatímco rasy „zla“ trpí pod náporem jejich armád. Viděl jsem však také variantu, kdy upíří moc vzrostla natolik, že se z ní stala reálná hrozba, což nebylo vůbec příjemné, protože fousáči se s krvesaji zrovna dvakrát nemusí, a tak má kolonie skončila svou cestu dříve, než se pořádně rozjela. Člověk tu v podstatě nikdy nemůže zcela předvídat to, jakým směrem se svět vydá, a to je na tomto díle to krásné. Vlastně lze říci, že právě tohle je jeden z důvodů, proč si Dwarf Fortress pustit a následně sledovat tok času.

Budovatelské simulátory zaměřené na výstavbu kolonií jsou zajímavé. Některé na vás tlačí už od startu, jiné zase tlak nechávají až na pozdější fáze hraní. Dwarf Fortress se v tomto ohledu vydává po cestě pohodového startu, tedy většinou. Rozhodně nelze říct, že by každé vyprávění bylo bezproblémové, ale v 70 % případů lze první roky absolvovat bez toho, aby byla celá kolonie zlikvidována divokými činčilami nebo agresivním ptactvem, které se z neznámých důvodů pokouší dostat do útrob hráčova sídla.

Už od počátku před hráčem stojí desítky podlaží, ve kterých může začít budovat trpasličí kolonii. Někomu více vyhovuje být blíže povrchu. Hlubina však zavolá dříve nebo později každého, protože jednou z posedlostí fousatého druhu je bezesporu kopání. Jak se prokopáváte skrze patra, objevujete čím dál tím více z náhodně vygenerovaného světa, jemuž je nutné čelit, jelikož když se mu nepostavíte, hravě vás pohltí. Pevnost je nutné plánovat dlouhodobě dopředu, díky čemuž se dříve nebo později naučíte o svém sídle přemýšlet s velkým předstihem, což si lze hravě přenést i mimo virtuální svět. Samozřejmě se bude jednat o kapku jiný koncept, ale znáte to, zrovna schopnost myslet na budoucnost se vždy hodí.

Pracovat je nutné kupříkladu s propojením pater. Občas to na první pohled vypadá tak, že jsou jedinou hrozbou monstra čekající v hlubinách. Realita je však odlišná. Příšery nejsou jediným nepřítelem, jemuž se musíte postavit. Dosti divoká je také příroda a živly. Třeba taková voda spolu s rozžhaveným magmatem dokáží narušit fungování nejedné kolonie. Stačí jen uvolnit špatnou zeď a proud tekutiny zaplaví všechny vaše chodby a leckdy usmrtí i samotné trpaslíky, jimž nedojde, že je špatné stát v roztavené hornině.

Samotné plánování má ve Dwarf Fortress navíc několik vrstev. Ta základní je postavena pouze na promyšlení, kudy povedou vaše tunely. Jakmile ale dosáhne vaše pevnost určité velikosti, musíte řešit nutnost rozplánovat výrobu tak, aby byla co nejefektivnější. Neschází zde ani příprava výprav do nepřátelských sídel, jež mohou mít své konsekvence. Dá se říci, že čím více času strávíte hraním, tím větší tlak bude dopadat na vaši mysl.

Silnou stránkou Dwarf Fortress je extrémní znovuhratelnost, která je spojená s tím, jak moc náhodných situací je vám herní svět schopen stavět do cesty. Jednou se k impozantní pevnosti dostanete prakticky bez větší námahy, zatímco jindy je kolonie už od samého začátku drcena různými tvory, kteří touží po narušování klidné existence kolonistů. Je často zábavné slevovat vývoj bitev mezi trpaslíky a monstry, jež se jim odváží čelit.

Zábavu člověk neprožívá pouze při sledování chodu samotné kolonie. Špatné není pozorovat ani existenci jednotlivce, který prožívá na své životní cestě řadu zásadních momentů, jež jej ve finále definují.

Důvodů, proč se do hraní Dwarf Fortress pustit, je samozřejmě mnohonásobně více, tento výčet prezentuje opravdu ty stěžejní. Pokud vás některý z nich zaujal, nebojte se po tomto brilantním projektu sáhnout. Nic žánrově výraznějšího totiž na trhu nenajdete a pokud náhodou ano, hlavní roli v daném díle rozhodně nebudou hrát trpaslíci. Hraní zdar!